Ježíš, který jedná s lidmi lidsky, s respektem, který stojí na straně slabých a chudých, který učí jednat humánně, je mým Mistrem. Ukazuje mi, jak žít v osobních vztazích a ve společenském životě.
Ježíšův příběh je vyprávěn tak, že ho neporazila smrt. Že smrtí smrt překonal. Že v opuštěnosti Bohem zažil, že dokonáno jest. Jsem zván k účasti na tomto mysteriu smrti a jarní obnovy života.
V Ježíši přebývá slovy Nového zákona plnost Božství tělesně. Je, jak čteme v Matoušově evangeliu, Immanuel, tedy Bůh s námi. A proto Boha nelze hledat jinak a jinde než v lidství. Je s lidstvím neoddělitelně spojeno. Bůh, to je hlubina lidství (a kosmu).
V křesťanských pramenech a ve staletích křesťanské tradice dožívá svůj život starý monoteismus. Opět odděluje, co je v Kristu sjednoceno. Bůh se stává nebeským absolutistickým vládcem, a my jsme pozemští červi plazící se v prachu. Základní ctností je poslušnost. Základním tématem se stává vina a její smytí krvavým rituálem.
Tato teistická interpretace křesťanství se mi vzdaluje. A přece se k Ježíšovu poselství neobracím zády.
Mahájánový buddhismus mi pomáhá se s tím vyrovnat. Teď čtu spis učitele zenové meditace Normana Fischera Training in Compassion, o tibetské praxi rozvoje bódhičitty, probuzené mysli. Ocituji v překladu:
Absolutní bódhičitta je absolutní láska, láska větší než jakákoli emoce, větší než jakýkoli objekt, tak velká, že už tu není milující a milovaný (splývají v jedno v síle absolutní lásky). Je to láska, jež se rovná totální vizi života, který je sám láskou. Uvnitř takové lásky není žádná ztráta, protože tato láska je tak velká, že zahrnuje vše, i absenci, takže nic nemůže být ztraceno. Absolutní bódhičitta je prázdná, dokonalá, rozpínající se, radostná, prostorná přirozenost existence samotné. … Možná můžeme říct, že absolutní bódhičitta je jako Bůh, který je vždy všude přítomen, i v nepřítomnosti. A tak naše probuzení k absolutní bódhičittě znamená poznání, že nikdy není nic než Bůh, nikdy nebylo nic než Bůh a nikdy nebude nic než Bůh, že vše je objato a vše bylo objato, že jsme vždy milováni a byli jsme vždy milováni. A tak vše bylo a každý je milován.
Ježíš je archetypální postava plná božství právě v tomto smyslu. Promítá se do konkrétních pozemských všedních životů.
(Úvodní snímek volně přístupný na internetu.)