V Klášterci nad Ohří byla zavražděna devítiletá dívka. V současnosti má policie podezřelého. Bývalý poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna se měl na Facebooku vyslovit, že je pro to, aby pachatele popravili. Jeho vyjádření však již není dostupné. Možná je smazal, protože si uvědomil, že přestřelil. Proto nebudu polemizovat s ním, ale s kýmkoli, kdo tvrdí: Pachatel si zaslouží jen jedno ... smrt. Doba se změnila a je nutné na změnu reagovat. Nic jiného mě v této chvíli jako otce nenapadá.
Je známo, že v civilizovaných zemích, které upustily od trestu smrti, se vyskytují příznivci jeho obnovení. Je docela pochopitelné, když někdo ovládnut silou rodičovského instinktu plane hněvem proti takovému pachateli. Zločin na bezbranném, nevinném dítěti je odporný. Podobně zavrženíhodné jsou zločiny vůči nemocným a lidem pokročilého věku. Je rytířské chtít bránit především ty, kteří se sami neubrání.
Obnova trestu smrti je však především politickým programem. Hojné popravování je typické pro autoritativní režimy. Příkladem může být Čína, kde se odhadují tisíce poprav ročně. Přesný údaj je státním tajemstvím. Zcela nedostupné jsou údaje ze Severní Koreje a lze předpokládat, že je to podobné nebo horší, než v Číně.
Po těchto diktaturách následují Írán, Irák a Saúdská Arábie, kde kromě poprav za široké spektrum deliktů zaznamenáváme i drakonické tresty jako useknutí rukou za krádež. Nemělo by uniknout pozornosti, že v Iráku takový režim nastolila intervence USA a jejich spojenců a že Saúdská Arábie je hlavním spojencem Západu na Blízkém východě.
Po uvedených zemích následují Spojené státy americké s třiceti devíti popravami v roce 2013. Je těžko říct, co motivuje třicet jedna států Unie a mezi nimi především Texas k této trestní politice rozporné s humanistickou tradicí Západu. Může to být náboženský fundamentalismus. Je tu nepochybná vnitřní souvislost se stále častým vojenským trestáním zemí, které se nepodrobují ekonomickým zájmům USA.
V západní a střední Evropě, konkrétně ve všech zemích Evropské unie, byl trest smrti zrušen. V České republice je toto téma součástí Listiny základních práv a svobod. Jeho § 6 především určuje, že každý má právo na život a překvapivě ve svém prvním bodu toto právo přiznává i subjektu před narozením. 
Ve Spojených státech amerických se v roce 2013 uskutečnilo třicet devět poprav. Foto Wikimedia Commons
Ochrana života je omezena v tom smyslu, že za určitých okolností člověk může být zbaven života jednáním, které není trestné. Dá se předpokládat, že zákonodárce mínil především válečné situace.
Týž článek však deklaruje jasně a jednoznačně: Trest smrti se nepřipouští. A nutno ještě podotknout, že lidská práva a svobody jsou podle čl. 1 Listiny nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Z tohoto hlediska je volání po obnově trestu smrti proti ústavnímu pořádku České republiky.
Listinu se za dvacet jedna let existence České republiky podařilo zachovat. Odehrály se sice pokusy pravicových vlád ústavním pořádkem zaručená práva omezit nebo obejít. Nezrušitelnost práva na život a ochranu před trestem smrti se však podařilo udržet.
Typickými obhájci obnovy trestu smrti jsou stoupenci pravicových autoritativních ideologií. Sociální demokracie tradičně patří k obhájcům sociálních, ale i liberálních hodnot. Když se v evropských zemích trest smrti vyřazoval z trestních kodexů, sociální demokraté byli iniciátory nebo takovou změnu podporovali.
Levicové strany navazují na evropské duchovní hodnoty. Historické křesťanství sice trest smrti připouštělo, římská církev dokonce připisovala ius gladii, právo meče i papeži. Pokud se však ohlédneme po kořenech křesťanství, nalezneme tam (podle formulace Alberta Schweitzera) etiku úcty k životu. Najdeme tam impuls lidský život ve všech jeho etapách chránit, podporovat a rozvíjet.
Sekularizovaným vyjádřením této tradice je novověký humanismus. Křesťanství hlásá, že Bůh není k nalezení jinak, než v člověku, primárně v člověku Ježíši Kristu. Sekulární humanismus může říci v návaznosti na Ludwiga Feuerbacha, že je-li vůbec co božského, je to lidské. Evropský humanismus je pokračováním a (ekonomickou a politickou) konkretizací těchto základních intuicí utvářejících náš kulturní a sociální svět.
Ochranu života řeší trestní právo v našem civilizačním okruhu samozřejmě také tím, že trestá zločiny proti životu a zdraví důrazněji, než zločiny a přečiny proti majetku nebo proti veřejnému pořádku (aniž bychom zacházeli do detailního členění typů trestných činů podle právní teorie a praxe). Chrání však právo na život i toho, kdo jiného zbavil života. I toho, kdo jiného zbavil života zvlášť zavrženíhodným způsobem. K civilizovanosti patří zdrženlivost. Účelem trestu není především msta.
Bible jako inspirační zdroj naší kultury sice připouští odplatu podle známého hesla Oko za oko, zub za zub. Má však také přikázání Nezabiješ, které má podle rabínského i dnes typického křesťanského výkladu přednost před trestními sankcemi, jež Mojžíšův zákon stanovuje pro jednotlivé hříchy.
To je dědictví, s nímž pracují, na něž navazují a které politicky vyjadřují sociální demokraté. Pokud se někdo hlásí k sociální demokracii a podporuje trest smrti, pokládá úctu životu, a to i k životu pachatele, za slabost. Vrací se k vulgárnímu biologizujícímu pojetí člověka. Nerespektuje rozvoj civilizace směrem k humanizaci výkonu trestu. Míjí se s důstojností člověka.
Sociální demokracie stojí na rozcestí. Když se jasně nevysloví k podobným vyjádřením svých členů a dokonce svých politiků a když nechá komunální politiky vyhlašovat (a pak uskutečňovat) represivní politiku, tak možná získá dost příznivců z oné smutné většiny českých obyvatel, která podporuje trest smrti, a ztratí možná menší počet důsledně demokraticky a sociálně smýšlejících voličů. Ale rozhodně ztratí tvář a rozhodně ztratí právo být počítána k evropské humanistické tradici.
(Poprvé publikováno na Deníku Referendum 22. 9. 2014, www.denikreferendum.cz.)
2024 ©