
Papež, a ve shodě s ním církevní hodnostáři římskokatolické i jiných církví v poslední době často varují před relativismem. Na tuto nemoc nabízejí lék v podobě pevné a jednoznačné doktríny, souboru tezí, které vystihují všechny podstatné okolnosti světa a jeho člověka ve vztahu k Bohu. Jsou to teze neověřené a snad v tomto čase i neověřitelné, netýkají se totiž smyslově zprostředkovaného světa a platí-li při jejich interpretaci logika, je to logika měkká a velmi volná. My obyčejní smrtelníci o těchto tématech nemáme poznání, privilegovaní je však mají, jsou shůry chráněni před omylem, když nám ukládají, čemu máme věřit. Sotva můžeme vznášet nad výroky náboženských funkcionářů otázky, jsme vázáni vůči nim poslušností. Vůle i náš rozum se musí sklonit před autoritou pastýřů, kteří pasou stádo, jímž jsme my.
číst dál