Na síti je již několik měsíců dostupný výsledek autorské práce prof. Zdeňka R. Nešpora, PhD. a doc. PhDr. Zdeňka Vojtíška, ThD. nazvaný Religionistická encyklopedie. Pod takovým názvem bychom si mohli představovat encyklopedii religionistiky jako oboru, jejích osobností, pracovišť, projektů, přístupů a metod. O to zřejmě autorům nejde. Půjde nejspíše o encyklopedii náboženství, tedy toho, čím se religionistika zabývá, při vší nejednoznačnosti toho, co náboženství je a co nikoli, co vše pod tento pojem spadá, a co už ne. Pro danou chvíli jde o soubor hesel na téma křesťanských církví a jiných náboženských společností registrovaných u nás k datu publikace, včetně posledního zatím registrovaného Společenství buddhismu v České republice.
Nešpor v úvodním textu překvapivě tvrdí, že v České republice neexistuje žádné pracoviště, které by se dlouhodobě a soustavně věnovalo neteologickému studiu náboženství. Ví, jak plyne z textu, o pěti univerzitních pracovištích, které poskytují oborové studium religionistiky v různých stupních a mají jako pracoviště nebo jednotlivě jejich akademičtí pracovníci badatelské projekty týkající se náboženství. K tomu je nutno přidružit jako šesté katedru religionistiky na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy se vstupy do studia teologie a s bohatou publikační činností navazující na studium religionistických témat. Oba dosavadní autoři encyklopedie sami dlouhodobě neteologicky, například sociologicky nebo religionisticky velmi plodně studují náboženství.
Jde skutečně, jak Nešpor uvádí, o pracoviště početně malá nebo o jednotlivce na dalších pracovištích, které religionistiku nemají v názvu. K tomu lze namítnout, že odborných religionistických a kontextových publikací je docela přiměřeně tomu, jakou roli hraje organizované náboženství spolu s různými podobami neformalizované spirituality v české společnosti. Lze říct, že religionistická nabídka odpovídá společenské poptávce.
Nelze popřít, že chybí koordinace religionistické práce. Religionistická pracoviště jsou do jisté míry v konkurenčních vztazích, někdy až na hranici zpochybňování legitimity badatelských přístupů a metod. Asi se skutečně nepracuje dlouhodobě a systematicky na základech oboru. To však je úkol nadnárodní a závisí na spolupráci českých religionistů se zahraničím, která se začíná zejména v nejmladší generaci otevírat. Je otázkou, nakolik je oprávněné nazvat sekulární, vůči náboženství neutrální postoj státu a jiných veřejných instancí sekularismem a činit je odpovědnými za nedostatečnou institucionální podporu oboru.
Religionistická encyklopedie vzniká zpřístupněním a integrací již existujících informačních zdrojů. Počítá se s tím, že se bude postupně v dlouhodobém časovém horizontu rozvíjet, což naštěstí internetové projekty umožňují. Ve své podobě publikovaná v loňském roce obsahuje, jak již bylo řečeno, informace o registrovaných církvích a jiných náboženských společnostech.
Asi je zbytečně skromné ji označovat za „demoverzi“. Může posloužit mimo jiné tím, jak přibližuje historii a současné rozšíření jednotlivých společenství ve společnosti. Z jejich religionistické charakteristiky lze vyvodit užitečnou informaci, co od takové komunity lze čekat. Teoretického i praktického zájemce odkazuje na četné další hodnověrné informační zdroje. O tom, zda a jak se bude rozšiřovat dál, rozhodne primárně zájem uživatelů a dostupnost dalších ekonomických i odborných zdrojů. Zájmu čtenářů lze tento text vřele doporučit.
Jednotlivá hesla encyklopedie tvoří docela obsáhlé studie a je věnována stejná pozornost náboženským komunitám od největší (Církev římskokatolická) až po aspoň některé málo početně (Náboženská společnost českých unitářů). U některých, např. Církev Oáza zřejmě není dostatek zdrojů pro podrobnější zpracování. Obecná charakteristika baptistického hnutí je u hesla Bratrská jednota baptistů, takže heslo Společenství baptistických sborů může být i vzhledem k jeho krátké historii a nedostupným údajům (např. o členstvu) stručné.
Hesla na sebe vzájemně odkazují. Pokrývají myšlenkový směr každého uskupení, jeho obecnou a českou historii, významné postavy, organizační strukturu a fungování náboženských autorit. Hesla obsahují charakteristiku z hlediska náboženské geografie i s náznakovými mapkami jejich lokálního zastoupení.
Údaje o počtech členů v encyklopedii pocházejí ze sčítání lidu, pokud již dané společenství figurovalo aspoň ve sčítání roku 2011, a tam kde takové údaje jsou dostupné, také z církevních statistik. Někde není zdroj uveden. Například římskokatolická církev žádnou vnitřní evidenci členů nevede a údaje jsou pouze ze sčítání lidu. Členské údaje v jednotlivých heslech jsou, pokud možno, v historickém průřezu. Bude třeba je relativně brzy doplnit, protože ve sčítání lidu, které proběhne za dva měsíce k půlnoci z 26. na 27. března, lze očekávat značné změny. Po uvedeném datu zbývá čas na elektronické nebo písemné vyplnění a odevzdání sčítacích formulářů. Postupné uveřejňování výsledků lze očekávat zhruba od letošních letních prázdnin. Otevřený ráz encyklopedie takové doplnění umožňuje.
Encyklopedie si zaslouží pozornost, může mnohostranně posloužit jako věcně spolehlivý zdroj. Co do interpretace konkrétních dat, jsou autoři zdrženliví. Drobnosti, např. rozdílná, v obou případech přípustná, vokalizace Tenach a Tanach nebo absence role chazana resp. kantora v židovských obcích, se jistě časem doplní nebo urovnají. Autoři si zaslouží ocenění a vděčnost. A také povzbuzení k postupnému rozšiřování textu o budoucí registrované a, což bude těžší, neregistrované náboženské společnosti.
Zdeněk R. Nešpor, Zdeněk Vojtíšek: Religionistická encyklopedie, online https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz.
Náhledový obrázek, mapa ČR podle vztahu k náboženství ze zdroje zde
Původně v Náboženském infoservisu, https://info.dingir.cz/2021/01/encyklopedie-ceskych-nabozenskych-organizaci-jako-zarodek-religionisticke-encyklopedie/
2024 © 