Přilnutí k Rudolfu Steinerovi se obvykle, domnívám se, neděje dramatickou konverzí. Není to exploze obrazů a pocitů. Steinera lze sotva vyznávat, i když nutno říct, že (proti smyslu jeho díla) takoví oddaní vyznavači existují, a přou se mezi sebou, kdo z nich je ortodoxnější. Jeho vhledy se vždy znovu osvědčují v různých situacích osobního i společenského života. Jako malý příklad budiž uvedeno jeho pojetí sociální trojčlennosti. V době obnoveného ostrého třídního konfliktu (po etapě, kdy se zdálo, že vývoj toto téma učinil neaktuálním) nabízí kombinaci svobody, rovnosti a solidarity, která překonává extremní politické pozice. Uvádí tři oblasti života, přičemž svoboda má být určujícím principem v oblasti ducha, ve vzdělanosti, umění, vědě, filosofii, rovnost v oblasti práva a politiky a solidarita (podle hesla Velké francouzské revoluce bratrství) v oblasti ekonomické-sociální.
Již roku 2014 se objevil nový překlad Steinerových textů, tentokrat pořízený Janem Dostalem (1920-2015), který prožil velkou část z 95 let života s Rudolfem Steinerem. Byla na něm, zejména v závěru jeho života, znát cesta vnitřního školení, jíž procházel. Představoval spojení náročnosti, skromné opatrnosti ve vyjadřování a laskavosti. Jde tedy podle všeho o překlad rozumějící, ne pouze lingvistický.
Jde o Steinerovo shrnutí dosavadního díla psané v posledních letech života. Chceme-li hledat v jeho tvorbě etapy, můžeme myslet na ranou filosofickou, pak období theosofické, v němž přizpůsoboval způsob řeči posluchačstvu ochotnému naslouchat, avšak pracujícímu s představami a pojmy, které se brzy vyčerpaly a dnes ztežují porozumění. Ve třetí etapě se Steiner dostal plně sám k sobě a lze říct, že je to období vrcholné a ukazující vnitřní jednotu rozrůzněného díla. Možná mu vnějšími podněty pro toto nově očištěné a prohloubené předávání podnětů byly úmyslně založený požár prvního (dřevěného) Goetheana v Dornachu a to, že část těchto podnětů sepisoval nemocný a už upoutaný na lůžko.
Anthroposofické vůdčí myšlenky tvoří 185 číslovaných odstavců, jakýchsi kratičkých kapitolek. Byly zamýšleny jako podněty, jež měli aktivní členové Anthroposofické společnosti rozvíjet v přednáškách. Téma každého odstavce je bohaté a myšlenky jsou v každém tomto úseku značně zhuštěné a koncentrované. To nedovolí číst je způsobem dnes velmi populárním, že oči kloužou po textu a mysl rozvíjí na téma některých zachycených slov a vět jakousi samomluvu. Osvědčilo se mi číst to pomalu a myslet spolu s autorem.
Autorovo myšlení je ve smyslu anthroposofické mluvy myšlením čistým a živým. Není to soubor mrtvých abstrakcí, není to, jak dnes říkáme, manipulativní racionalita, je to myšlení, probouzející imaginaci, inspiraci a intuici. Dnes v podobném smyslu snad může být řeč, např. ve smyslu esejisty Jeana Gebsera, po epochách myšlení mytického a racionálního, o myšlení integrální. Je to ve Stenerově smyslu o rozvoj duše vědomé, uvědomující (po archaické etapě duše pociťující a následném období duše rozumové), které vede k realizaci duchovního Já.
Vůdčí myšlenky se soustřeďují na dvě velká anthroposofická témata. Jedním z nich je cesta poznání. Zde se Steiner vrací k tématu, jemuž se věnoval v raných knihách, z nichž nejvýznamnější (a dosud často vydávaná) je snad Filosofie svobody. Na nové úrovni ukazuje cestu porozumění duchu v sobě a v přírodě prostřednictvím osvobozeného, oživeného myšlení, myšlení propojeného s vůlí a citem. Druhé téma je významné právě v tomto Steinerově období. Mluví o Michaelově mysteriu. Troufnu si toto téma zobrazené postavou nebeské bytosti Michaela značně zjednodušit tak, že jde o cestu člověka zároveň svobodnou a spirituální v situaci, kdy se obvykle svoboda klade proti duchu a spiritualita je z nemalé časti autoritářská nebo pohlcující lidskou osobní jedinečnost.
Rudolf Steiner: Anthroposofické vůdčí myšlenky, Praha: Anthroposofická společnost, 2014
2024 ©