Komentář: Zapomenutí, odpuštění, život v minulosti

U článku Tlusté čáry
Myslím, že lidem, kteří se v minulém režimu dopustili zločinů lze odpustit a pak už záleží na tom, jak se k tomu postaví, zda nabídnuté odpuštění přijmou. Jen tak se může naplnit. To se však děje mezi lidmi. Odpouštět nemůže instituce. Odpuštění se míjí se sférou politiky a práva. Každý komu lze prokázat, že porušil tehdy platné právo, může být prohlášen za vinného a odsouzen. Má-li být i potrestán, nechť se v civilizované zemi rozhodne humánně. I právo umí přihlédnout v tomto směru k věku a zdravotnímu stavu.

Něco jiné však je politicky, občansky a kulturně žít r. 2009 tématy minulého tisíciletí. Ani ti, kdo křičí, jimi nežijí. Zájmy těch kdo dnes hystericky běsní, jsou zcela dnešní a navýsost pragmatické. Jeidným cílem je zneužít tragedií minulosti k dnešnímu úspěchu u špatně informovaných a oblouzených voličů.

Říkat dnes, že za něco, např. za korupci, za globalizované podvádění, za špínu a nepořádek, za masovou náboženskou lhostejnost, za hrubost a nekulturnost může režim z let 1948 - 1989 je stejně rozumná diagnóza, jako když se v r. 1938 někdo odvolával ohledně tehdejších nepořádků na to, že jsme 300 let trpěli po habsburským jhem.

Je trapné hledat viníka za současné nepořádky. Čestné by bylo přiznat je.  Hloupé je žít v minulosti. Hlavní politický spor v současnosti není spor mezi diktátorskou deviací socialismu a obhájci svobody. Dnešní hlavní spor je spor mezi diktaturou kapitálu (jak to nazval jedne křesťansko-demokratický politik) a demokracií.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a tři