ivan.stampach@seznam.cz (») | 28. 8. 2009 | přečteno: 6517×
Zkoumání významných osobností vyžaduje mezioborový přístup. Chceme-li si přiblížit osobnost Františka Bílka, musí mít hlavní slovo historici, zejména historici umění. Tento příspěvek má být pohledem na jeho život a tvorbu z hlediska religionistiky, tedy humanitní disciplíny, která se v mezích možnosti nepředpojatě zabývá náboženským (a v širším slova smyslu i spirituálním) životem jednotlivců a společnosti. Jde o popis duchovního hledačství v jeho době (1872 – 1941) a o jeho místo v něm. Jsme si vědomi, že nikdo není jen produktem své doby. Doba sama není a nemůže být činitelem. Dobu utvářejí lidé, kteří v ní žijí. To, co nazýváme dobovou mentalitou, vytvářejí právě oni. O Bílkovi jako silné tvořivé osobnosti platí, že je stejně tak spolutvůrcem jako příjemcem informací a podnětů, které utvářejí to, co nazýváme dobovou atmosférou. číst dál