Abú Bakr al-Bagdádí by měl spáchat sebevraždu a to například nalehnutím na nůž tak, aby mu probodl srdce (v případě, že by se netrefil napoprvé pak opakovaně tak dlouho, dokud by toho byl schopen). Prokázal by tím svou odvahu více než zabíjením bližních a udělal by tím pro Islámský stát to nejlepší, co může udělat. Pokud sám takto nebo nějakým jiným způsobem nepředá filosofické a politické vedení Islámského státu jiným člověkům nebo jinému člověku, měl by být z vnitřku Islámského státu svržen a nahrazen buď nějakou dvojicí andělského filosofa a andělského politika nebo nějakým člověkem, který je zároveň andělským filosofem i andělským politikem. Pokud by se toto nahrazení vedení Islámského státu uskutečnilo, měl by být Islámský stát uznán jako samostatný stát, měly by být vymezeny jeho hranice a navázány s nim diplomatické kontakty. Expandovat by dále měl pouze v oblasti filosofování všemi možnými prostředky a v oblasti politikování pouze mírovými prostředky a to přibíráním dalších států, které by se k němu chtěly dobrovolně připojit (což by mohl být důsledek filosofování andělských filosofů Islámského státu s jeho okolím) a nemusely by to být nutně pouze státy, se kterými by Islámský stát sousedil ale mohly by to byt i ty státy, se kterými by nesousedil a to tak dlouho, až by pokryl celý svět. Pokud by al-Bagdádí nebyl z vnitřku Islámského státu takto nahrazen, měl by být Islámský stát přemožen prostřednictvím války. Toto je nejcitlivější možné řešení problému nedostatečného souladu Islámského státu s jeho okolím.