Pod a) je vždy citace z prohlášení konzervativní strany na obranu Romana Jocha a pod b) citáty z Rudého práva před rokem 1989, jak je dohledal a postavil vedle sebe Jan Čulík působící jako publicista jako akademický pracovník na univerzitě v Glasgowě. Přejímám jeho text (Britské listy 20.8.2010) jen graficky upravený pro Bloger a přidal jsem Jochovo portrétní foto a ilustrativní obrázek Rudého práva: číst dál

V České republice je v těchto dnech taková nálada, že jakákoli debata, ať začne čímkoli, končí v politice a to obvykle znamená v hádce o politiku. U politických vulgarismů končí sousedské a příbuzenské hádky. Politické vyznění mají cestovatelské nebo kulinární zážitky, zhlédnutí výtvarné výstavy, literární četba nebo poslech hudby. Zcela jistě politikou končí náboženské rozepře. číst dál

Když se komentuje politický debakl humanistického projektu v posledních volbách do Poslanecké sněmovny, autoři se postupně vzpamatovávají a jen pomalu se od následků propracovávají k příčinám. Snad se pozvolna přestane vše svalovat na moc médií a někdo se začne ptát, odkud se bere moc médií a co určující média vede k přiznané nebo nepřiznané podpoře Bakalovy koalice. číst dál

Historičtí publicisté nám vytrvale zvěstují mýtus o ještě jednom vítězství světla nad tmou, pravdy nad lží a lásky nad nenávistí. V májových dnech, více než během roku, je mýtus celebrován předepsanými ceremoniemi. Politici na pár minut zakryjí své supí obličeje maskami vážných, trochu ustaraných pánů, výjimečně i dam, a nacvičenou pomalou chůzí vykročí. Urovnají stuhy na věncích, které pár vteřin předtím (snad trochu nepořádně?) položili k náhrobkům a památníkům ztepilí kladeči v uniformách. číst dál

Podle židovského kalendáře v pondělí tohoto týdne začalo sváteční období  pesachu. V pondělí večer  (a většinou i v úterý) se slavila sederová hostina. Na první den svátků vždy připadá úplněk. Pondělní večeře a pak sváteční dny celého následujícího týdne připomínají Židům biblické vyjití z Egypta přes Rudé moře a pak po čtyřicetiletém putování sinajskou pouští vstup do zaslíbené země. Vypráví a rituálně se tu znázorňuje příběh, k němuž sice nemáme historickou evidenci, je to však praobrazný příběh znázorňující všelidskou touhu po vysvobození. I v tomto velikonočním vyprávění vnitřní osvobození předchází osvobození politické. Ti z izraelského společenství, kterým vnitřní svoboda chyběla, si stěžovali a vzpomínali na egyptské hrnce masa. Politické osvobození potvrzuje vnitřní svobodu a vytváří pro ní prostor. Vnitřní svoboda sice může žít i v poutech, ale směřuje ke svobodě vnější. číst dál

Nedávno jsem zažil prekérní situaci. Člověk, kterého mám rád a kterému věřím, téměř veřejně ostře odmítl uchazeče o jakousi funkci, a hlavním argumentem bylo to, že nemá dobrý vkus. Nešlo o členství v nějaké porotě hodnotící umělecká díla. Nejednalo se vůbec o umění v běžném profánním smyslu. Z rekací jsem získal dojem, že ostatní toho uchazeče sice také odmítají, ale sám argument vkusem se v této debatě zcela minul účinkem. Líbí-li se někomu kýče, je to prý jeho věc, každý má mít právo na vlastní hodnocení. Slyšel jsem takto vyslovit estetický relativismus mnohkrát, ale při této příležitosti se ve mně vše vzbouřilo. Snad jako jediný z debatujících jsem musel souhlasit s míněním, ve zkratce řečeno, že kdo má špatný vkus, je nebezpečný. A aby to bylo možno tvrdit, předpokládá to mnohem odvážnější tezi, že totiž vkus je něco jiného, než subjektivní libost. číst dál

Naše část světa, to, čemu se říká západní civilizace, se vydala na podivné cesty už ve vrcholném středověku. Opustila tehdy to, co bych nazval spirituálním jádrem křesťanství. Lépe řečeno, jádro zůstalo živé, ale pokrylo  se tuhou skořápkou. Být v tomto prostředí křesťanem tradičním způsobem, to se stalo podezřelé.  Takoví byli  obvykle vězněni, vyháněni nebo upalováni. Život církve jako společenství, jako mystického organismu plynul dál, ale kolem toho byla  a je tuhá struktura, jejíž zájmy byly a jsou pragmaticky mocenské. číst dál

Podle některých indických tradic začala (v přepočtu na náš kalendář) 18. února 3102 před n. l. kalijuga, éra neřestí a zlořádu. Je to čtvrtá etapa velkého světového cyklu, temná doba, kdy je lidstvo nejvíc vzdáleno od duchovních kořenů. Po ní náš vesmír zaniká. Podle jiného pojetí nastává Brahmova noc. číst dál

Periodika ve své tradiční tištěné podobě se označují jako noviny, zprávy o něčem, co je nové, v kontrastu s tím, co už je staré a co se pokládá za známé. Je také řeč o časopisech. Někdo by chtěl aspoň pracovně pozastavit čas a popsat ho. Čas ovšem svým plynutím, nepřetržitým trváním a bergsonovským durée popisům uniká. Běžná řeč o čase je spíše prostorová. Děje se to, když říkáme, že nějaké události jsou před námi a jiné za námi. Čas se nám spojuje s místy, tradičně s polohou ručiček na ciferníku hodin a s datem, s pozicí země v prostoru při otáčení kolem vlastní osy a při oběhu kolem společného středu se Sluncem. číst dál

Dnes ve 13.04 hod. středoevropského času vstupuje Slunce do znamení Kozoroha. Je neníže na obzoru, světlá část dne je nejkratší. Lucie už 12. prosince noci  upila,  ale dne ještě, do dneška, nemohla přidat, protože ráno ještě minuty tmy přibývají. Lze říci, že světlo svítí ve tmě. Mohli bychom, kdybychom neznali pravidelný rytmus přírody, mít obavu, že temnoty světlo zcela pohltí. Ale dnešní astronomický obrat ukazuje, že k životu patří světlo i tma. A je otázka, čemu připíšeme definitivní vítězství. číst dál

Na většině vysokých škol tento týden fakticky končí semestr. Poslední měsíce nás zásobily kritickými úvahami na téma českých akademických institucí. Na plzeňské právnické fakultě skandál propukl naplno, o podobných praktikách jinde se proslýchá. I když na většině škol není možno celé studium absolvovat o jedněch prázdninách ani nelze složit zkoušky dříve, než je člověk na školu zapsán, situace je vážná všude. číst dál

Slovenské národní divadlo uvedlo na své Malé scéně v sezóně 1988–89 hru Ľubomíra Feldeka Skúška. Hlavní hrdina Alcest z jeviště ostře tepe soudobé pořádky. Na konci hry (překvapivě vzhledem k době inscenace) dochází ke společenskému obratu. Alcest však není oslavován. Naopak, stíhá ho výsměch. Včerejší mocní, jak to autor dnes stručně sumarizuje v knize Homo politicus (Praha: Slovenský literárný klub, 2008), se rychle převlékli za revolucionáře, opět se chopili moci a definitivně ho umlčeli. číst dál

Dnes před polednem mi s potěšením volal můj dlouholetý přítel, že se mu podařilo zaplatit nájemné a jestli bych mu nedal pár korun na jídlo, že od včerejšího poledne nejedl. číst dál

Na demonstraci v pátek 17. listopadu 1989 volali účastníci, že mají prázdné ruce a ujišťovali sebe a okolí, že nejsou jako oni, čímž mínili politické protivníky. Komunisté se chopili moci násilně a násilně ji udržují. My nemáme  v rukou mocenské nástroje a našim prostřednictvím vítězí bezbranná pravda společně s láskou. Naše moc je mocí  bezmocných. číst dál

Když běžně charakterizujeme skutečnost, všímáme si rozdílů, např. živé odlišujeme od neživého.  Počítá s tím i klasická věda. Živým se zabývá biologie, na neživé stačí fyzika a chemie.  Podobně také připisujeme jiný statut osobám a jiný věcem. Činí to např. právo. Věci lze prodávat a kupovat, osoby nikoli. Mouchu, nebo komára, jimž se nepřipisuje personalita, můžete beztrestně zabít, za zabití člověka vás právo málokdy ocení, mnohem častěji bude mít tendenci Vás trestat. číst dál