Shoduji se s právníky, kteří říkají, že Lisabonská smlouva nemá vliv na právní osudy dekretů prezidenta republiky přijatých pak Národním shromážděním jako zákony. Ale když už byla vyslovena tato obava, jsem ochoten připustit omyl odborníků. Mohlo by tedy být možné, aby se vyhnaní čeští obyvatelé německého jazyka a jejich potomci domáhali, aby i na ně byla uplatněna lidská a občanská práva. K tomu panu presidentovi a jeho příznivcům za sebe jako občan říkám, že by to bylo dobře. Ne snad, že by se bral domov někomu, kdo dnes v Sudetech bydlí. To prostě možné není a žádný soud by to neumožnil. Ale těšilo by mne, kdyby se potomci lidí, kteří osm set let obohacovali kulturu zemí koruny svatováclavské znovu zpestřili a doplnili český prostor, udělali ho kulturně bohatším a rozmanitým, a změnili náš fakticky národní stát (i když v ústavě tak definován není) ve stát skutečně občanský.
České země vděčí za svou nynější příslušnost k Západu své mnohasetleté účasti na dějinách Svaté říše římské a nástupnickým útvarům. Dokud se dodržoval říšský princip, platila jednota duchovních východisek a diversita práva, kultury, zvyků. Vedle společné latiny, která nebyla národním jazykem žádné ze zemí říše, se pozvolna rozvíjely národní jazyky včetně češtiny. Předehrou k éře národních států jsou reovoluce, které na místo panovníka postavily v roli suveréna národ. U teoretiků revolucí se snad mínil národ jakožto občanstvo, ale záhy šlo o národ v etnickém smyslu, např., ve Fracii emancipace francouzského národa vlekla a vleče za sebou národnostní útisk Alsasanů, Bretoňců, Basků a dalších etnik na francouzském území. Napoleon rozvrátil Svatou říši římskou s způsobil, že vedle Rakouského císařství vznikl Německý spolek, zárodek budoucího Německa a další stále více nacionální útvary.
Orgie nacionalismu však propukly po I. světové válce s ideologií národního sebeurečení. Přispělo k tomu i módní biologické pojetí národa a sociální darwinismus. Češi u mocností prosadili své sebeurčení a tímž aktem zároveň hanebně zradili a koloniálně si podmanili Slováky, jimž v clevelandské a pittsburské dohodě slíbili napřed federativní uspořádání a pak aspoň samostatný slovenský parlament a samostatné zákony. Po své národní emancipaci redukovali Slováky na součást "národa československého." Ostatní etnika žijící v českých zemích dopadla hůře. Masaryk je označil jako národy nestátotvorné, a podle toho se s nimi jednalo.
Evropská unie byla od počátků, od Montánní unie (1952) a Euratomu (1959) zaměřena k rozumně pomalé a ohleduplné integraci evropských národů. Idea evropské říše se společnými duchovními a kulturními kořeny a se značnou pluralitou a diversitou členských útvarů, to si vysnili zakladatelé v 50. letech a to se postupně realizuje. Věřím a velmi bych si přál, aby Evropa jako unie, jako nadstátní útvar ukončila éru suverénních národních států a aby se všude uplatňovala práva všech etnik bez výjimek. Zejména bych si přál, aby se, nakolik to dnes je možné, napravily důsledky zločinného nacionalisticky motivovaného vyhnání třetiny obyvatelstva Čech, Moravy a Slezska z jejich dávných domovů.