Přilnutí k Rudolfu Steinerovi se obvykle, domnívám se, neděje dramatickou konverzí. Není to exploze obrazů a pocitů. Steinera lze sotva vyznávat, i když nutno říct, že (proti smyslu jeho díla) takoví oddaní vyznavači existují, a přou se mezi sebou, kdo z nich je ortodoxnější. Jeho vhledy se vždy znovu osvědčují v různých situacích osobního i společenského života. Jako malý příklad budiž uvedeno jeho pojetí sociální trojčlennosti. V době obnoveného ostrého třídního konfliktu (po etapě, kdy se zdálo, že vývoj toto téma učinil neaktuálním) nabízí kombinaci svobody, rovnosti a solidarity, která překonává extremní politické pozice. Uvádí tři oblasti života, přičemž svoboda má být určujícím principem v oblasti ducha, ve vzdělanosti, umění, vědě, filosofii, rovnost v oblasti práva a politiky a solidarita (podle hesla Velké francouzské revoluce bratrství) v oblasti ekonomické-sociální.
číst dál