Jsou k dispozici přehledy obětí teroristických útoků v západním světě. Shromažďuje a zpracovává je Global Terrorism Database. Podle dostupného grafu je počet obětí za posledních deset sledovaných let zanedbatelný ve srovnání s léty 1972, 1974, 1980 a 1988. Je ovšem problematické přehlížet třeba i jedinou oběť. Politicky nebo nábožensky motivovaný ozbrojený útok na neozbrojené a nebojující občany, a případně i jejich majetek, je vždy zavrženíhodný. Je to vždy snaha prosadit cíle pomocí strachu.
Politické směry, které si samy nedůvěřují a vidí, že se jim nedaří veřejnost přesvědčit, se uchylují k násilí. K tomu není nutno násilné útoky přímo páchat. Stačí přihlásit se k nim, ať už je pachatelem kdokoli, stačí přihlásit se i ke kriminálním deliktům. K dosažení cílů teroristů notně přispívají hromadné sdělovací prostředky, které jejich útoky popularizují. Tabulka ukazuje, že daleko důležitější než faktický stav věcí je jejich pokrytí komerčními médii. Ta potřebují udělat i z relativně malého počtu obětí velkou senzaci.
V sedmdesátých a osmdesátých letech pochopitelně hromadné sdělovací prostředky o útocích referovaly. Dokázaly však zachovat pietu a nerozebíraly útoky a jejich oběti do všech detailů. Věděly, že by rozsáhlým a podrobným referováním pomáhaly teroristům dosáhnout svého cíle, vyvolat strach a oslabit vůli k odporu.
Letošního 11. dubna došlo k útoku na autobus, který vezl hráče Borussie Dortmund na domácí zápas čtvrtfinále Ligy mistrů s Monakem. Byly odpáleny tři nálože a došlo k poškození autobusu a zranění hráčů. Nejvážněji byl zraněn obránce původem ze Španělska Marc Bartra, který se musel podrobit operaci. Na místě byly nalezeny dopisy požadující ukončení německé účasti na válce s takzvaným Islámským státem. Tato zločinecká organizace se k útoku přihlásila.
Deset dní po útoku policie oznámila, že byl zadržen podezřelý označovaný zatím jako Sergej W. Oznámila, že má německé a ruské občanství a že motiv byl ekonomický. Možný pachatel předpokládal, že po útoku klesnou akcie fotbalového klubu. Jde tedy podle prozatímních informací o čistě kriminální delikt.
Dříve, než bylo o možném pachateli cokoli známo, se rozvíjely spekulace o spojení útoku s islamistickým terorismem. Mohli bychom pro takové úvahy vyslovit porozumění, protože se v posledních letech odehrálo několik útoků, kde spojení s náboženskými a politickými cíli islámských radikálů bylo nepochybné.
Je třeba podotknout, že je sice těžké od náboženských odlišit motivy politické, souvisící například s příklonem k té či oné z dvou konkurujících hlavních světových mocností. Radikální interpretace islámu, třeba v podobě hnutí inspirovaného Muhammadem ibn Abd-al-Wahhábem (1703-1792), se historicky spojila s bojem zemí východního a jižního Středomoří proti koloniální nadvládě. I když už žádná z těchto zemí není kolonií, odpor proti Západu, jeho ekonomické síle a jeho demokratickým a liberálním občanským hodnotám omlouvaný islámem mnohdy trvá.
U mnichovského útočníka, když se ukázalo, že nemá nic společného s migranty ani s muslimskými radikály, se již druhý den vyslovovalo stanovisko, že nejednal z politických pohnutek a že trpí duševní poruchou. Repro Surian Soosay, flickr.com
Jistým krokem směrem k islámskému uznání lidských práv a občanských svobod je Deklarace lidských práv v islámu přijatá v Káhiře roku 1990. A dále: dvě stě padesát významných reprezentantů islámu, učenců a představitelů států se sešlo Marakéši v lednu 2016 a vydali dokument podporující práva náboženských menšin v islámských zemích a odsuzující jejich perzekuci. Lze to pokládat za další krok dobrým směrem.
Muslim jako potenciální terorista vyhovuje černým zakuklencům, kteří předstírají obnovu sunnitského chalífátu a podle odborníků toho o islámu mnoho nevědí. Západní civilizace se má každého muslima bát. Anders Behring Breivik zahájil 22. července 2011 své hromadné vraždění v Oslu, kde zosnoval bombové útoky, které měly vypadat jako útoky islamistů. Až pak se přesunul na ostrov Utøya, kde postřílel sedmasedmdesát mladých členů Norské dělnické strany.
Breivikem se podle všeho nechal inspirovat Němec íránského původu, který na den přesně pět let po útoku norského pravicového extremisty střelbou u stánku rychlého občerstvení a v mnichovském obchodním středisku zabil devět a zranil jednadvacet osob.
Černobílému, konfliktnímu obrazu sociální reality nevyhovuje složitost a nejednoznačnost tématu islámu, islamismu a terorismu. Mediální obraz teroristů je velmi podobný výkladu světa, který poskytuje Dáeš. Presumpce neviny, nutnost pečlivě zkoumat možnou účast konkrétních lidí a jejich motivaci – to nevyhovuje. To reklamu v novinách či televizi neprodává.
Je pozoruhodné, jak se k Breivikovu činu staví jeho čeští kolegové, kteří stejně jako on bojují proti multikulturalismu. Prý byl duševně vyšinutý. Muslimové, kteří se dopustili násilí, nejsou diagnostikováni. U nich stačí jako motiv někdy jen jejich vyznání. U mnichovského útočníka, když se ukázalo, že nemá nic společného s migranty ani s muslimskými radikály, se již druhý den vyslovovalo stanovisko, že nejednal z politických pohnutek a rovněž se naznačovala duševní porucha.
Zajímalo by mne, když někdo chce po některých útocích islamistů omezovat nebo zakazovat islám, zda po posledních zjištěních o podezřelém z Dortmundu a jeho ekonomických motivech, bude někdo chtít zakazovat například burzovní spekulace.
(Původně uveřejněno v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz, dne 24.4.2017; foto v textu převzato z DR, úvodní ilustrační foto volně přístupné na internetu.)
2024 ©