Před osmdesáti lety, 23. srpna 1939 byl podepsán pakt Ribbentrop-Molotov, smlouva mezi Velkoněmeckou říší a Sovětským svazem. V tajném, dnes však známém dodatku ke smlouvě si oba subjekty rozdělily Evropu na sféry vlivu a prakticky umožnily druhou světovou válku. Začalo to vše likvidací Polska a rozdělením jeho území mezi SSSR a Německo. Po této společné agresi, 28. září téhož roku uzavřely obě mocnosti Německo-sovětskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie. Součástí sovětské moci nad částí Polska byl katyňský masakr, povraždění 22 tisíc polských důstojníků a reprezentantů vědy, kultury, náboženství a vzdělání. Dalším válečným aktem bylo napadení Finska Sovětským svazem, tzv. zimní válka.
Občas se připomíná dřívější jednání Sovětského svazu s Francií a Vekou Británií a politika kolektivní bezpečnosti proti nacistické říši. To byla politika sovětského ministra (lidového komisaře) zahraničí Litvinova. Ten prosadil i přijetí Sovětského svazu do Společnosti národů (předchůdkyně dnešní OSN). Při sbližování hitlerovské a stalinské říše už se tato politická koncepce a tento politik židovského původu nehodily. Byl sesazen a Molotov, který po něm nastoupil, dostal od Salina příkaz ministerstvo „vyčistit od Židů“.
Je celkem pochopitelné, že obě impéria střežila především svoje zájmy. Hitlera přesvědčil neúspěch sovětské agrese vůči Finsku o slabosti sovětské armády a rozhodl o akci Barbarossa. Dvě totalitní mocnosti se dostaly do konfliktu. Jejich imperiální zájmy se střetly.
Sovětsko-německé spojenectví by se mělo víc připomínat. Je poučné pro současnost. Dnešní ruské impérium sice leninskou karikaturu marxismu nahradilo pravoslavím v roli (neoficiální) státní ideologie, ale na sovětské imperiální zájmy přímo navazuje. Stalin je v současném Rusku spíše oslavován. Rusko podporuje fašizující politické síly v Evropě.
Mělo by být jasno, že nacistický a stalinistický režim byla dvojčata. Gulag a koncentráky. Uvádí se paradoxní fakt, že jen komunistů pobil stalinský režim víc než režim hitlerovský. Oba režimy byly expanzivní. Sovětský svaz odebral na konci války zemím, které „osvobodil“, části jejich území. Oba režimy byly totální mocí státostran, NSDAP a KSSS. Dokonce i ve vztahu k Židům jsou ty režimy podobné. Hitler chtěl vyhubit Židy jako národ, Stalin chtěl zamezit "sionistickému spiknutí".
Vybavuji si, jak mi otec vyprávěl, jak protektorátní tisk psal obdivně o dvou velkých socialistických zemích, Velkoněmecké říši a Sovětském svazu a jak se v kinech promítaly sovětské filmy, které se sem za 1. republiky nedostaly.
S těmito poznatky bych nechtěl slyšet o osvobození naší země Rudou armádou. Je mi líto vojáků, kteří položili životy a možná byli přesvědčeni, že pomáhají československému lidu. Byli však bohužel ve službě jednoho totalitního režimu, který se dostal do konfliktu s jiným totalitním režimem v pokusu o ovládnutí světa. Nechme stranou ostrý kontrast mezi chováním Sovětů a Američanů k obyvatelstvu obsazeného území. S Rudou armádou však také postupovala NKVD a rovnou deportovala vyhlédnuté československé občany do gulagu. Tragický byl osud vlasovců.
Jsem rád, že se dostaly ty režimy do sporu, i když to bohužel stálo tolik životů. Kdyby jejich spojenectví trvalo, zlikvidovaly by společně Evropu a byl by to konec civilizace tak, jak ji známe. Západním mocnostem nezbylo než podpořit rozkol v totalitním bloku a uzavřít dočasné spojenectví se Sovětským svazem. Znamenalo to bohužel také nové potvrzení mocenských zájmů, mimo jiné i prodání střední Evropy.
Stalinsko-hitlerovské přátelství bohužel znamenalo dlouhodobou diskreditaci myšlenky socialismu. Dodnes mnozí nevěří, že je možný demokratický socialismus, tedy systém plně uskutečňující demokratickou kontrolu politické a ekonomické moci s plnou realizací liberálního respektu k občanským svobodám a lidským právům. I proto pokládám dnešní výročí za smutné.
(Mapa německé a sovětské agrese ze začátku 2. světové války převzata z https://i0.cz/s/respekt-blogy/eoMgOx/2010/08/27384990_MAPA.IMG.jpg.)
2025 © 