Přispěl jsem před chvíli do jedné diskuse, a dávám to i sem. Jsem přesvědčen že člověk má mimolidskou přírodu chránit a má o ni pečovat. Ale může to činit jen proto, že k ní zcela nepatří. Touto odpověností nelze zatížit žádného jiného pozemského tvora, než člověka. Dejme tomu sarančata se mohou přemnožit a zničit vegetaci v celém regionu a tím ohrozit životy dalších tvorů v potravinovém řetězci. Člověk si něco takového nesmí dovolit, protože vyčnívá nad přírodu. Sarančata nelze za to činit odpovědná.
Člověk je v přírodě, ale také příroda je v něm. Člověk nemá přírodu zneužívat a vykořisťovat, ale nemá se jí slepě podřizovat. Člověk od přírody přijímá, ale má ji taky co dát. V přírodě vládne nutnost, člověk je s to přírodní nutnost překročit a je schopen svobodného tvůrčího činu. Člověk by se neměl oddělovat od přírody, ale celek k němuž patří (a který patří k němu/ní) není příroda sama, nýbrž kosmo-boho-lidská jednota.