Reklama
Stručný životopis
Jsem potomkem amerického vojáka, který se podílel na osvobození západních Čech a byl jsem adoptován rodinou Štampachů.
Věřím, že kde je duch, tam je svoboda. Troufám si pokládat se za křesťana, ale dílčí církevní příslušnost dnes není pro mne předmětem sporu. Jsem součástí katolického proudu. Čerpám z mystiků a renesančních křesťanských hermetiků. Důležitým podnětem, i když ne "dogmatem" je pro mne duchovní práce Rudolfa Steinera.
Kloním se k politice demokratické a proto socialistické, a také šetrné k Zemi a jejím tvorům. Pokládám ji za současné vyústění staleté zdravé tradice. Neobdivuji osvícenské sociální novátorství, ani jeho revoluce a jejich plod, kapitalismus. Hájím občanská a lidská práva a práva menšin.
Mými inspirátory jsou především Bible a Corpus hermeticum, křesťanští autoři jako Jan S. Eriugena, Eckhart, J. Boehme a L. C. de St.Martin a pak dále J. W. Goethe, němečtí klasičtí filosofové, především J. G. Fichte a F. W. J. Schelling. Dále jsou to tradicionalisté jako F. Schuon a T. Burckhardt; též ruští novodobí myslitelé a z nich nejvíce N. Berďajev. Významní pro mne jsou i M. Buber a E. Fromm.
Zobrazit celý profil
Hledání
Přihlášení
Poslední fotka
Odkazy
Starokatolická církev
Obec křesťanů
Baptisté na Topolce
St. Gregory Frisco
Anthroposofie v ČR
Antroposofie v USA
Mezináboženský dialog
Humanitas Bohemia
Collegium lucis
Akademie sociálního umění
Deník Referendum
Zaměstnanecká participace
Koroporativismus
Distributismus
Komunitarismus
+ Seraphim (Sigrist)
Táňa Fischerová
Karel Funk
Vlasta Marek
Fotogalerie
Ivan Štampach
Vytvořte si vlastní štítek
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Ivan O. Stampach, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko.
Co je úkolem politického publicisty aneb nesnadný pohled do zrcadla
Dříve jsem se tu i tam jako občan vyslovil, třeba i písemně, k otázkám, které můžeme označit za politické. Koneckonců každý smí a každý by měl aspoň jako volič uvažovat o tom, který politický program si zaslouží podporu, nebo jaká konkrétní politická opatření podpořit a jaká odmítnout. Je-li navíc někdo ochoten a schopen zformulovat několik souvislých vět, nic nebrání, aby nabídl spoluobčanům řešení, které pokládá za správné a odůvodnil to, aby diskutoval s jinými návrhy a vysvětlil, proč je pokládá za nepřijatelné. číst dálNový výbuch rasismu
Zprávy sdělovacích prostředků z 26.8.2011 sdělují, že na severu Čech ve šluknovském výběžku se stupňuje napětí mezi většinovým českým obyvatelstvem a romskou minoritou. Zprávy s naprostou samozřejmostí přejímají šovinistickou rétoriku a mluví o "nepřizpůsobivých" Romech. Přizpůsobivost, tedy plastická páteř a snaha, aby všichni byli stejní vítězí. Dosud jsme říkali, že jsme demokratičtí a že demokracie podporuje sílu a svébytnost každého jednotlivce a pluralitu životních stylů, názorů a programů. číst dálUmění ne ve službách
Nedávno začala v Praze v holešovické galerii Dox rozsáhlá výstava věnovaná Rudolfu Steinerovi a tvorbě umělců jim inspirovaných od dvacátých let minulého století do současnosti, a též osobnostem z podobného myšlenkového světa. Jsou tam představeny Steinerovy kresby barevnými křídami na černých tabulích, které měly původně didaktické určení, ale už původní posluchači z první čtvrtiny minulého století v nich našli uměleckou hodnotu, pro kterou je uchovali. Díla českých a zahraničních výtvarníků nejsou naštěstí stylově jednotná. Pouze kýčovité vnějškové nápodoby antroposofického umění jsou stylově jednotné a původce z nich nepoznáme: vždy jsou to neurčité šmouhy v unylých barvách. To ale v Doxu nenajdeme. Autory a jejich díla tam spojuje cosi mnohem subtilnějšího. I s náměty zcela světskými je to umění duchovní, tedy čerpající ze světů ducha. číst dálJeště zpět k inspiračním zdrojům
Od politické pragmatiky, od úvah, koho kdy podpořit a koho kritizovat, na jaký kompromis v zájmu dobré věci přistoupit, potřebujeme občas sestoupit k motivaci. K důvodům, proč se vůbec věnovat občanským záležitostem a proč podporovat programy aspoň relativně demokratičtější a sociálnější. číst dálMalé naděje na změnu
Starost o vývoj věcí veřejných v České republice nás někdy vede k tomu, že trochu naivně vkládáme naděje do průzkumů oblíbenosti politiků a volebních preferencí vyjádřených v počtu mandátů nebo v procentech ze všech oslovených voličů nebo z těch, kteří řeknou, že půjdou k volbám. Počítáme procentíčka, o která roste sympatie pro současnou opozici, a zlomky populace, o která klesá volba současné rozvrácené, ale přetrvávající pravicové vládní koalice. číst dálJak se bude narovnávat?
Na začátku měsíce jsme byli seznámeni s novou vládní komisí, která má připravit zase jeden návrh na majetkové narovnání mezi církvemi a státem. Ani uvnitř pravicové koalice pod Topolánkovým vedením neprošel návrh, že se církvím poskytne nestydatých a nerealistických 270 miliard korun, které jim měly být vypláceny postupně během šedesáti let. Jaký návrh z možných variant komise přijme a jak ji ho schválí křehká většina ve sněmovně, není ještě zřejmé. Z informací a úvah, které v těchto dnech proudí veřejným prostorem, se zdá, že základní idea komunisty zestátněného majetku a jeho vrácení zůstává zachována a že se možná budou církvím předávat spíše pozemky a budovy, a peněžní plnění bude v této šetrné atmosféře výrazně nižší. Otázkou je, jak nízké, aby to politicky obstálo. číst dálDuchovní život na prodej?
S rozpukem jara je už po léta spojen veletrh či festival esoteriky, pod různými měnícími se názvy, ve všech prostorách Průmyslového paláce v Praze na Výstavišti. Obsazen bývá i obrovský stan nahrazující roku 2008 vyhořelé levé, jihozápadní křídlo. Člověka potěší čilý obchod s biopotravinami a dalšími snad zdravými a k životnímu prostředí šetrnými produkty. Hostu udělá radost i to, že jde často o malé firmy, které se tu snaží nejen prodat, ale i získat pozornost zákazníků odlákaných levnějšími a dobře zásobenými obchodními řetězci a drahými, leč všudypřítomnými obchody zneužívajícími pracovi... číst dálSvobodu slova zpochybnili ti, kdo ji mají hájit
Již v polovině ledna odvysílala televize Nova v pořadu Televizní noviny diskusi k události, jíž můžeme stručně shrnout takto: ministerstvo školství stáhlo dříve schválenou školní příručku sexuální výchovy. Záhy se začala expedovat alternativní učebnice amerického původu, která do veřejného školství zákonem zavázaného k názorové neutralitě propašovala názory radikálních křesťanských fundamentalistů, kteří se neštítí při prosazování své ideologie ani násilí. číst dálNáboženství a levice?
Spor o náboženství byl kdysi pozadím politických konfliktů. Strany inspirované tradičním křesťanským programem byly v konfliktu s politickými uskupeními socialistickými a sociálně demokratickými, která vychází z osvícenského humanismu, jenž náboženství nepotřebuje. Byl to navíc spor politických programů podobných a společně kriticky zaostřených proti různě pojmenovaným stranám tradiční pravice. Ve vyspělé části Evropy je už tato rozepře překonána. Náboženství může stále být posilou, inspirací a zdrojem etických hodnot i pro levicovou politiku, ale má se zato, že nestačí na formování politického programu. Strany, které by mohly být označeny jako klerikální, přestávají být přitažlivé. číst dálChudoba smrdí
Jedna moje známá mne před léty znepokojila, když jen tak mezi řečí prohodila, že lidi se nemilují, lidi si voní. Prostě všechno je to chemie. Chvilku jsem tomu věřil, protože autorka výroku je doktorka, ba dokonce působí na jedné z pražských lékařských fakult. Pak mi svou hypotézu nevědomky vyvrátila sama. Možná si s manželem voní. Ale zřejmě si voněly i jiné páry, mezi kterými napřed propukla milostná vášeň a pak boj na život a na smrt. Mé známé a jejímu manželovi vydržela láska (i když by asi o tom tak nemluvili) pár desetiletí asi nejen díky chemismu tělesných šťáv, ale i proto, že to jsou skvělí lidé. číst dálChtěl jsem zabít holčičku?
V blízkém supermarketu u vchodu jsem potkal mladou maminku a nějaké dva metry od ní skotačila jako kůzlátko asi čtyřletá holčička. Taková scéna člověka pochopitelně potěší. Holčička na můj letmý úsměv, když jsem ji míjel, reagovala tím, že běžela k mamince, chytila se jí za sukni a křičela: „On mne chce zabít.“ číst dál
Bezvýznamná menšina?
Mám perverzní zálibu, že vstupuji občas do internetových diskusí. V jedné z nich se dnes odehrála asi takováto konverzace. Jeden z účastníků zničehonic napsal: „Nenávidím arabáše.“ Následující otázkou jsem se snažil zjistit, je-li jeho motiv rasistický. Přehlédneme-li varování etnologů a kulturních antropologů a budeme-li také mluvit o rasách, pak jsou obyvatelé arabského poloostrova a s nimi většina dalších národů mluvících arabsky bělochy stejně jako my. Ale rasismus je zcela iracionální a hranice mezi naším správným etnikem či rasou a nižšími rasami a národy se vede podle okamžité libovůle. Nejde tam vlastně o konflikt ras, nýbrž o nedokonale zamaskovaný konflikt sociálních vrstev. číst dálZnobuobjevení andělů?
Je-li duch nejen dechem, ale i životem, životem rozvinutým do svobodné tvorby na základě poznání, plyne z toho nějak, že je něčím beztělesným? Sami sebe jako lidé zakoušíme jako duchovní bytosti, ale to také znamená, jako bytosti duchovně-tělesné. Lidské tělo spíše je a stává se duchovním, než že by bylo něčím vnějším, pouze akcidentálním, instrumentálním. Nezakoušíme je jako něco, co můžeme přijmout nebo odložit, jak je nám libo. Nemáme tělo. Spíše jsme tělem. A ovšem také jsme duchem a duší. Duch není uvězněn v žaláři těla, spíše je vtělen či ztělesněn. Teď se ale odvážíme otázky: Nemáme tuto jednotu připsat celku tvorstva? Není celé tvorstvo duchovně-tělesným kosmem? Není to nesmírné společenství osob a jejich kvazi-tělesných projevů? číst dálNekončí éra -ismů?
Jiří Pehe a Jan Štern posílili opozici proti stávající vládní politice a její ideologii manifestem. Zvedli novou vlnu odporu proti fiktivním reformám (ve skutečnosti rušení nějakých sto let přijímaných politických a sociálních reforem) a formulování alternativ k nim. Hledali pro svůj postoj název, a dospěli k radikálnímu liberalismu. O liberalismu jako politickém směru se sice začalo mluvit později, ale na počátku moderní evropské politiky proběhl krvavý konflikt mezi spíše liberálními girondisty (a později themidoriány) a radikálními jakobíny. Je to prostě dvojí dědictví, které je těžké dát dohromady. V radikální linii pokračovali později komunardi, komunisté a další radikální skupiny, pro které byla důležitá spíše rovnost než svoboda. Jejich oponenti by, kdyby to bylo nutné, obětovali rovnost svobodě. Co z toho dvojího by bylo důležité pro liberály, kteří jsou zároveň radikály? číst dálZajímavá shoda
Pod a) je vždy citace z prohlášení konzervativní strany na obranu Romana Jocha a pod b) citáty z Rudého práva před rokem 1989, jak je dohledal a postavil vedle sebe Jan Čulík působící jako publicista jako akademický pracovník na univerzitě v Glasgowě. Přejímám jeho text (Britské listy 20.8.2010) jen graficky upravený pro Bloger a přidal jsem Jochovo portrétní foto a ilustrativní obrázek Rudého práva: číst dál
2012 ©