Děkuji za zajímavou úvahu.
Právo na vzdělání dříve cenzuroval a omezoval totalitní systém (mám s tím bohaté osobní a rodinné zkušenosti), nyní zejména u vysokoškolského prezenčního studia je toto právo opravdu revidováno jen pro některé sociální skupiny (celkové výdaje a finanční náklady k možnosti vzdělání vidím nyní i na svých dětech).
Na druhé straně pracuji ve (středoškolském) školství a vidím na vlastní oči, jak drtivá většina studentů si nijak neváží možnosti vzdělávání a veškeré studijní zázemí berou od státu a od rodičů jako samozřejmost a povinnost, často i jako nucení "že je rodiče či učitelé tlačí a nutí je se učit a studovat".
Nevím, jak dosáhnout v tomto zdravého středu a rovnováhy - tj. aby studenti měli úctu ke studiu (které je v systému "vše zdarma a samozřejmě " často pro některé studenty jen "nuceným zlem") a zároveň aby bylo studium dostupné i pro nadané studenty i ze sociálně slabších rodin?
Myslím, že se tímto tématem dlouhodobě politici zajímají či zajímali a není dosud správně od státu dořešeno.