Teologie navzdory svému názvu nehovoří jen o Bohu. Je lidským dílem a člověk v ní vypovídá sám o sobě. Její součástí je etika. Obvykle je to etika voluntaristická, podle níž dobré je to, co Bůh přikazuje. Všemocná Boží vůle se setkává a utkává s vůlí lidskou, která se jí podřídí. Nedává člověku právo se ptát, proč Bůh, a nutno připomenout, že vždy prostřednictvím lidských autorit, něco přikazuje.
Menšinově je v křesťanském prostředí zastoupeno pojetí, podle kterého Bůh lidem něco ukládá činit, protože je to dobré. A to pak také znamená, že máme právo a jsme i zavázáni přemýšlet, co je dobré a proč je to dobré.
Podle tradiční teologie dobro a bytí je vlastně totéž. Být je dobré. Dobré je to, co život chrání, podporuje a rozvíjí. Bůh jako překypující plnost bytí, jako život sám je také plností dobra. Na tuto tradici křesťanského morálního pojetí navázal německý evangelický teolog Albert Schweitzer svou etikou úcty k životu. Projevil ji tím, že pravděpodobnou akademickou kariéru vyměnil za praktickou pomoc potřebným.
Ve druhé polovině 20. století, když byla řeč o životě, začali jsme mít na mysli spolu s lidským životem i život ostatních živočichů, rostlin a dalších organismů. Ba dokonce Zemi jsme začali pojímat jako svým způsobem živou bytost. Dostala jméno Gaia podle řecké bohyně Země.
Nová kniha nakladatelství Biblion O Bohu a pelikánech spojuje téma ekologické s teologií. Není to teologie akademická. Aby čtenář knize rozuměl, nemusí být absolventem studia teologie. Má tento obor v podtitulu. Ale je to prostě přemýšlení, co to je být křesťanem.
Americký autor knihy o Bohu a pelikánech Jay B. McDaniel prošel vzděláním zaměřeným na anglickou literaturu, filosofii náboženství a teologii. Filosoficky navazuje na Alfreda Northa Whiteheada (1861-1947), který ve svém třetím období spisem Proces a realita (první vydání 1929) inspiroval procesuální filosofii a teologii. Spojil vědecký, etický a estetický pohled na svět. Celý svět je podle něj předivem událostí, jež neustále vznikají a zanikají.
Whitehead si možná ani neuvědomil, že už středověký teolog Tomáš Akvinský o Bohu říká, že je to ipsum esse subsistens, tedy samotné býti 
jako děj. Lze říct, že Bůh je to, že věci jsou. Americký židovský autor David A. Cooper na toto téma napsal knihu God is a Verb, která by si zasloužila překlad do češtiny.
Nepřekvapí nás proto, že McDaniel propojuje křesťanství s buddhismem, v němž nic nemá izolovanou pevnou existenci. Vše se děje a vše je se vším propleteno. Každá jednotlivost zrcadlí všechny ostatní. Rozvíjí-li člověk soustředěnou všímavost a bdělost, nahlédne skutečnost jako dějící se soubytí. Tím buddhismus inspiruje současná monoteistická náboženství západního světa včetně křesťanství.
Environmentální vědomí proniká do politiky a do osobního životního stylu. Někdy se přitom připomíná heslo: smýšlej globálně, jednej lokálně. Nestačí spekulovat o celku života na zemi, ani o zemi jako živém celku. Je třeba myslet na konkrétní bytosti, třeba zrovna na pelikány. Nestačí pečovat o životní prostředí je třeba přátelsky koexistovat se vším živým. Rozvíjet vzájemnou proexistenci. Kniha vede čtenáře k celistvému i konkrétnímu pohledu a jednání, k přírodovědnému i duchovnímu smýšlení a jednání.
McDaniel na blogu Open Horizons (dříve pod názvem Ježíš, jazz a buddhismus) chce nabídnout myšlenky, které by mohly lidem pomoci vytvořit multikulturní, mezináboženské komunity, které jsou kreativní, soucitné, participativní, ekologicky moudré a duchovně příjemné. To je také cílem této knihy.
První z hlavních kapitol knihy je Biocentrický Bůh. Nabízí jako základní předpoklad dalšího uvažování to, že existuje božské Vědomí, které je vůči vesmíru zároveň imanentní i transcendentní a jehož povahou je neomezená láska. Když říkám neomezená, mám na mysli lásku, která je (1.) všeobjímající, tj. zahrnuje všechny tvory nadané vnímavostí a potřebami, a která je (2.) nekonečně něžná, toužící po blahu každé vnímající bytosti kvůli ní samé, a která si je vědoma každé bytosti jako účelu o sobě. (s. 29)
Následují kapitoly nazvané Biocentrická etika a Biocentrická spiritualita. Život je v centru zájmu i v křesťanském smyslu, protože jako křesťané jsme zaměření na Boha (a tedy „teocentričtí“) tehdy, když zaměřujeme své životy na Boží cíle a zájmy – tj. na péči o rozkvět života. A také platí, že spiritualita, která jde ruku v ruce s biocentrickou etikou, se nemůže zaměřovat na Boha na úkor světa. (s. 77)
Kapitola Postpatriarchální křesťanství ukazuje, že to, co motivovalo muže, aby si podmaňovali ženy a očekávali jejich obdiv, motivovalo i mnohé z nás, abychom si podmaňovali jiné živé tvory a očekávali od Země, že se nám bude kořit. (s. 175)
Nakladatelství Biblion pokračuje knihou O Bohu a pelikánech v několikaleté tradici oddaného a přitom otevřeného křesťanství. Navazuje na žhavě aktuální konfrontaci smrti a života v knize Timothy Kellera Naděje navzdory: Realita vzkříšení a smysl Velikonoc, na knihu Debry Hirsch s provokativním názvem Svatý sex nebo třeba na knížku Roba Bella Láska vítězí, v níž se zcela nově a překvapivě probírá téma věčného života a věčného zavržení.
Ján Zámečník, autor překladu do dobré češtiny a znalý problematiky shrnuje knihu v mimořádně rozsáhlém Doslovu (s. 229-279) těmito závěrečnými slovy: Představuje odvážné vykročení na dosud málo probádané cesty, jež zve k podobnému vyjití ty, kdo hledají v pluralitním světě nové zdroje spirituálního zakotvení, jsou nábožensky otevření a usilují o blaho přírody i spravedlivější společnost. Je to dílo pro všechny, kdo touží mít kořeny i křídla, kdo chtějí milovat Boha, svět a smrtelníky.
Jay B. McDaniel: O Bohu a pelikánech. Teologie úcty k životu, Praha: Biblion, 2022
Nahledový snímek zde zdroje zde.
Původně publikováno v Náboženském infoservisu, https://info.dingir.cz/2022/06/buh-a-pelikani-teologie-ucty-k-zivotu/, náhledový snímek převzat z NI
2024 ©