Spisy, které se pokoušejí o duchovní interpretaci historických událostí, je třeba číst se zvláštní opatrností. Mohou to být církevně-historické texty, které tu zdůrazňují, tu opomíjejí události tak, aby vše zapadlo do teologického rámce. Zvláště však jde o knihy, které za událostmi shledávají skryté hybné síly podle současných alternativních spiritualit. Často se tam data probírají ledabyle, předpojatě, povrchně a v zájmu senzace se konstruují nebo opakují už zavedené představy o všemožných spiknutích.
Máme před sebou celkem rozsáhlou publikaci, která se snaží hodinu po hodině rekonstruovat zlomovou událost novodobých českých dějin, demonstraci studentů 17. listopadu 1989, která skončila brutálním zásahem příslušníků Sboru národní bezpečnosti a ozbrojených sil ministerstva vnitra. Napsal ji Radomil Hradil, odborník v oblasti biodynamického zemědělství, překladatel a autor anthroposofických knih.
Do strany 238 z celkových 266 se zatajeným dechem sledujeme doposud chybějící takto souhrnně, a přitom detailně podanou pečlivou, důkladnou a podle různých hledisek utříděnou dokumentaci. Autor získal a našel ve svých pramenech dosud rozptýlená svědectví a vyjádření četných účastníků z obou stran, tehdejších reprezentantů režimu, těch, co tehdy an místě zasahovali, veleli zásahu a politicky o něm rozhodovali, tak i od tehdejších studentů a osobností, které byly na jejich straně, i když nebyli přímo na místě.
Autor v elegantně typograficky zvládnuté knize si napřed všímá událostí, které zásahu na Národní třídě bezprostředně předcházely a má je uspořádány ve sledu: událost v Brně přípravy, Albertov, Vyšehrad a cesta na Národní třídu. Část textu věnuje pečlivějšímu rozlišení zasahujících složek, než sledujeme v obvyklých žurnalistických produktech na toto téma. Dokumentace zásahu a následků včetně již dříve publikovaného výčtu zranění a lékařsky doložených psychických traumat tvoří jednu z hlavních částí spisu. Další část zpracovává vyšetřování zásahu v následujících měsících a letech, včetně konkrétních rozsudků nebo zproštění obvinění. U těch několika málo aktérů, kteří byli potrestáni, je o tom také v knize podrobná informace.
Kapitolu na s. 203-238 věnuje Hradil konspiracím kolem listopadového zásahu včetně např. dnes už zapomínané „analýzy“ Miroslava Dolejšího. Věnuje se i konspiracím na základě beletristického představení událostí od bývalého sovětského příslušníka KGB. Těmto spikleneckým představám nepodléhá.
Vše zmíněné může být předmětem historické debaty. Je možné, že profesionální historici si nenechají mluvit do řemesla a budou ve faktografickém obsahu knihy hledat chyby. Lze předpokládat, že tomu se autor nebude bránit. Je však třeba alespoň obecně konstatovat, že tvrzení o událostech autor dokládá bohatým poznámkovým aparátem, který především odkazuje na prameny. Soupis pramenné knižní literatury má 28 položek a autor uvádí že dále čerpal z periodik a sborníků a dále dohledával podklady v pěti archivech vše konkrétně odkázáno.
Od s. 239 se mění styl knihy. Hradil otevřeně činí to, co činí prakticky každý historik, pokud jsme ochotni rozlišit odbornou historickou práci od edice archivních materiálů. Historikům bohužel často chybí metodologická sebereflexe, a interpretace historických dějů se jim proplétá k nerozpletení s hodnocením hybných sil, záměrů, vlivu, důsledků a otázek smyslu dějin (např. spor Masarykovy a Pekařovy koncepce českých dějin).
Závěrečná kapitola je spíše esejí. Vychází z přesvědčení, že historické události, aniž by se popíralo svobodné rozhodování pozemských aktérů, je výrazem událostí v duchovním kosmu. Z hlediska anthroposofie jsou ve hře duchovní bytosti. Jde však také o to, co Hradilův hlavní inspirátor Rudolf Steiner nazýval etickým individualismem. Uvádí zejména v souhlasu s raným Steinerovým spisem Filosofie svobody, že jde o spor mezi posilováním lidského Já ve smyslu jeho otevírání impulsům shůry a jeho oslabováním, totiž nahrazováním autoritou, což vede k degeneraci ve zvířectví. Bestiální zákrok proti touze po svobodě je časoprostorovým znázorněním tohoto bytostného sporu.
Ne Národní třídě si podle autora národ reprezentovaný studenty prošel svou Golgotou a vyhlížíme další dějství, vzkříšení, skutečnou svobodu a duchovní obrodu. Tu zatím spíše očekáváme s pochybami i nadějí, než že by už nastala. Autor říká v závěru této spirituální kapitoly a vlastního textu knihy (před dvou a půl stránkovým Apendixem), že obětní substance z Národní tu bude tak dlouho, až poslouží probuzení. Říká: Posloužit nám bude moci tehdy, až začneme myslet a konat v intencích ideálu lidství, v intencích Člověka.
Radomil Hradil, 17. listopad ´89, co se stalo na Národní, Lelekovice: Franesa, 2019
(Původně publikováno 30.5.2019 v Náboženském infoservisu, nfo.dingir.cz/2019/05/17-listopad-faktograficky-a-spiritualne/.)
2024 ©