Podle některých indických tradic začala (v přepočtu na náš kalendář) 18. února 3102 před n. l. kalijuga, éra neřestí a zlořádu. Je to čtvrtá etapa velkého světového cyklu, temná doba, kdy je lidstvo nejvíc vzdáleno od duchovních kořenů. Po ní náš vesmír zaniká. Podle jiného pojetí nastává Brahmova noc.
Ať již se důvody vidí tam nebo onde, ať již někdo hází při výpočtu délky této epochy desítkami tisíc let nahoru nebo dolů dle svých libostí, prosté pozorování postupu lidstva tuto intuici v obecných rysech podporuje. Přesná časoprostorová faktografie nebývá v mytologicky zpracované zkušenosti tak důležitá.
Monarchie, tak raná, že je dostupná spíše v legendách, než v holé historické látce, byla posvátnou vládou, která byla zároveň péčí o svěřené tvorstvo a svěřené lidi. V dobách nasledujícího sesuvu se obrátila v diktaturu, despocii nebo tyranii.
Aristokracie, vysněná vláda nejlepších v historicky doložené době postupně degeneruje v oligarchii, vládu nehorších. Její krystalicky čistou podobou je plutokracie (diktatura kapitálu) dnes všude prosazovaná ozbrojenou mocí bohatého Severu.
Politeia, vláda se souhlasem a za účasti uspořádaného občanského společenství se zvrhla v to, co se nazývá demokracií a co by správně mělo být označeno jako ochlokracie, tedy v moc slepého davu, který lynčuje menšiny, odlišné a výjimečné jednotlivce, který ničí vynikající díla umění. Je to mechanická vláda většiny popírající vládu práva.
Radikální postup kalijugy se neprojevuje jen v politice. Po éře raných komplikovaných jazyků s četnými dnes už těžko srozumitelnými jazykovými kategoriemi, bohatým lexikem, náročnou melodikou a jemnými významovými odstíny přicházejí jazyky, v nichž slova delší než dvouslabičná jsou prohlášena za snobství a staromilství. Cílem této jazykové progrese je sesuv k zvířecím skřekům. Je to zřejmé, jazyky, které byly na chvíli, přechodně ušetřeny ničivého vlivu moderní a postmoderní civilizace, mají deset pádů, více než jednotné a množné číslo, ba dokonce více, než tři rody. U nejpokročilejších jazyků jsme dospěli k dvěma číslům, jednomu až dvěma pádům a k tomu, že téměř vše, kromě mužů a žen je středního rodu.
Ze složitých hudebních systémů vyjadřujících nejsubtilnější odstíny nálad dnes zbyla obliba nejpřízemnější durové tóniny a v hudbě se vystačí s několika málo stále opakovanými akordy. Melodii a harmonii zatlačuje strojově jednoduchý, banální rytmus vzdálený organickým rubatovým složitě proplateným rytmům kosmu a těla.
Rozsáhlé prozaické útvary a básně s náročnou metaforikou se nepíší a pokud je pár podivínů píše, nevydávají se. Nakladatelé nechtějí páchat hromadnou ekonomickou sebevraždu.
Historicky dostupná filosofie patří celá temnému věku a je náhražkou přímého zření idejí. Místo, aby nechala organicky růst životní moudrost, konstruuje myšlenkové systémy. Ale to, co po staletí konstruovala je dnes "dekonstruováno." Nechceme-li použít tento barbarský novotvar, můžeme říci, že myšlenkový svět navazující na antiku, patristiku a scholastiku byl destruován. Poslední nesmělé pokusy o myšlenkovou tvorbu v prostoru generalizované skepse patří fenomenologii. Dnešní akademičtí filosofové jsou již jen historiky filosofie a četní praktičtí filosofové mimo univerzity degenerovali v ideology.
Nejnovější medicína k počtu let života z našeho hlediska nízkému přidala další řekněme dvě či tři desetiletí a z nich velkou část v bídě a na okraji společnosti, v infernu gerontopychiatrických léčeben a léčeben dlouhodobě nemocných. Člověk dosud není léčen, natož uzdravován. Jsou odstraňovány symptomy. Zdraví se stalo zbožím.
Ideologové pokroku jsou zaslepeni. A jsou ochotni ve jménu pokroku popovytahovat v stejnorodé mase všechny, kteří jejich vizi pokroku a modernity nedorostli a utínat hlavy těm, kteří ji přesahují. Ve jménu politického a ekonomického pokroku se v novověku odehrála ta nejkrvavější jatka: genocida Indiánů v severní Americe, francouzské pravzory nacistických koncentráků na koloniálních územích, např. v Alžírsku, gulagy a vyhlazovací lágry, Coventry Drážďany, Hirošima a Nagasaki, vražedný polpotovský režim v Kambodži, pinochetovský teror v Chile pro nastolení neoliberálního systému, který Francis Fukuyama pokládal za konec dějin.
Můžeme nanejvýš připustit, že tento globální pád lidstva do říše kvantity, mechaniky, do civilizace smrti je nutnou etapou a je tu potenciál záchrany a nového počátku. Avšak to, co se už po pár desetiletí jeví jako červánky nového, alternativního cítění, myšlení a jednání se vždy znovu ukáže jako pouhý obchodní atrtikl a nástroj ovládání.