Slunovrat ducha

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 21. 12. 2009 v kategorii Duch a současnost, přečteno: 2217×
paradiso-canto-31.jpg

Dnes ve 13.04 hod. středoevropského času vstupuje Slunce do znamení Kozoroha. Je neníže na obzoru, světlá část dne je nejkratší. Lucie už 12. prosince noci  upila,  ale dne ještě, do dneška, nemohla přidat, protože ráno ještě minuty tmy přibývají. Lze říci, že světlo svítí ve tmě. Mohli bychom, kdybychom neznali pravidelný rytmus přírody, mít obavu, že temnoty světlo zcela pohltí. Ale dnešní astronomický obrat ukazuje, že k životu patří světlo i tma. A je otázka, čemu připíšeme definitivní vítězství.

Konfrontováni s vlastní smrtelnosti a se smrtí blízkých, někdy po dlouhém trýznivém utrpení, máme pokušení připsat vítězství chladu a tmě. Když sledujeme na sobě, na druhých lidech a na přírodě tu děsivou pomíjivost, byli bychom ochotni přistoupit na tepelnou smrt vesmíru, jednu ze starších fyzikálních hypotéz, bez ohledu na to, jak ji pozorování a výpočty podporují nebo vyvracejí. Máme tendenci přistoupit na skepsi vyjádřenou v biblické knize Kazatel (3, 19 - 21  citováno z půvabného kralického překladu): Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost. Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Vzestup Slunce na obloze, postupné rozsvětlování dne, to probouzí naději. Je pravda, že ve středních zeměpisných šířkách se temné a chladné období střídá se světlým a teplým. Jakoby se smrt a život přelévaly do sebe. Jakoby se střídaly bez ohledu na člověka. Jako by platila ta stará cynická anekdota: Potkají se svě planety. Jedna se ptá: "Jak se máš?" Druhá odpovídá: "Ále nic moc, chytla jsem lidstvo." A ta první utěšuje: "To nic, to setřeseš."

Druhou možností je doufat ve vítězství světla. Vše má původ ve Světle. I v Bibli čteme, že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy (1 J 1, 5). Ten Bůh, když vyvolává proces tvorby, říká: Buď světlo a Bible stručně dodává A bylo světlo (Gen 1, 3). Tohle tušili a po tom toužily národy. Antičtí Římané vítali zimní slunovrat rozmařilými saturnáliemi, na zvláštních trzích nakupovali dárky a dávali je hlavně dětem. Později však zavedli na 25. prosince dies nativitatis Solis invicti, den narození Neporaženého Slunce. A křesťané vyznali, že Ježíš je pravý Helios, že je Světlo světa. Proto svátek jeho narození ve třetím století začali slavit v tento den.

Můžeme doufat ve Světlo, které vše vy-světlí, vše ob-jasní, smíme očekávat, že do všech otázek bude vneseno světlo. Světlo žije, jedná a trpí v říši barev a tvarů. Letošní slunovrat a na něj navazující vánoce jsou pro mne příležitost oživit si svou volbu pro Světlo a své odmítnutí materialistické ideologie smrti a tmy, která  zapomíná, že hmota má rovněž původ ve světle a může být světlem pronikána a tak oživena, zlidštěna a zbožštěna.



Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Petr z IP 82.100.0.*** | 22.12.2009 19:46
Stejně mi připadá, že přirozenost tohoto světa je rozpad z něčeho vyššího na nižší, i když zase na druhou stranu vesmír celkově jde jakoby z lehčích prvků směrem k těžším. Z chaosu do čehosi pevného, z tepla do studenějšího, lidstvo vzniklo v relativně chladném prostředí - z hlediska formování hvězd tedy. Pakliže ale Bůh tvoří harmonii, či spravedlnost, pak je to proti přirozenosti tohoto světa (?) a je to jakoby reformovaná tradice. Na druhou stranu, pokud je tendence k harmonii, k světlu v řádu tohoto světa, pak je to taky věc přirozenosti tohoto světa? Nebo jenom důkaz, že Bůh je v tomto světě nějak vtělen (?). Na žádnou z těchto otázek nejsem schopen odpovědět a to si taky vlastně každé vánoce mohu připomenout.
A ještě k cyklům: Jeden můj kolega mi říkal, že liturgický rok v církvi je vpád pohanství do křesťanství. Že to je had zakousnutý do ocasu. Proto ve svém sboru v žádném případě nepřipomíná liturgickou dobu a v žádném případě neuznává advent jako počátek nového církevního roku. Jenže pokud byl křesťany svátek slunce "pozitivně vytunelován", nelze takto přistupovat i k církevnímu roku - i když je to vlastně předkřesťanské pojetí času??? Třeba jsou ty cykly eticky nebezpečné a proto pro reformovanou tradici nepřijatelné.
Nu, pojetí je tolik, stačí si jen vybrat...
ivan.stampach@seznam.cz | 22.12.2009 22:23
Dovolte mi aspoň stručnou reakci, snad to časem rozvineme. Jsem šťastný, že Kristus integruje to židovské i to pohanské. Čas cyklický i čas lineární. Čistě lineární čas a čirá historičnost biblických událostí je pustou ilusí. Všechny biblické příběhy jsou mytologické, či jak to někdo chce říkat, mýtopoetické. Myslím, že pod názvem "reformované křesťanství" se skrývají ty nejprotikladnější tendence. Nezapomínejme, že hlavní proudy křesťansky signovaného novodobého hermetismu,  rosikruciánství a theosofie vznikly v luterském prostředí,

Pokud bych Vás směl poprosit, pište sem pod svým plným jménem. Já se za své jméno nestydím a  stojím plně za vším co říkám, každý se mne na to může zeptat, každý mě může volat k odpovědnosti. Chtěl bych, aby tu pro nás pro všechny platily stejné podmínky. Vy anonymové jste ve výhodě. Děkuji za pochopení.
Petr Turecký z IP 82.100.0.*** | 23.12.2009 09:14
Jméno: no, já mám problém se zveřejňováním plného jména na internetu, protože jsem člověk extrovertní a nezodpovědný a párkrát se mi stalo, že jsem napsal něco, co nešlo vzít zpět. Neuvědomil jsem si, kdo všechno může můj text číst... a byl jsem pokárán... Jenže nechci být kárán (jsem taky hrdý), připadá mi to zároveň jako cenzura, které se bráním...
Tak vystupuji na webu pod různými jmény...
Je to složité...

Integrace:
Ano, je jasné, že luterství je něco zcela jiného, než reformovaná tradice - myslím tím kalvínská.
Když přemýšlím o různých integracích, uvědomuji si jejich nebezpečnost, která směřuje k rozplynutí původní struktury. Jako farář vím, že jde "okecat" vše smile
A vím, jak je to svádějící a zavádějící.
Nebezpečnost nemusí znamenat, že se popře nějaké "svaté dogmatické" učení, ale že se zastře původní příběh.
Např. světlo z Betléma. Jako symbol - pojem - může znamenat mnoho, ale může taky znamenat nic... proto mi tato novodobá tradice vlastně není blízká.
Věčné opakování liturgického roku může taky znamenat mnoho a vlastně nic.
Každý si dosadí pod tyto symboly něco svého a možná je výsledkem jakýsi synkretismus, kterému chybí pevná struktura, která by mohla být "ariadninou nití" vedoucí ke spáse.
Proto si poslední dobou říkám, že vše, co je již více oddělené od původních biblických příběhů, může být sice krásné a důstojné, ale bohužel taky rozmělněné a tím postupně nepoužitelné.
A tak mne farářská profese poslední dobou přivádí blíže k pozicím reformovaným, či topolecko-baptistickým.
Je možné, že se to časem obrátí zase na druhou stranu.
ivan.stampach@seznam.cz | 24.12.2009 02:02
Ve Vašem příspěvku se opakuje s důrazem slovo "struktura." Důraz je položen na její pevnost.  Ano, k dynamice života patří i všelijaké kostry, lastury, ulity a krunýře. Všelijaké pevné struktury.  V nich jsem spásu nikdy nehledal. Přes veškerou svou integrativní mánii, jíž u mne oceňujete jako synkretismus (a asi míníte synkrasis), věřím, že spása spočívá v prolomení ulit a krunýřů. Pevnou strukturu reprezentovali Kaifáš a Pilát. Pořádek muší bejt, mohli by říct i oni dva. Jejich odsouzenec nedodržuje logiku ("kdo ztrácím nalézá" ap.), kraluje kuriózním způsobem popírajícím každou moc, totiž vydává svědectví pravdě. 

Nelze, domnívám se, argumentovat "původními příběhy." Ty jsou přece konstrukcemi a syntézami. Copak už nic nevíme o tom, jakými vykonstruovanými složitými strukturami jsou různé zdánlivě spontánní výkřiky a prostá vyprávění? Byla veškerá biblistika k ničemu?

Události dějin spásy nemáme jinak, než ve vyprávění a ta jsou angažovaná. Jsou v nich k nerozeznání propleteny zprávy a jejich interpretace. Dokonce výběr těch a oněch příběhů, zachování jedněch Ježíšových výroků a umlčení jiných, že to vše je dáno ranou církevní politikou. Víme přece, že vítězství biskupské, fideistické strany na začátku 2. stol. nad stranou svobodomyslně "gnostickou," nehierarchickou vedlo k formování NZ kánonu, při kterém došlo k vyloučení starobylých a úctyhodných textů, např. Tomášova evangelia.

Nechtěl bych Vám brát reformovanou pozici, i když znovu podotýkám, že to (i s vyloučením luteránů) může znamenat všechno možné. Český zimní král Bedřích Falcký, kalvinista jako Brno, zastánce českých reformačních stavů, se vehementně hlásil k rosikruciánství, jeho manželka anglikánka Alžběta byla obdivovatelkou hermetického mága Johna Dee (jak prokazuje historička Frances Yatesová). Dobové reformované křesťanství zahrnovalo humanistické arminiány (remonstráty), kteří se nenechali zlomit persekucí, i jejich pronásledovatele, stoupence antihumánních a protievangelních dortských článků.

S naším společným topoleckým kolegou a kamarádem probírám občas zkušenosti z pomezí křesťanství a hermetismu.  Mám pocit, že jeho pozice je spíše pietistická, než reformovaná (ať ji sám řadí kamkoli) a proto nepokládá mou pozici naznačenou vstupním článkem za tak ulítlou.

Děkuji za zájem a přeji pravý slunovrat v duši.
Petr Turecký z IP 82.100.0.*** | 24.12.2009 09:57
Ano, já jsem přesně myslel na teologii příběhů, ne na nějaké prosté příběhy. Třeba právě ve vynikajícím pojetí Nico ter Lindena. Rozhodně mi nejde nějaký romantizující návrat k jakémusi "počátku".
Moje současná pozice je taková, že jsem "uvěřil", že právě tyto angažované příběhy jsou tím hlavním, co bylo k tématu Boží Syn nebo Mesiáš, etc..., řečeno. Uvěřil jsem, že právě tyto příběhy odkazují např. ke skutečné svobodě a pravému lidství.
Možná si mi časem stane, že tuto svou víru nějakým dalším objevem zpochybním.
Vaši pozici nepovažuji za ulítlou. Jde mi o to, že bych rád shromáždil argumenty pro a proti: třeba důvod k připomínání si části liturgického roku i důvod proti. Protože v tom sám nemám dosud jasno. Což je poněkud složité, když se mám k těmto věcem kompetentně vyjadřovat ve společenství, kde působím.
Děkuji vám za odpovědi.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a nula