Pokládal jsem za potřebné přečíst si spis současného britského marxistického filosofa Johna Molyneux Skutečná marxistická tradice (Solidarita, 2015). Patřím ke generaci, která s aplikovaným marxismem udělala špatnou zkušenost a zároveň k lidem, pro něž se čas nezastavil na konci roku 1989. Jasně vidím hluboké rozpory současné společenské formace. Úplně otevřeně řečeno, vidím kapitalismus jako víceméně stejně špatnou variantu ve srovnání s karikaturou socialismu v létech 1948 -1989.
Molyneux patří k jednomu z mnoha rozdílných a navzájem rozporných výkladů marxismu. Asi nám moc neřekne, že ho řadí k torckistům. Pro mne je zajímavý tím, že je kritický vůči stalinistické deformaci socialismu. Na druhé straně je odmítavý k sociální demokracii a to pro mne není samozřejné.
Když sleduji současnou politiku ČSSD, tak bych se s autorem v mnoha bodech shodl. Molyneux kritizuje Kautského, jednoho z původců tradiční sociální demokracie. Současní sociální demokraté jsou od Kautského daleko vpravo. Politický kompas jako možná metoda politické diagnostiky je překvapivě staví mezi pravicové autoritativní strany, jen s tím rozdílem, že je poněkud méně autoritativní a poněkud méně pravicová než ODS nebo TOP09.
Přesto si myslím, že lidé práce nemusí buržoazně demokratickou státní strukturu "rozmetat". Jsem pesvědčen, že je možné ji transformovat zevnitř a že to udělají občané sami, když sebou přestanou nechat manipulovat a objeví svůj vitální zájem a jeho politické zprostředkování. Tak spíše prázdnou deklaraci občanských svobod a lidských práv naplní v realitě. Potud zůstávám příznivcem sociálně-demokratické vize a kritikem sociální demokracie zevnitř.
Ideologie minulého režimu se označovala za marxleninskou. To je překonaný protivník. Marxisté, kteří představují angažovaný, realistický humanismus, jsou partnery. Přál bych si, aby sledovali myšlenky, které Molyneux jen naznačuje, na prvém místě celistvé, neredukované pojetí člověka, který je i subjektem (osobou). A mohli by sledovat vědu, která je zároveň programem emancipace, protože to nebude abstraktní mrtvé myšlení. Nebude to buržoazní, mechanistický materialismus. Nebude to ve shodě s Molyneuxem koncepce, která činí člověka pouhým objektem.
Objektivismus významné, a v akademickém světě silné větve humanitních věd, např současný kognitivismus, psychologický behavioralismus ap. jen tereticky vyjadřuje to, že systém založený na vládě kapitálu nad prací prakticky činí z člověka objekt.
Pokud budou marxisté především střežit své četné a rozporné ortodoxie, zůstane jejich vliv margnální a emancipační projekt bude oslaben. Pokud se budou navzájem brát vážně a pokud dokonce budou ochotní akceptovat jako vážně míněné partnery (a ne jen jako dočasné taktické spojence) nás, kdo respektujeme duši a ducha (aniž bychom tzv. duchovní či duševní práci prohlašovali za "lepší" než tzv. fyzickou práci!), můžeme společně připět k žádouci reformě.