Jaký je můj 17. listopad

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 17. 11. 2009 v kategorii Politické aktuality, přečteno: 3466×
praha-zebrak-zebra-24-jpg-150.jpg

Dnes před polednem mi s potěšením volal můj dlouholetý přítel, že se mu podařilo zaplatit nájemné a jestli bych mu nedal pár korun na jídlo, že od včerejšího poledne nejedl.

Je svým způsobem člověkem posledního dvacetiletí. Rozhodl se živit se ve vlastní režii a ne být zaměstnancem. Stal se postupně oblíbeným překladatelem několika nakladatelství, vedle toho publikuje články a básně, věnuje se profesionálně rogersovské terapii. Je angažovaným občanem a má nepatrný příjem i ze své předsednické funkce v jednom občanském sdružení zaměřeném na soužití menšin s většinou.

Není člověkem tohoto dvacetiletí, protože není flexibilní, tj. neohýbá se jak si ohybatelé přejí. Má svou čest, není pragmatický. Není chladným cynikem. Jeho životním krédem je solidarita a kooperace, ne boj všech proti všem. Kdyby ještě lépe vyhověl systému nastolenému v chladných a chmurných listopadových dnech roku 1989, nevěnoval by literární talent básním, nýbrž reklamním sloganům, nepracoval by pro občanskié sdružení, nýbrž pro PR agenturu. Pak by měl dnes na oběd.

Všichni dnes rádi říkají, že soukromé vlastnictví je základem svobody.  pak ovšem podstatná část občanů této země nemá svobodu. Ano, základem svobody je ukončení postfeudálních privilegií úzké skupiny, která soukromně vlastní a nastolení systému, ve kterém je oceněna práce každého, kdo je schopen pracovat.  Pouze sociální společnost je skutečně svobodná a skutečně demokratická. Bez rozšíření demokracie z občanské i do sociálně-ekonomické oblasti života je svoboda ilusí.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Jan Vanek z IP 213.151.81.*** | 18.11.2009 16:53
A ja respektuji stanovisko Vase, prestoze s nim silne nesouhlasim. Nahodou se take zivim psanim sloganu a reklamou. Lez a podvod- obvykly nazor. Avsak neni tomu tak. Uz z proste logiky veci- spotrebitelum se da lhat, ano, daji se oklamat- jednou. Podruhe uz si zbozi ci sluzbu nekoupi. A proti klamave reklame jsou zakony. Lide jsou slusni a neslusni. To nema co delat se systemem. Nepropujcuji se ke klamave reklame. Ostatne bez reklamy by nikdo nevedel o existenci vetsiny zbozi a sluzeb. Je tedy prospesna a nezbytna.
Ano, Jene Vaňku, těch, co píší reklamní slogany se štítím. Jsou odporní a hnusní. Živí se lží a podvodem. Ten můj přítel nekoná rozsáhlé dobročinné aktivity. Řeč byla o tom, jak se živí. Uplatňuje svůj talent a své vzdělání v samostatné výdělečné činnosti a je čestný. Není v mém okolí první, ani poslední, kterému nezbývá na jídlo. Mám na mysli své známé, většinou s vysokoškolským vzděláním. Poznal byste to ve svém okolí sám, kdybyste tyto otázky posuzoval podle životní reality a ne podle virtuální reality vytvořené médii.

Nejde mi o to, abych se s Vámi hádal. Respektuji Vaše stanovisko. Je standardní a většinové. Jen jsem musel vypsat bolest z dopadu systému na konkrétní lidský osud. Děkuji Vám za pochopení.
Jan Vanek z IP 90.178.8.*** | 17.11.2009 18:36
Vas pritel je jiste obetavy muz, pri tom, co dela, je prirozene, ze na nejake vyskakovani si asi penize nebudou, ale nemit ani na jidlo??? Prominte, ale z tohohle obvinovat spolecnost? To je proste zasadni problem toho cloveka a reseni musi najit jen a jen sam v sobe. Ostatne, jak sam rikate, cini tak dobrovolne. Na dobrocinne aktivity je treba si umet vydelat. I treba tim, jak stitive rikate, "psanim sloganu". Pak je to skutecna pomoc bliznim. A ne si myslet, ze budu pomahat, a samotnemu mi penize a peceni holubi budou litat do dlane. To je ponekud detinska a v podstate velmi sobecka myslenka.
Nela z IP 77.236.194.*** | 17.11.2009 15:38
Přeji Vám pěkný den,
patřím k té generaci narozené r. 1989, takže 17. listopadu před dvaceti lety jsem se asi nejspíš batolila po obýváku našeho panelákového bytu. Velmi mě zaujaly Vaše dva poslední články v blogu. Z médií se na nás většinou chrlí v těchto dnech zprávy o tom ják je to úžasné, že máme demokracii, jak máme všicni slavit a být vděční, že věci jsou tak, jak jsou. Slyšíme jak politici kladou pamětní věnce a květiny, pronáší projevy plné optimismu atd atd... Já samozrějmě všem, kteří se tehdy na pádu režimu podíleli, vděcná jsem a moc si těchto lidí vážím, ale jsem také popravdě trochu v rozpacích, nevím, co si o dnešním stavu věcí myslet. Je to všeobecné veselí usínáním na vavřínech nebo záměrným zastíráním současných problémů, kterých není rozhodně málo? Při pohledu na dnešní stav politiky, kultury, mezilidských vztahů,... mi přijde, že něco není v pořádku (a to nemám s čím srovnávat). Je mi trochu trapné sdělovat zde svůj názor, když jsem události listopadové a předlistopadové nezažila, ale je mi trochu líto lidí, kteří asi tehdy chtěli změnu, snažili se ze všech sil, ale výsledek, jaký dnes máme není dle našich představ, ale asi nejspíš ani podle těch jejich.smile
S pozdravem Nela N.
PS: Moc si Vás vážím, díky za Váš blog a za názory, o které se s námi dělítesmile

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a nula