PhDr. Libuše Šilhánová, CSc. se narodila 10. dubna 1929 ve Vrdech u Čáslavi v rodině lékaře. Roku 1948 začala studovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, odkud po čtyřech letech přestoupila na filosofickou fakultu téže univerzity. V době studií se jejím manželem stal Věnek Šilhán, povoláním ekonom, který podle jejího vyprávění při doplňujícím studiu v tehdejším Leningradě (dnešní Petrohrad) poznal s přičiněním ruských kolegů diktátorské manýry sovětského stalinského a poststalinského režimu. Po návratu z tohoto studia se scházel s několika kolegy v soukromí a společně uvažovali o možnostech dosáhnout změny diktatury v demokracii při zachování socialismu. Byl to jeden ze směrů práce, která umožnila mírnou liberalizaci v 60. letech, zejména roku 1968.
Od roku 1957 pracovala Libuše Šihánová jako učitelka a po přestěhování do Prahy r. 1960 působila v sociologickém ústavu tehdejší Československé akademie věd. V srpnu 1968 předsedal její manžel mimořádnému sjezdu Komunistické strany Československa, který se sešel částečně utajeně v prostorách ČKD Prha Vysočany po sovětské okupaci Československa, která začala v noci z 20. na 21. srpna 1968. Sjezd podpořil funkcionáře strany v jejich jednáních v Moskvě a odsoudil ozbrojený zásah států Varšavské smlouvy proti reformě československého režimu. Tento sjezd byl pak režimem pokládán za nelegální.
V době takzvané normalizace byli oba manželé nuceni po jistou dobu vykonávat manuální práci. V 70. a 80. let byli často obtěžováni Státní bezpečností, sledováni a vyslýcháni. Hned v roce 1977 Libuše Šihánová připojila svůj podpis pod Chartu 77, známý dokument, který na režimu požadoval, aby dodržoval vlastní ústavu a zákony a aby respektoval svobodu projevu, svobodu pohybu včetně cestování do zahraničí a další občanské svobody a lidská práva, která minulý režim formálně vyhlašoval, ale hrubým způsobem porušoval.
V létech 1987 – 1988 byla mluvčí Charty 77 a roku 1988 se zapojila do aktivit nově založeného nezávislého Helsinského výboru, který sledoval dodržování závazků, které režim na sebe vzal na Helsinské konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Ta se konala r. 1973 v Helsinkách a pokračovala v Ženevě. Na přelomu července a srpna 1975 podepsali zástupci států včetně tehdejšího Československa dokument, který je zavazoval k respektování občanských svobod a lidských práv.
Libuše Šihánová se podílela na změnách, k nimž došlo na přelomu let 1989 a 1990 a shledala, že téma kritického sledování, jak jsou státem dodržována a chráněna lidská práva, zůstává aktuální. Proto pokračovala v aktivitách organizace, která po rozpadu Československa upravila název na Český helsinský výbor. Pracovala též jako jeho předsedkyně.
I když se v posledních létech stáhla do soukromí, udržovala kontakty s ČHV a při různých případech posloužila radou. O občanské otázky se podle dostupných zpráv zajímala až do posledních dní života. Její dílo kolem tématu svobodné a sociálně spravedlivé společnosti je třeba uchovat v paměti a pokračovat v něm.
(Jde o článek určený pro Český helsinský výbor; úvodní fotografie volně přístupná na internetu.)