Michael Hauser, doposud známý jako český marxistický filosof mladší generace s hlavním působištěm na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR vyučující filosofii např. na pražské pedagogické fakultě, a také politický publicista např. ve spolku Socialistický kruh se rozhodl se vyslovit verši.
Vydal útlou sbírku sestávající z 25 básní. Jsou to imprese přemýšlivého člověka. Rozpoznáváme místa, jimiž autor prošel, a která ho nenechala chladnými. Kdo má představu o autorově životaběhu, setkává se s jeho klíčovými, ale i zdánlivě okrajovými událostmi. Ozývají se tam životní témata vyzvednutá nad pouhé racionální zvládnutí.
Michael leccos prozrazuje o vnitřních zápasech bývalého jezuity, kterého pak okouzlila antická kultura a nakonec se přiklonil k modernímu angažovanému humanismu. Pozoruhodná je např. báseň Bůh na s. 28, jíž bych bral jako osobní výpověď:
Nerozumím / nevěřím / a přesto jej potřebuji // jako první lásku / první paprsek / první vánek // Vitr vichřici.
Některé básně, např. Můj titanismus na s. 29 naznačují přítomnost vnitřního ohně, který poezii činí poezií a jsou příslibem autorova možného dalšího rozvoje.