Když jsme před rokem demonstrací, peticí a korespondencí s členy Ústředního výkonného výboru podpořili Sobotku proti Haškovi a ostatním spiklencům, mysleli jsme si, že jsme přispěli k očistě ČSSD od politiků, kteří jsou mimo sociálně-demokratickou programovou vizi a že jsme podpořili směřování ČSSD k podobě standardní evropské levicové strany.
Teď se ukazuje, že není tak úplně jednoznačné. Ano, je tu vláda, která se snaží plnit sliby dané voličům. I koaliční strany sdílejí program demokratický a v mezích možností i sociální. Nemálo vládních a ministerských iniciativ je nutno podporovat. Ve vládě jsou nepochybné silné osobnosti, především Jiří Dienstbier a Michaela Marxová-Tominová.
Všelijakým malým českým mafiánům s oranžovou legitimací to však voliči spočítali v regionech, strana se dostává na druhé místo za ANO, ztrácí koaliční potenciál a (např. v Brně nebo Liberci) doplácí na přílišnou ochotu vedení strany přistupovat na kompromisy, lépe řečeno čachry s pochybnými "straníky" a neméně pochybnými lidmi kolem strany.
Strana ztratila svou hrubě asociální předvolební kampaní oslovující nízké pudy v některých obcích a pražských městských částech možná víc svých tradičních zásadových voličů, než nových voličů oceňujících populistické sliby získala.
Chápu, že politika je umění možného, že není vždy možné hned dosáhnout všeho, ale bylo by třeba novou odhodlanou iniciativu podobnou té loňské na přelomu října a listopadu, ktrerá by odpoutala stranu od lokálních mafií a posílila pojetí těch, kteří uvnitř ČSSD se neváhají nazývat idealisty.