Poměrnou nudu předvolební kampaně občas naruší skandál. Jako třeba když při samotném rozběhu té letošní podala Jana Nečasová žalobu na Piráty. Cítila se poškozena jejich předvolebním autobusem, na kterém je zobrazena, jak vodí Petra Nečase jako loutku. Obvodní soud pro Prahu 3 zatím zamítl návrh na předběžné opatření, kterým by soud do definitivního rozhodnutí zakázal straně tuto karikaturu ve volební kampani používat. Konečné rozhodnutí soudu si asi vyžádá čas, ale laicky se dá předpokládat jeho výsledek.
Nemusíme upouštět od odhadů rozložení sil u této tragické dvojky, jejíž vliv na českou politiku skončil tak neslavně. Nemusíme řešit, kdo v této dvojici vede a kdo poslouchá, nebo jak bylo jejich rozhodování před tragikomickým závěrem pravicové vlády vlastně rozloženo. Předvolební akce Pirátů však přece jen zanechává jistou pachuť. Jejich verze volebního autobusu totiž barvami připomíná autobus určený k eskortování vězňů. A vedle nečasovské loutky vedené jeho momentální manželkou na něm najdeme postavy zastupující další politické strany, s nimiž si Piráti ve volbách konkurují.
Je tam kupříkladu vyobrazen Babiš s Čapím hnízdem na hlavě a Rath s lahví od vína a s nápisem „sedmička“. Další v řadě je Sobotka s hornickým krumpáčem a nápisem OKD, který má zřejmě evokovat pochybnosti kolem privatizace Ostravsko-karvinského revíru v době, kdy byl ministrem financí. 
Je tento typ rétoriky tím pravým, který naše společnost zrovna potřebuje? Foto FB Pirátská strana - Karlovarský kraj
Jisté je, že na politiky platí přísnější měřítka. To, co by mohlo u běžného občana být právně hodnoceno jako pomluva nebo jako křivé obvinění, se u politiků aplikuje jinak. Presumpce neviny u nich platí jen v tom smyslu, že z úředního hlediska se i na ně musí hledět jako na nevinné, dokud nejsou případně pravomocně odsouzeni, stačí však již vážné podezření, aby byli diskvalifikováni politicky.
Vážné znepokojení však budí kriminalizace politického konfliktu. Místo publicistického a volebního odmítnutí politika jednajícího nečestně je pro něj rovnou, bez obhajoby a dokazování, připraven kriminál. Politici, bohužel se zdá, že solidní i pochybní, čelí přinejmenším verbálnímu lynči. Jsou to údajně lumpové a je třeba je zavřít. Dokazování, obhajoba, odvolání a jejich řešení, to vše prý zbytečně protahuje soudní jednání. Lidu je jasno a soud má vůli lidu vykonat. Tak to bylo, když pracující posílali soudu požadavky na trest nejvyšší pro Miladu Horákovou. Dnešní požadavky pozavírat všechny politiky jsou jen o něco mírnější. Tentokrát je strážcové národní spravedlnosti naštěstí neposílají na šibenici, ale jen „do tepláků“. Právní stát by neměl této vulgaritě ustupovat.
Předvolební model, podle kterého jsou všichni politici lumpové, jen my jediní jsme ti spravedliví, kteří přišli udělat pořádek, je pochybný. Jednou variantou tohoto modelu je nárok hnutí ANO, že oni nejsou politici, oni přišli makat a řídí stát jako firmu. Politika se tím redukuje na státní správu a státní správa se ekonomizuje. Přehlížejí se jiné aspekty politiky než chvályhodný dohled na hospodárné nakládání s daněmi přijatými od občanů a firem. Krom toho, v našich končinách (na rozdíl od vyspělých evropských zemí) je firma řízena diktátorsky, jako by se na produktu měli podílel jen investoři a lidé práce by byli jen mluvícími nástroji (tak byli v antickém Římě označováni otroci).
Nesouhlas s některými politickými směry a podpora jiných jako přirozená součást otevřené, pluralitní demokracie se nahrazuje odporem k politice vůbec. Všichni politici jsou lumpové. Parlament má být jen kolbištěm rozhádaných politiků, z nichž každý hájí partikulární zájmy, za jejichž prosazování je dobře zaplacen lobbisty. Odtud je už jen krůček k prohlášení parlamentu za žvanírnu a dosazením Vůdce, který je přece nepolitický a je ztělesněním vůle lidu (národa, prostého člověka, pracujících).
Piráti pod drobnohledem
Jak se v kampani chovají Piráti, je důležité. Lidé jsou zklamáni tradičními stranami, za něž lze pokládat TOP 09 (jako stranu konzervativně-liberální) a ODS (snad v něčem navazující na někdejší Národní demokracii, stranu nacionalistickou, izolacionistickou, oligarchickou). Ty se propadly katastrofálně a jejich voličský segment do značné míry převzalo Babišovo hnutí.
Voličská základna opouští i sociální demokracii a těžko říct, opouští-li ji dělníci, řemeslníci, živnostníci a řadoví zaměstnanci, pro které je moc spřátelená s velkým byznysem, nebo městští levicoví vzdělanci, pro které je moc konzervativní a autoritářská.
V této situaci se úvahy pár týdnů před volbami do sněmovny sunou k malým stranám. Uvažuje se o tom, že by bylo možné to riskovat a dát jim hlas. Příkladem může být nová politika Zelených poté, co se předsedou stal Matěj Stropnický. V podobné roli se ocitli i Piráti. Průzkumy nevylučují jejich šanci dostat se do Sněmovny, a pak není dopředu dáno, budou-li součástí opozice, možná opozice vůči všem, anebo budou volební aritmetikou donuceni stát se slabou součástí nějaké vládní koalice.
Podíváme-li se na jejich program, najdeme v něm projev důvěry ve svobodný trh a odpor k politickým intervencím. Opomíjí se obava, že slabá demokratická kontrola vede ke vzniku mocných ekonomických subjektů, které stále méně potřebují politické zprostředkování a v takřečeném štíhlém či útlém státě se ujímají přímého výkonu moci. Ochrana spotřebitele má být pouze přiměřená. O ochraně zaměstnanců a jejich důstojném podílu na rozhodování se ve verzích jejich programu nedočteme nic.
Úplná liberalizace projevu ve veřejném prostoru včetně prostoru virtuálního, elektronického, by se na první pohled jevila jako sympatická. Ke kontinentálnímu právu (na rozdíl od právní tradice anglosaské) však patří trestání verbálních deliktů. Evropa věří síle slova a ví, že slovo může tvořit, ale může také ničit. Slovem lze stejně reálně ublížit jako zbraní. Proto k evropské tradici patří ochrana občanů před zločiny z nenávisti. Dlouhodobý program Pirátů s tím, jak se zdá, nepočítá.
Naléhavě požadované zavedení přímé demokracie spojuje Piráty programově se stranou Pravý blok Petra Cibulky, který virgulí zjišťuje, kdo je patřičně pravicový a náležitě antikomunistický, a protože neshledává hodným prakticky nikoho, pokouší se o agresivní kampaň (nestvůrným názvem strany na jednu stránku textu, který je pokračováním předvolební kampaně až do volební místnosti). Staví je to také vedle autoritářské a nacionalistické strany Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.
Sympatické programové body Pirátů, jako například odmítnutí rasismu a věkové diskriminace, plánované odstranění diskriminace náboženské a prosazování plné rovnosti lidí bez ohledu na erotické preference, zlepšení pozice dlužníků a dnes ze všeho nejvíc podporu integraci migrantů je nutno ocenit. O své liberální, i když ne příliš sociální orientaci mohou část voličů přesvědčit, avšak hrozba kriminalizace politických protivníků vede ke značné opatrnosti.
(Původně uveřejněno 6.9.2017 v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz, obrázek v textu převzat z DR, úvodní snímek volně přístupný na internetu.)
2024 ©