V rychlém sledu se vrší témata a očekává se, že k nim člověk zaujme stanovisko. Je tu norská kauza a s ní otázka, kdy hájím právo dítěte na bezpečí a rozvoj osobnosti v krajním případě i proti rodičům a kdy si zaslouží ochranu rodina vůči chladně neosobnímu úřadu.
Je tu spor Zeman – Peroutka, v němž si hlava státu (a podle soudního rozhodnutí ne jako občan Zeman, ale právě v prezidentské roli) vymyslela neexistující článek, ale ukazuje se, že Peroutka nebyl takovým zářícím příkladem prozíravosti a statečnosti, jak by chtěla vykreslit peroutkovská strana ve sporu se stranou zemanovskou.
Je tu případ monstrprocesu s Naďou Savčenkovou, která by za normálních okolností byla zajata a po usmíření ze zajetí propuštěna, jenže v případě nevyhlášené války je souzena jako pachatelka nejhorších zločinů. Chtělo by se postavit na její obranu, avšak role pilotky bojového letadla je jistě jiná než pozice, dejme tomu, běloruských disidentů nebo ruských Pussy Riot, kde by člověk s podporou neváhal.
Proběhly slovenské parlamentní volby silněji ovlivňující sousední zemi s jednokomorovou Slovenskou národní radou než naše volby do sněmovny vyvažované jindy a jinak voleným senátem. Všichni čekají, že budu opakovat mantry znějící na všech elektromagnetických frekvencích od pozdní noci ze soboty na neděli: Slabý zisk vládního Smeru a vysoký počet stran v parlamentu ukazují, že sestavit jakoukoli funkční vládu bude velmi obtížné. Odhady výsledků znamenají porážku premiéra Roberta Fica.
Prostý pohled na výsledky ukazuje, že Směr získal 28 procent hlasů, což je výrazně víc, než v posledních volbách zdejší sociální demokracie, která vede vládní koalici. Do SNR se zřejmě dostalo osm politických subjektů, přičemž v české sněmovně Parlamentu České republiky jich je sedm a žádnou skutečnou krizi vládnutí to nevyvolává, dokonce ani v konkurenčních vztazích vládních stran před volbami do krajských samospráv.
Každý kdo se snaží o klidnou vyváženost a kdo respektuje složitost reality je pro jednu ze stran dobroser, sluníčkář, havloid, pravdoláskař, vítač a hlavně vlastizrádce. Foto digitaleconomics.nl
Pro pečlivé vyhodnocení všech souvislostí a zaujetí bezpečně doloženého stanoviska zoufale chybí informace. Média jsou domněle svobodná, ale ve skutečnosti zcela závislá na svých investorech a jejich názorech. Nepřímo se to týká i médií veřejné služby.
Informace jsou selektivní a nám čtenářům, posluchačům a divákům se překládají předžvýkané. Ani po uplynutí čtvrtstoletí příslušnosti ke svobodnému západnímu světu se neprosadilo do povědomí, že zpráva je něco jiného než komentář a že příjemci informace se má nechat právo utvořit si názor na základě předložených údajů.
Vlastizrádcův názor
Zaujme-li člověk stanovisko a vysloví se s očekáváním, že někoho podnítí k jednání, a pokud sám jen nemluví, ale také jedná, dozví se obvykle, že vzdělanec se nesmí nechat tak snadno zapřáhnout do káry politických zájmů a má si zachovat odstup.
Že má nejprve téma důkladně prozkoumat a pak se opatrně a s ohledem na odstíny významů vyslovit, pokud se vůbec vyslovovat má. Pokud se totiž pozici vědce neupře právo zkoumanou oblast ovlivňovat. V mém oboru, jímž je religionistika, se má za to, že podílet se na náboženském dění je zakázáno.
Máme tu například spor ohledně možného vlivu většího počtu muslimských přistěhovalců na politiku hostitelských zemí, na standard občanských svobod a lidských práv a na rovnost občanů před zákonem bez ohledu na vyznání či jeho absenci.
Člověk by se mohl zdržet spěšných soudů a mohl by zkoumat dodržování lidských práv v islámských zemích, mohl by se podívat po sociologických výzkumech ohledně postojů různých generací islámských imigrantů v západním světě. Hodilo by se rovněž zkoumat závaznost vyjádření islámských náboženských autorit.
Bylo by správné zahrnout do úvahy i to, že naše pojetí lidských práv přichází s univerzálním nárokem, ale má původ v jedné konkrétní kultuře a vnucovat tyto myšlenky lidem z jiných kultur můžeme spatřovat jako nemístné.
Než bychom celé toto bádání podnikli a než bychom zkombinovali všechny údaje a zformulovali náležitě odůvodněné teze, mohli bychom tu klidně mít autoritativní, patriarchální společnost, ženy v podřízeném postavení, závazné pokyny ohledně oblékání, oficiální ideologii a zakázané názorové směry. A třeba bychom byli překvapeni, že všechna tato opatření zavedli radikální antiislamisté na obranu liberálních hodnot.
Největší potíž snad spočívá v tom, že vyvážený pohled chránící zájem dítěte, ale respektujících prioritu rodiny, hájící Ferdinanda Peroutku před falešným nařčením, ale zároveň kritický k jeho publicistice z let 1938 a 1939, požadující spravedlivost pro Naďu Savčenkovou, ale zároveň nezávisle posuzující ukrajinskou politiku ve stávajícím sporu, kritický k extremistickým stranám na Slovensku a zároveň zvědavě očekávající kroky nového parlamentu – takový pohled není prostředníkem a činitelem smíření, nýbrž chtě nechtě jednou ze stran v současném rozštěpení obyvatelstva.
Možná se zastávají vyhrocené pozice na obou stranách a skutečnost určitě není černobíle jednoduchá. Je ale také faktem, že každý kdo se snaží o klidnou vyváženost a kdo respektuje složitost reality je pro jednu ze stran dobroser, sluníčkář, havloid, pravdoláskař, vítač a hlavně vlastizrádce, jenž musí být po zásluze zlikvidován nebo aspoň potrestán.
(Původně uveřejněno v Deníku Referendum, www.denikreferendum.cz, dne 7. 3. 2015, foto v textu převzato z Deníku Referendum, úvodní obrázek volně dostupný na internetu, mezititulek doplnila redakce.)
2024 ©