25. listopadu uvedla Národní knihovna publikaci literárně zaměřeného vydavatelství Host, v níž filosof Jan Němec a publicista Petr Vizina zpovídají devět osobnosti, o nichž lze v širokém smyslu říct, že reprezentují různé podoby duchovního života v suchopáru našeho skeptického prostředí. Autoři vyhmátli postavy, pro které má spiritualita, toto dnes až nadužívané slovo, velmi rozdílné významy nebo se mu vyhýbají. Spiritualita je zmíněna v podtitulu Znamení neznámého. Rozhovory o spiritualitě. Jde o tíhnutí ke skutečnosti, která člověka nekonečně přesahuje, ale nedrtí jako nějaké všemocné božstvo. Přitom příliš toho o ní nevíme. Spíše se uskutečňuje, děje se v člověku (aniž bychom ze hry vylučovali jiné bytosti).
Jako s první se na okraji Bratislavy setkali se Shinou, prapůvodně strojní technoložkou, jejímž údělem je rozhraní ticha a slova, ticha a zvuku. A v její verzi hudby. Později už poté, co sama prošla zcela osobní zkušeností, objevila světové autory, kteří poskytli mapu těch zkušeností či spíš cest. Byli to tibetský učitel cesty Probuzení Čögjam Trungpa a americký antropolog Carlos Castaneda. Stručné hodnocení se může míjet s celým textem, ale zdá se, že jde o spiritualitu odhazování všeho stylizovaného, naučeného, že hledá, i když by tomu možná tak neřekla, čirou autenticitu.
Druhý respondent, mladý zástupce nové jezuitské generace Petr Vacík, přivítal oba tazatele zahradě exercičního domu v Kolíně, kde tehdy působil. Později ho řád přesunul do Rádia Vatikán. Běžně se jezuitská duchovní cvičení berou jako praxe z jiné doby, praxe, která člověka tlačí k rozhodnutím, k podrobení moci jediného Boha, který nás a vše stvořil proto, aby sám sebe oslavil
V rozhovoru se ozřejmuje, že vedle historické existuje i současná podoba pravidel Tovaryšstva Ježíšova, které bratry vybízí snažit se obohacovat vlastní spiritualitu duchovními zkušenostmi, mravními hodnotami a teologickými a symbolickými projevy jiných náboženství (s. 43). Vacík o sobě říká, že zen je jeho osobní nástroj a cesta, kterou náboženství přiřazuje člověku. Pomáhá mu i v praxi křesťanského duchovního doprovázení. Bůh, jehož zprostředkovává svou službou, je spíš děním v hloubce skutečnosti než omezenou postavou. .
Další respondentku autoři původně hledali mezi lidmi, kteří doprovázejí umírající. Koneckonců spiritualita obstojí právě tváří v tvář smrti. Nakonec našli překladatelku Markétu Crowe, která byla klientkou hospicu Cesta domů, když doprovázela svého umírajícího manžela. Je pro ně třtinou, kterou vichry osudu nedolomí. Svědčí o jasu vycházejícím z jejích očí, šarmu a jemné auře, v níž se mísí prožité utrpení a jeho přijetí. Působí jako někdo, kdo nehledá, ale nachází nebo zkrátka odjakživa má.
Odpovědi Adama Borziče tvoří kapitolu Nechávám se být. Začínají u jeho terapeutické praxe, ale dostávají se i k osobnímu zrání. Otevírá nám svůj nekonvenční niterný a vztahový svět a odvážně dává svou osobní intimitu všanc širokému okruhu. Zdá se to být neupřímnější výpověď o sobě z celé knihy. Na dotaz, je-li tak trochu mystik, odpovídá: To je teda otázka! A otázka hlavně je, co to znamená. Pokud to znamená status, tak mě to nezajímá. Pokud to znamená niterný vztah ke skutečnosti, tak určitě ano. S německou neteistickou křesťankou, básnířkou a politickou aktivistkou Dorothee Sölleovou věří, že mystici jsme potenciálně všichni.
Malíř Jan Pražan se inspiroval pralesní církví Santo Daime, která, jak sám říká, slučuje prvky křesťanství, animismu a šamanismu.
Životními tématy kunsthistorika Jiřího Zemánka jsou kromě umění také ekologie a spiritualita. Duchovní život si už nevystačí odpoután od těla a přírody. Zelené zájmy, když se hledala hlubší motivace a dospělo se k ekosofii, moudrosti o našem přírodním domově, mají přírodu a ducha jako jednu skutečnost.
Filosofka Alice Koubová by výsledek cesty hledání uprostřed absurdity života nenazvala spiritualitou. Všímavost a uvolněná pozornost se děje. Mluví o myšlení ze šťastného těla.
Sestru Terezu Červenkovou ze společenství sester karmelitek sv. Terezie autoři navštívili v exercičním domě v Kolíně, kde se odehrál rozhovor s Karlem Vacíkem. Lze říct, že převzala jeho roli a že její osobní pojetí je podobné. Pomáhá lidem najít náš střed, který nejsme my. Důležité pro spiritualitu je pojetí Boha. Pro ni není odloučenou bytostí, autoritářským vládcem, nýbrž je v srdci každé skutečnosti.
Své hmatatelné pozemské žití vypráví opat českého zenového kláštera Jiří Hazelbauer. Bdělá ztišená vnímavost nejen v momentech meditace, ale i v každodenním životě nemusí vést k explozím spirituálních zkušeností a k totální proměně. Rozhovor s ním se jmenuje Mysl může zůstat neklidná třeba do konce života.
Všech devět rozhovorů si zaslouží pozornost. S některými čtenář více souzní. Odpovídají jeho zkušenosti. Všem jde přiznaně nebo nepřiznaně o život v plnosti.
Jan Němec, Petr Vizina: Znamení neznámého. Rozhovory o spiritualitě, Brno: Host, 2021
Původně uveřejněno v Náboženském infoservisu, https://info.dingir.cz/2021/12/rozhovory-ceskych-osobnosti-o-spiritualite/
2024 ©