Vztahy mezi náboženstvími v současnosti lze popsat pomocí schématu tří strategií. Než řeknu k těmto strategiím pár slov, musí být něco řečeno k otázce, kdo jsou vlastně účastníci meznáboženských vztahů. Nabízí se, že jsou to jednotlivá náboženství. Představujeme si je jako jakési bloky stojící vedle sebe s tím, že zkoumáme, co se děje mezi nimi. Jenže tak jednoduché to není. Náboženství jako třeba křesťanství, islám nebo buddhismus jsou mohutné útvary, každé má v sobě různě smýšlející lidi, mimo jiné příznivce i odpůrce přátelských vztahů s jinými. A navíc hranice mezi náboženstvími jsou historicky proměnlivé, pružné a částečně prostupné. Skutečnými subjekty mezináboženských aktivit jsou spíš iniciativní jednotlivci a skupiny, které si vycházející vstříc různě daleko. Obvykle takový jednotlivec nebo skupina své náboženství oficiálně nereprezentuje. Vztahy mezi náboženstvími se mohou odehrávat i v nitru jednoho člověka. Tři strategie, o nichž chci mluvit napřed, vycházejí z představy jasně vymezených náboženských identit a hranic mezi nimi.
číst dál