Navzdory všemožným temným zkušenostem, historickým i osobním, zůstávám v nějakém smyslu křesťanem. Humanismus, o který mi jde především, je v křesťanství zakotven transcendentně. V tom je jeho síla. Jen už nemůžu druhý břeh reality brát v podobě absolutistického nebeského vládce. Proto jsem už před lety přišel v debatách, které jsme o tom vedli, s myšlenkou “buddhismem očištěného křesťanství“.
Tu hlubinu skutečnosti, o které říkáme, že je božská, bych tušil jako Světlo, což koneckonců najdeme i v Bibli. Mahájánový buddhismus ji pojímá jako buddhovskou podstatu všeho, probuzený stav všech bytostí a vůbec všeho. Jako čiré vědomí, v němž se vše děje. Tento kosmický Buddha není oddělen od věcí tohoto světa, které jsou pomíjivé, bez pevného jádra, a proto způsobující utrpení.
Významným výrokem mahájánového buddhismu je tento: Bolesti a trápení umírání jsou totéž jako blaženost Nirvány. 29. 5, v den květnového úplňku, je Vesak, svátek narození, probuzení a smrti Gautamy Buddhy. Je to pro mne svátek naplněného a stále naplňovaného lidství. Chtěl bych být o Vesaku ve spojení se všemi buddhisty a se všemi, kdo chtějí zůstat křesťany, ale je to pro ně těžké.
(Úvodní snímek volně přístupný na internetu.)