Mohlo by se zdát pošetilé věnovat se v plném rozběhu 21. století směrům v České republice tak okrajovým a početně bezvýznamným, jako je křesťanství, které se od nabytí plné svobody vyznání v České republice beznadějně propadá, a jako je marxismus, který už je lhostejný i leckterým dnešním českým komunistům, kteří spojují spíše nostalgii po minulých výhodách s autoritativním nacionálním konzervativismem.
Je však otázkou, co leží mezi křesťanstvím a marxismem a s čím se konfrontují. Nebo možná ne mezi nimi, protože to nemusí být pozice na opačných koncích názorového spektra. Spíše, co je ve společnosti přítomno vedle nich a spolu s nimi. Aniž bychom to mohli snadno potvrdit, lze odhadnout, že je to široký prostor lhostejnosti k otázkám, které marxismus i křesťanství kladou, a na něž nabízejí definitivní, nebo v lepším případě předběžnou a praxí ověřitelnou odpověď.
Reforma společnosti
Dnešní křesťanští a marxističtí čeští autoři se rozhodli ohledat společný terén. Aby zakotvili dnešní možnosti rozpravy a případné spolupráce v historické zkušenosti, zaměřili se na formální dialog, který probíhal v šedesátých letech minulého století a Michael Hauser při té příležitosti upozorňuje i na utkávání a setkávání obou myšlenkových a praktických světů i neformálně a mimo toto období. Nezůstávají však u retrospektivy. Sledují i současnost a vyhlížejí možnou budoucnost. Pozornost věnují i Deníku Referendum a přítomnosti obou směrů v článcích a diskusích.
Kapitoly věnované událostem, okolnostem a podmínkám, jakož i osobnostem první etapy dialogu, která probíhala v šedesátých letech dvacátého století, napsal mimo jiné klasik dialogu, katolický, tomistický filosof a v jednom období zároveň levicově orientovaný politik Karel Floss. V tomto bloku je též zastoupen mimořádně plodný historik a sociolog náboženství Zdeněk R. Nešpor. 
Pokračování dialogu v exilovém periodiku Studie zajišťoval teolog Karel Skalický. Foto ceskatelevize.cz
Pokračování dialogu v římském exilovém katolickém intelektuálním periodiku Studie i poté, co v Československu po sovětské agresi z roku 1968 skončil, zajišťoval teolog Karel Skalický, zejména díky zastoupení obou orientací v exilu. Věnuje se mu Jaroslav Vokoun.
Druhý blok se věnuje obsahu dialogu. Ukazuje, jak si možná nezáměrně vycházeli protagonisté z obou stran ve svých úvahách daleko vstříc, takže pro marxisty nebyl Bůh zcela mrtev (podle titulu tehdejší knihy Vítězslava Gardavského) a křesťané se věnovali nenáboženské, civilní či neteistické intepretaci křesťanských obsahů, která dostala označení teologie smrti Boha.
Jan Černý se věnuje hledání transcendence, tedy přesahu vůči faktickému, danému stavu věcí. Probírá tehdejší autory a ukazuje, jak nacházeli transcendenci při zachování základní ateistické marxistické pozice.
Dokonce i nesubstanční, vůči filosofickému teismu radikálně kritická filosofie Zbyňka Fišera, který psal pod pseudonymem Egon Bondy, se v průběhu tvorby tohoto autora posunula k jisté otevřenosti vůči božskému aspektu skutečnosti. Příroda či kosmos má jisté znaky, jež náboženství připisuje Bohu. Zkušenost s nimi, někdy označovaná jako zkušenost X, je základem náboženství a může být vyložena i se zachováním ontologické rovnosti všech skutečností, při její proměnlivosti a neurčitosti dalšího směřování. Tomu se věnuje Petr Kužel.
Předposlední blok obsáhlé publikace (488 stran) sleduje a připravuje možnou aktualizaci tématu marxisticko-křesťanského dialogu. Mimo jiné se tam z obou stran (marxismus zastupuje pracovník Filosofické ústavu AV ČR, akademický pracovník Pedagogické fakulty UK, bývalý jezuita Michael Hauser a křesťanství pracovník nakladatelství Vyšehrad a vyučující externě na Evangelické teologické fakultě UK Filip Outrata) probírají možnosti dnešní praktické a ideové spolupráce Marxem inspirovaného sekulárního humanismu a křesťanství, které se nenechá zatlačit do role opia lidu a angažuje se v pozemských podmínkách.
Blok dokumentů, vzpomínek a komentářů zahrnuje mimo jiné dobové texty ze šedesátých let, vzpomínky dnešních pamětníků.
Kniha stojí za pozorné a pečlivé přečtení a za vnitřní dialog s autory. Může povzbudit marxisty v tom smyslu, že se jim ukáže, že zločiny minulého režimu nelze beze zbytku vyložit podněty převzatými z Marxe a že lze vzít vážně jejich návrat k humanistické podstatě marxovského impulsu a jeho tvůrčí nové promyšlení. Může povzbudit křesťany a ukázat jim, že křesťanství nemusí přesouvat veškerý zájem do jiných pater skutečnosti, než je náš pozemský svět, nebo do absolutní budoucnosti za našim všedním časem.
Křesťané se mohou angažovat a pracovat pro reformu společnosti nyní a zde, a nemusí to činit s poukazem na absolutistického nebeského vládce a prostřednictvím jeho pozemských diktátorských služebníků.
Stálo by za zvážení role duchovních směrů, které jsou v současné české společnosti, třeba jen menšinově, přítomny vedle křesťanství (judaismus, islám, ale i angažovaný buddhismus nebo hermetismus).
Marxisty a křesťany spojuje ochota ke změně a tvůrčí přístup ke skutečnosti. Hloubka potřebné změny – i s vědomím špatné historické zkušenosti s revolucemi (které občas přinesly systémy horší než ty, nad nimiž zvítězily) – může být charakterizovaná jako revoluční, tedy jako skutečný obrat, a ne pouze mírný pokrok v mezích zákona. Dají-li křesťané a marxisté společně podněty unavené, pohodlné, konzumní společnosti, to zůstává otevřené.
Ivan Landa, Jan Mervart a kol.: Proměny marxisticko-křesťanského dialogu v Československu, Praha: Filosofia, 2017
(Publikováno v Deníku Referendum, 27.8.2017, http://denikreferendum.cz, foto v textu převzato z DR, úvodní ilustrace volně přístupná na internetu.)
2024 ©