
Na přelomu 19. a 20. století bylo české prostředí podobně jako v současnosti plné duchovního hledačství. Habsburská říše se značným zpožděním liberalizovala náboženskou scénu. V návaznosti na to několik dní po vzniku Československé republiky se luteráni a reformovaní sloučili v Českobratrskou církev evangelickou. Do ní vstoupila část z asi milionu lidí, kteří opustili Církev římskokatolickou. Další část vytvořila národní církev, Církev československou, která pak hledala místo mezi křesťanskými denominacemi, prošla si „pravoslavnou krizí“ a na čas našla místo v náboženském modernismu. Ožily rovněž přečetné obce a spolky, mimo jiné theosofové, anthroposofé, unitáři, buddhisté a hermetici.
číst dál