
Donedávna religionistika roubovala náboženskou empirii na zavedená scholastická schémata. Mělo se za to, že o daném náboženství je něco smysluplného řečeno, když je zařazeno do přihrádek profétické – mystické, dějinné – kosmické, světové – regionální, západní – orientální, teistické – neteistické, monoteistické – polyteistické. Religionistika posledních desetiletí zjistila, že tím není řečeno nic nebo velmi málo, protože žitá realita takové schematizaci neodpovídá.
číst dál