Podle aktuálních zpráv pronikli v sobotu kolem šesté hodiny večerní přes přistavené lešení v přestrojení za kominíky na střechu Nového královského paláce na Pražském hradě tři muži. Odstranili ze stožáru prezidentskou standardu a nahradili ji velkými rudými trenýrkami.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček charakterizoval performery jako vandaly vydávající se za umělce a jejich čin je podle něj zneuctěním státních symbolů a hradu českých králů, československých a českých prezidentů. Dokonce je přirovnával k nacistům.
Vypadá to, že hradnímu hodnocení události se podřídila i policie. Že byli aktéři záhy zadrženi, tomu se nelze divit, a předpokládám, že s tím počítali. Ochrana prezidentova sídla by byla velmi chabá, kdyby si nikdo nevšiml cizích osob na střeše.
Proslýchá se ovšem, že bude vůči členům diverzně-umělecké skupiny, jak si sami říkají, zahájeno trestní stíhání pro krádež a výtržnictví. A to už je podnět k úvaze, jak to se zneuctěním státního symbolu doopravdy je.
Dnešní doba je k symbolům značně skeptická, protože reflektujeme historickou zkušenost, jak byli pod znaky původně demokratického a emancipačního hnutí lidé pronásledováni a hubeni v jednom z nejhorších režimů, které dějiny přinesly. A rovněž víme, jak právě národní symboly ospravedlňovaly potlačování a dokonce eliminaci jiných národů a „zdobily“ například otřesnou nacistickou genocidu Židů.
Můžeme však z trochou pochybnosti uznat, že státní symboly, státní znak (v našem případě ve dvou verzích), státní vlajka a s nimi prezidentská standarta si zaslouží respekt a že je v pořádku, že je zákon chrání. Nikdo naštěstí nemusí těmto symbolům vzdávat poctu proti svému přesvědčení, ale můžeme očekávat, že tyto symboly nebudou spojovány s hanebnostmi.
A tady je nutno jasně sdělit, že došlo ke zneuctění prezidentské standarty. Připomeňme si, že je čtvercovitého tvaru, bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je stříbrný nápis Pravda vítězí na červené stuze podložené zlatými lipovými ratolestmi. 
Na Hradě včera zavlály rudé trenýrky. Zneuctili aktivisté ze Ztohoven skutečně prezidentskou stamdartu víc, než ji svým působením zneuctívá každý den Miloš Zeman? Repro DR
Devíza na prezidentské vlajce pochází z latinského dopisu Mistra Jana Husa Janovi z Rejštejna z roku 1413. Je tam řečeno: Super omnia vincit veritas (Nade vším vítězí pravda). Kostnický mučedník opakuje myšlenku v dopisu z roku 1415, kde pražské univerzitě z Kostnice píše: Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky. V rozšířené podobě Veritas Dei vincit (Pravda Páně vítězí) vidíme heslo na husitské korouhvi vyobrazené v kališnickém Jenském kodexu. V této podobě byla též na průčelí pražského Týnského chrámu, který byl katedrálou kališníků, do roku 1623, kdy už byla pravda Páně poražena.
Heslo na standartě můžeme propojit také s myšlenkovými kořeny první československé republiky, ke které se formálně hlásí i současný stát, aniž by ovšem Masarykův angažovaný humanismus bral opravdu vážně. Můžeme si vzpomenout na slavný výrok jemu připisovaný: Nebát se, nelhat a nekrást. Dělat politiku rozumnou a poctivou, mluvit národu vždy pravdu. Být čestným a řádným člověkem. Konat svědomitě své povinnosti ve svém povolání i v životě občanském.
Opravdovým zneuctěním zakládajících a nosných myšlenek československého a českého státu je jednání toho, jehož má dnes standarta připomínat. Je vztyčena tam, kde pobývá a umístěna na vozidle, ve kterém se veze. Lidé z iniciativy Ztohoven zcela jasně řekli, co pokládají za hanobení tohoto státního symbolu a chtěli jeho další hanobení přinejmenším zkomplikovat.
Náš současný prezident se proslavil několika nenávistnými výroky vůči islámu. Ponižujícím způsobem se vyjádřil o handicapovaných dětech. Pohrdání lze vyčíst z některých jeho výrocích na adresu žen. Martin Putna ironickým nápisem kritizoval ekonomického poradce ministra školství, jehož Český helsinský výbor označil za prokazatelně svázaného s českou ultrapravicí, otevřeně se hlásícího k ideám netolerance, xenofobie. Prezident Zeman ho za trest za statečný občanský postoj odmítl jmenovat profesorem. Chová se bezcitně vůči lidem dnes hledajícím bezpečí v Evropě. Je nekritický k současnému ruskému a čínskému impériu a dává přednost zájmům českých firem v těchto regionech před obranou občanských svobod a lidských práv.
Projevy Miloše Zemana začínají přesahovat prostor politických rozepří. Čím dále tím více se jeví jako znevažující občanské principy, k nimž se hlásí náš stát například v preambuli ústavy. V tomto dokumentu čteme slova, která nám po 23 letech od doby sepisování české ústavy znějí jako z pohádky. Říká se tam mimo jiné, že jsme jako občané odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií.
Jednání prezidenta může legálně a legitimně kdokoli považovat za hanobení státních symbolů, totiž jejich obsahu a smyslu. Může je považovat za znevažování myšlenek a hodnot, k nimž se jako stát hlásíme a vyjádřit to veřejně. Projev umělců ze spolku Ztohoven proto byl oprávněnou kritikou, nebo, jak to vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka, drsnou recesí. Ministr obrany Matěj Stropnický zase v nedělních Otázkách Václava Moravce mluvil v této souvislosti o projevu demokracie, nad nímž se může někdo pousmát.
Znevážením symbolů v tomto případě nikoli státních, bylo sobotní slavnostní otevření nové části Městského okruhu v Praze, totiž tunelového komplexu Blanka a navazujících komunikací. Vedle zvolených reprezentantů Prahy, primátorky Adriany Krnáčové a jejího náměstka zabývajícího se dopravou Petra Dolínka stříhal pásku pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka.
Kardinál Dominik duka pomáhá slavnostně otevíra neslavný tunel. Je to vůbec role kardinála? Repro DR
Biskup je služebníkem církve, jeho posláním je dohlížet ve svěřené místní církvi na hlásání a liturgii. Má reprezentovat hodnoty evangelia, hodnoty integrálně humanistické, tedy také, jak ukazuje papež František, sociální. Dukova vyjádření k současným migrantům z postižených oblastí jsou vnějškově opatrnější než vyjádření jeho hradního souseda, jsou však stejně nepřijatelné. Nesnášenlivost obou reprezentantů, státního i církevního (tedy reprezentanta menšinové církve, která je ovšem mezi všemi ostatními většinou), k islámu je ostudná a svolává na Českou republiku oprávněné opovržení.
Asistovat u otevření předražené zakázky, kde evidentně šlo o bezostyšné kořistění veřejných zdrojů, je pro biskupa nanejvýš trapné. Byl tam, protože si namlouvá, že je také reprezentantem města či státu. Ale toto spojenectví trůnu a oltáře by mělo být dávno překonáno. Pražský arcibiskup bude skutečně reprezentovat, když jeho chování bude skromné, nenápadné, sociální. Pokud bude toužit především po tom, sekundovat držitelům ekonomické a politické moci při jejích pompézních parádách, je to zásadní selhání.
V demokracii by hybatelem událostí měla být občanská společnost, tedy to, čemu se tradičně říkalo lid. Ale když už potřebujeme vrcholné představitele, měli by být hodnověrní a lidští. Současní reprezentanti dvou složek veřejného prostoru, světské a duchovní jsou trapnými karikaturami toho, co od nich můžeme právem očekávat.
(V Deníku Referendum, www.denikreferendum.cz, 21.9.2015, fotografoe v textu převzaty z DR, úvodní fotka volně přístupná na internetu.)
2024 ©