Lidovecký europoslanec Pavel Svoboda předložil 18. března na konferenci v sídle KDU ČSL teze o vztahu k muslimům žijícím mezi námi. Prohlásil, že pokojné soužití s muslimy v Evropě nesmí znamenat islamizaci Evropy, protože to by znamenalo konec evropských hodnot. Podle jeho další teze hlavní příčinou plíživé islamizace není úsilí muslimů, ale slabost Evropanů při obhajobě evropských hodnot. Následuje výzva k vyloučení muslimů: Kdo nechce respektovat evropské hodnoty a evropskou kulturu, ať jde žít někam jinam.
Je v rozporu s fakty tvrdit, že "evropskými hodnotami" jsou svoboda slova, svoboda shromažďování, svoboda vyznání a právní stát, a dále rovnost před zákonem i rovnost v občanském životě. To vše bylo porvé deklarováno v Americe, a sice v konfliktu s evropskou mocností, která ovládala dnešní území USA. Odtud infekce občanskými svobodami a lidskými právy pronikla do Francie, která se jim neopatrně otevřela, když její absolutistický režim podpořil americké povstání v zájmu oslabení britského soupeře. Prosadilo se to v revoluční Francii v konfliktu s celou tehdejší Evropou.
Ještě staletí po Velké francouzské revoluci v téže Evropě fungovaly státy autoritativní bez zmiňovaných a dalších občanských svobod a lidských práv. Diktátorské, despotncké, tyranské a dokonce i totalitní režimy bohatě kvetly v Evropě a dodnes v její nemalé části doznívají, přinejmenším v Rusku a Bělorusku.
Jsou to demokratické hodnoty bez ohledu na gegrafické nebo kulturní hranice Evropy a jsou v rozepři s hodnotami autoritativními, ať se uplatňují kdekoli. Demokratické hodnoty lze vyvodit z biblcké tradice a byly formulovány a poprvé prosazeny tam, kde žili křesťané, zejména protestantští, a Židé, kteří i jako nepatrná menšina k jejich zdůvodnění a nastolení významně přispěli.
Vystoupení Pavla Svobody, jak se o něm lze dovědět z médií, bylo vůči muslimům agresivní, i když se v úvodu svého vystoupení zaklínal pokojným soužitím. Mluvit o "plíživé islamizaci", to je totalitní jazyk. Svoboda, která k demokratickým hodnotám uznávaným věšinou evropských zemí patří, samozřejmě zahrnuje svobodnou volbu vyznání. Kdyby se přihodilo, že by mnoho Evropanů, kteří nejsou potomky přistěhovalců z islámského světa, pro sebe islám objevilo a přiklonilo se k němu, tak by to byl jen projev "evropské", totiž demokratické svoboody vyznání. Je protismyslné chtít svobodu vyznání chránit omezením svobody vyznání.
Vystoupení bylo založeno na nevědomosti. Existují geohrafické a kulturní hranice Evropy. Ale v každém z vymezení k Evropě vedle křesťanství římskokatolického, vedle západního křesťanství, patří nemalé regiony s desítkami milionů obyvatel pravoslavného vyznání. Ty lze sotva z Evropy exkomunikovat, i když jim svoboda projevu, svoboda vyznání, svoboda shromažďování a spolčování a občanská rovnost možná nepřipadají tak důležité, jako nám.
Bylo by rovněž zaslepené nevědět, že mnoho z toho, co počítáme dnes k evropské kultuře, poskytli Evropě muslimové. Z někdejšího Al-Andalúsu, v podstatě z Cordóbského chalífátu se do Evropy dostaly filosofické myšlenky, zejm. různé interpretace Aristotela, které otevřely cestu k novověké vědě. Odtud přišla do Evropy matematika (slovo "algebra" je arabského původu, v aritmetice počítáme s arabskými číslicemi - s římskými by to bylo téměř nemožné). Tam se rozvinula chirurgie, která se pozvolna šířila dál do Evropy. V době, kdy Paříž byla možná jedna kamenná rotunda a kolem několik desítek dřevěných stavení, měla islámská Córdoba knihovnu s asi milionem svazků, veřejné lázně, obchodní firmy a bohatou architekturu. Působili tam učenci evropského formátu, jež známe pod pozápadněnými arabskými jmény Avicenna a Averroes. Některé "evropské hodnoty" prostě mají původ v islámu, nebo jsou islámem zprostředkovány (např. indické základy novodobé matematiky). Krom toho žijí v Evropě po dlouhá staletí islámské komunity, které spolu s křesťany a Židy přispívají k její současné tvářnosti.
Federace islámských organizací Evropě vydala po diskusích roku 2002 Chartu evropských muslimů podepsanou zástupci muslimských organizací z 28 evropských států. Čl. 5 říká: Islám ctí lidské bytosti. Tato úcta se vztahuje na všechny Adamovy potomky bez rozdílu, jak mužské, tak ženské. Na základě této úcty by měly lidské bytosti být chráněny před čímkoliv, co uráží jejich důstojnost, škodí jejich duševním schopnostem a zdraví, či porušuje jejich práva zneužitím jejich zranitelnosti.
To se pak konkretizuje v čl. 7, který se týká vztahů mužů a žen: Islám vyzývá k rovnosti mezi muži a ženami v rámci lidské důstojnosti a vzájemné úcty a za vyrovnaný život považuje takový, ve kterém se v harmonickém vztahu vzájemně doplňují muž se ženou. Jednoznačně odmítá veškeré názory a praktiky, které poškozují ženy, nebo je připravují o jejich zákonná práva, bez ohledu na tradice a zvyky některých muslimů. Islám naopak potvrzuje nezastupitelnou roli žen ve společnosti a zásadně se staví proti využívání žen a zacházení s nimi jako s pouhým objektem touhy.
V čl. 18 se mimo jiné říká: Evropští muslimové se hlásí k principu neutrality státu v náboženských záležitostech. To znamená spravedlivý přístup ke všem náboženstvím a umožňuje osobám vyznávajícím náboženské hodnoty projevovat své přesvědčení a provádět obřady svého náboženství sám nebo společně s jinými...
Za velmi podstatné považuji jejich přihlášení k tomuto principu: Evropští muslimové zdůrazňují, že uznávají pluralitu a náboženskou i filozofickou různorodost multikulturních společností, v nichž žijí. Jsou přesvědčeni, že islám uznává různost a rozdíly mezi lidmi, a že touto multikulturní realitou není nijak znepokojen. Islám naopak členy společnosti vyzývá, aby své odlišnosti oceňovali a vzájemně se jimi obohacovali. (čl. 22)
Nejsou to myšlenky zcela totožné s myšlenkami evropského liberalismu, při pozornm čtení vidíme trochu jiné odstíny. Je to však přihlášení k demokratickým hodnotám a je to v rozporu s autoritářskými postoji některých evropských muslimů, ale i křesťanů, Židů a ateistů.
(Ilustrace: Alhambra, maurský palác v Granadě ze 14. století, foto volně přístupno na internetu.)