Přehledně o průkopnicích duchovní služby

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 21. 11. v kategorii Z mé četby, přečteno: 64×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online234640.jpg

   V křesťanských církvích podobně jako v jiných náboženstvích a jejich organizacích byly po staletí ženy na vedlejší koleji. Bylo tomu tak navzdory podnětům pro stejnou důstojnost žen a mužů, jež jsou k nalezení v pramenech křesťanské víry.

   Dodnes antropologie více než poloviny křesťanů (římští katolíci, pravoslavní, starobylé východní církve a některé z církví navazujících na reformaci) neuznává, že by ženy byly svým lidstvím vybaveny pro službu v církvi. Nepřipisuje jim kvalifikaci pro vedení bohoslužeb, kázání, vyučování a pastýřskou službu.  

   Podobně jako v judaismu (s výjimkou zatím víceméně jen ortodoxních), nepatrně už i v evropském islámu, jsou už i v křesťanských církvích ordinovány ženy ke službě různě označované (biskupky, presbyterky, jáhenky, pastorky, kazatelky, farářky a.). Děje se to v církvích starokatolických, anglikánských, luterských, reformovaných, metodistických, někde třeba i v baptistických sborech.

   Kniha nedávno vydaná Unitarií, vydavatelstvím Náboženské společnosti českých unitářů představuje britské a americké reverendky (jak dnes označují ženy ve stálé duchovní službě), které měly odvahu přijmout již kolem poloviny 19. století pověření a zmocnění ke službě.

   Unitáři, původně proud radikální reformace začleněný do širšího křesťanského kontextu byli svou alternativní pozicí v celku křesťanstva, společně např. s kvakery (Společností přátel), disponováni k hledání nových cest. Umožnilo jim to jejich odpoutání od mnohasetleté tradice. S váháním pak zrovnoprávnění žen a mužů v církvi převzali postupně i tradičnější křesťanské církve.

   Na počátku doby, kterou publikace sleduje navazovali unitáři na švýcarskou reformaci, šli však dále ve změnách oproti tradičnímu západnímu latinskému křesťanství a stali se pro kalvinisty nepřijatelnými. Španělský reformovaný křesťan lékař a humanista Miguel Servet s unitářskými názory byl na Kalvínův podnět upálen v Ženevě, kam se uchýlil před pronásledováním španělskou inkvizicí. 

   V době svých historických počátků se unitáři opírali více o Bibli, přijímali do církve lidi křtem, slavili večeři Páně. Až později se rozvětvili a vedle unitářských církví vznikl dnes početnější unitářský universalismus. Ten je myšlenkově spjat rovněž s americkým universalismem (Ralph Waldo Emerson, David Thoreau) a představuje širší náboženské zakotvení s prvky křesťanské zejména etiky. Publikace sleduje tento směr unitářského vývoje.  

   Autor publikace PhDr. Radovan Lovčí (*1977) je odborným zaměřením historik moderních dějin. Charakterizuje se jako náboženský liberál. Říká o sobě, že je příležitostný publicista, občan České republiky a planety Země. Kromě této věnoval doposud dvě monografie Olympii Brownové (jíž je věnována kapitola i v recenzované publikaci), a dále dceři prezidenta osvoboditele Alici Masarykové. Těmto námětům věnoval rovněž několik článků. Píše metodou historickou, přičemž se opírá o solidní sekundární prameny, tedy o odbornou literaturu z prostředí, kterého se kniha týká, tedy USA a Spojeného království.

   Text je plynulý, doplňující informace a odkazy jsou v poznámkovém aparátu, který však knihu nepřetěžuje. Je srozumitelná, věcná. Kromě deseti stránek obecného úvodu o unitářství a krátkého závěru slibujícího další publikaci na stejné téma z českého prostředí její jednotlivé kapitoly vyznívají jako dramatické příběhy.

   Navzdory jistému vzdálení unitářství od tradičních křesťanských církví se tato denominace stala pro ně inspiračním zdrojem, i když je třeba poznamenat, že Antoinette Brownová Blackwellová byla zvolena a metodistickým duchovním ordinována nejprve v kongregacionalistickém sboru, a až později, když měla potíže s některými články tradiční víry, se stala unitářkou. V různých větvích křesťanství a různých regionech se duchovní služba žen prosazuje dodnes s různou intenzitou. Konzervativní střední a východní Evropa je i v tomto ohledu v závěsu za sesterskými církvemi USA, Kanady, západní Evropy, Austrálie a Nového Zélandu.

   R. Lovčí v knize ukazuje také, jak první reverendky byly občansky angažované, jak např. v době vnitroamerického konfliktu o otázku otroctví stály rovnoprávnosti nejen pohlaví, ale i ras. Angažovaly se i v oblasti sociálních práv, např. proti dětské práci.

   Publikace početně nepatrného, i když, jak se zdá, v poslední době oživlého, českého unitářského společenství stojí za pozornost jako podnět pro církve větší.   

Radovan Lovčí: Ženy proti proudu: Praha, Unitaria, 2018

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a jedna