Umlaufoviny (www.umlaufoviny.com) mne požádaly o homilii, tedy výklad těchto biblických textů, které se čtou při liturgii o slavnosti Zjevení Páně 6. ledna:
1. čtení - Iz 60,1-6
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.
2. čtení - Ef 3,2-3a.5-6
Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia.
Evangelium - Mt 2,1-12
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
Z zde je má úvaha, kterou uveřejnily:
Nový zákon vypráví dva odlišné příběhy o Ježíšově početí a narození. Tradiční symbolika Štědrého večera s Ježíšem narozeným v nuzných poměrech, položeném do krmelce pro zvířata a přivítaným špinavými pastýři ukazuje člověka všeho zbaveného. Ježíš, potomek málo známého Davidova syna Nathana je tu podobný kněžskému Mesiáši očekávanému Essejci.
Dnes, na druhém vrcholu vánočního období, se evangelium v Matoušově podání obrací k Ježíši, potomku krále Šalamouna. Nečteme nic o nepříznivých okolnostech jeho rodiny v Betlémě. Nově narozený Ježíš s Josefem a Marií bydlí v domě (Mt 1, 11). Nečteme nic o pastýřích. Přijdou však mudrci z Východu, jimž tradice připsala královskou důstojnost. Tohoto královského Mesiáše pojímá Herodes Veliký (73 – 4 př. n. l.) jako mocenského konkurenta a usiluje o jeho zahubení.
Oba příběhy se sbíhají, když se postupně zjevuje, kým Ježíš je. Že je králem a nastoluje Boží království. Má královskou důstojnost. Na něj vztahujeme dnešní slova sbírky prorockých výroků připojených k Izaiášovým proroctvím. Mohlo by se zdát, že je to oslava izraelského společenství a předpověď jeho vlády nad národy. Nad Jeruzalémem vzchází světlo a národy zahaluje temnota. Ježíš však nastoluje univerzální království a všechny národy kráčejí v jeho světle.
Národy, jež se zdály být vyjmuty z Božích příslibů, mají podle listu křesťanům v Efesu stejná dědická práva jako Izraelité a stávají se, obrazně řečeno, údy téhož těla. Bůh žehná nadále židovskému lidu, ale činí i z nás, lidí různého původu, účastníky smlouvy.
Ježíšovo kněžské poslání znamená, že Bůh sestupuje k lidské poníženosti a bídě, žehná všem, kdo mu otevírají srdce, a všechny pozvedá k sobě. Odpovídá tak na chudobu a pokoru. Kněžská oběť přinášená tehdy v Chrámu je obrazem této poníženosti a odevzdanosti.
Ježíšovo královské poslání znamená, že Bůh nastoluje svou vládu. Není to diktátorská moc. Potřebuje svobodný souhlas. Ježíš v Janově evangeliu říká svým učedníkům, že je nenazývá služebníky, nýbrž přáteli (Jan 15, 15).
V Božím království, které s Ježíšem začíná, nemusí být záplava velbloudů, ani zlato a kadidlo. Mocné prostředky v rukou těch, kdo mají být hlasateli Boží zvěsti, pastýři v Božím lidu a kteří mají zpřítomňovat svátostným znamením Ježíšovo obětní smýšlení a jednání, jsou spíše prokletím. Místo služby Bohu nastupuje služba Mamonu a církev hrozí stát se nevěstkou babylonskou.
Bůh se něžně dotýká člověka v jeho nemoci, smrtelnosti, chudobě a pokoření, sestupuje na dno lidského bytí. Avšak odpovídá i na veškeré hledání pravdy a světla, potkává člověka na vrcholu jeho vzestupu. Z Východu, možná z tehdejší Persie, přišli snad kněží zoroastrijského náboženství znalí astrologie, u Matouše řecky zvaní μαγοι, tedy doslova mágové, čarodějové. Mohou nám zastupovat duchovní cestu lidstva, velké duchovní tradice Indie, Číny, Řecka a Persie. Setkávají se s dítětem a obětují mu dary, zlato, kadidlo a myrhu. Ty představují zušlechtěnou hmotu země.
O Ježíši se zjevuje, kým je, když se při návštěvě pastýřů rozzáří nebesa, zní zpěv andělů, když se mudrci klaní a když se otevřou nebesa při jeho ponoření do vod Jordánu, jak si budeme připomínat v neděli. V Ježíšových slovech a činech s námi hovoří a jedná Bůh. Královský mesiáš relativizuje každou pozemskou moc, setkává se člověkem na vrcholu jeho cesty a ukazuje se jako ten, který byl vždy hledán. V činech kněžského mesiáše nás Bůh doprovází do údolí stínu smrti, je s námi solidární, sklání se k nám a pozvedá nás.
2024 ©