V posledních létech s novou silou ovládla veřejný prostor, vždy na čas, staronová témata. Zdálo by se, že je to postmoderní změť myšlenek a návodů k jednání a že aktéři se při každé příležitosti změní.
Kolem diskusí nejprve o registrovaném partnerství a pak o eventuálním právu těchto dvojic adoptovat děti se vyrojila hesla. V prosté radikalitě mohlo být řečeno: Buzeranti jsou perverzní úchyláci a mají být odděleni od společnosti. V poněkud kompromisnější formě slyšíme, že co si lidé dělají doma v posteli, je jejich věc, ale homosexualismus, čímž se míní údajná propagace homosexuality na veřejnosti, má být trestný.
Někteří evangelikálové a letniční křesťané by chtěli lidi preferující milostné vztahy s lidmi stejného pohlaví léčit jako nemoc. Nedbají na to, že vůdce ex-gay hnutí Randy Thomas po létech, letos v lednu, prohlásil, že žádná léčba nepomohla a že akceptuje svou orientaci.
Před léty, v době, kdy pravicové vlády prakticky stornovaly programy pomoci Romům, takže se jejich pozice na pracovním trhu výrazně zhoršila, se vyrojili aktivní, bojovní anticiganisté. Chtěli Cikánům, jak jim říkají, vzít sociální dávky, posílat je do pracovních lágrů anebo nejlépe rovnou do Indie, odkud prý „přivandrovali“. Někteří, jako politička původem z ODS Liana Janáčková, se otevřeně přiznali k rasismu. Ti, kdo si to nemohli dovolit, mluvili o nepřizpůsobivých občanech a vymýšleli pro ně represe. Ale i to mezinárodní veřejnost prohlédla a žádá nápravu.
Terčem politiků a obyvatel pod jejich vlivem se stali rovněž nezaměstnaní a bezdomovci. Připusťme, že někteří si zvolili životní styl tuláka, jak se tomu říkalo za mého dětství. Mnozí však marně hledají práci a bydlení. Člověk okradený o respekt ke své lidské důstojnosti se stává špatně prodejným zbožím a má na „trhu práce“ mizernou pozici. Některým se nedaří pečovat o sebe, tak jak to vyžaduje společenská konvence. Jsou to prý nemakačenkové, bezďáci.
Dokonce i sociálně demokratičtí politici slibovali (například v kampani před komunálními volbami v Praze 4), že je vyženou z ulic. Politici pravice o něco dříve plánovali pro ně zvláštní lágry a vydávali to za pomoc. Odehrál se i protiústavní pokus zavést pro ně nucené práce.
Když dvě studentky jedné pražské střední zdravotnické školy chtěly předloni do třídy chodit podle islámského zvyku v hidžábu, vzedmula se vlna antiislamismu. Ve své radikální nacionalistické verzi sousedí s rasismem a spojuje se s odporem ke „špinavým arabášům“. Projevuje se rovněž náboženský extremismus, který chce na způsob středověkých křižáků ohněm a mečem hájit údajné tradiční křesťanské hodnoty proti islámské invazi.
Někteří žádají ve vyhrocené situaci náš odchod z EU i Nato a opětovné oplocení hranic. Zkrátka návrat nesvobody. Foto pixabay.com
Oprávněně se kritizuje slabá pozice nebo absence liberálních občanských principů v islámských zemích. Jejich oprávněná ochrana se však proměňuje v nerozlišující antiislamismus. Dochází ke kuriózní situaci, že západní liberální principy se popírají ve jménu obrany západních liberálních principů. Popírá se základní lidské právo na svobodu vyznání.
Antiislamistickou vlnu, když už slábla, přiživil mohutný proud uprchlíků z převážně islámských regionů, mimo jiné východního Středomoří a Afriky. Je zjevné, že to je vážný problém a že masový pohyb obyvatelstva odtud do Evropy by nebyl pro ně řešením. Přinesli by si problém s sebou. K civilizovanému postoji však patří kombinace pomoci na místě, tedy změna ekonomické politiky vůči těmto regionům, s humanitární akcí adresovanou těm, kdo jsou teď v pohybu.
Radikálové ovšem volají výslovně po vyslání armády a obnově drátů na hranicích. U nás se zatím kombinuje nevstřícná politika vlády vůči migrantům s verbálními útoky. V Německu už došlo ke stovkám fyzických útoků na jednotlivé uprchlíky a na jejich ubytovny. Co lze čekat od zdejších rasistů, pokud počet přistěhovalců vzroste?
Nedávno dostala náročná a nesnadná diskuse o místě represe ve výchově zjednodušenou, černobílou podobu. Každý by pochopil, že řediteli školy ujela ruka a nafackoval drzému žákovi. Radikálové však přišli s teoretickou obhajobou násilí na dětech. Prohlásili v rozporu s civilizačním trendem fyzickou represi za legitimní výchovnou metodu. Zpochybňují země, které jednoznačně zakazují násilí na těch, kdo se nemohou bránit. Zesměšňují ty, kdo poukazují na to, že bití posiluje v dětech přesvědčení, že násilí je řádnou metodou řešení sporů.
Týrání a zneužívání dětí se spojuje s dalším aktuálním tématem. I kolem něj se zvedl příboj vášní. Rodiče prý mají na děti absolutní právo, jakoby byly jejich majetkem. Někdy stát bohužel musí hájit tělesnou nebo duševní integritu dětí dokonce i proti jejich rodičům. Stát totiž může při ochraně lidských práv a občanských svobod svých obyvatel sáhnout i k násilí.
Vlnu islamofobie u nás odstartoval případ dvou studentek pražské zdravotní školy, která vyžadoval při vyučování nosit hidžáb. Antiislamistickou vlnu pak ještě přiživil mohutný proud uprchlíků z převážně islámských regionů. Foto oslobodjenje.ba
Když český stát v mnoha případech možná neprávem uplatňuje represivní moc (například když jde o sociálně slabé rodiny), děti odebírá a umisťuje do ústavní péče, obhájci rodinných hodnot mlčí. Když norský stát ochránil při vážném podezření dvojici dětí českého původu narozené v Norsku, rozvinula se mohutná kampaň. Jistě neznáme všechny souvislosti konkrétní kauzy a je tu oprávněná diskuse, byl-li krok norského úřadu správný. Divoké nacionalistické útoky na Nory podpořené hrubým diplomatickým faux pas prezidenta republiky jsou však smutným svědectvím o nás.
Pryč z Evropy cesta nevede
K nacionalistickým náladám patří odpor vůči Bruselu. Jistě nás nemusí těšit politika Evropské unie proti Řecku, vnucování úsporných opatření, ustupování evropských institucí americkému tlaku ve věci Transatlantického obchodního a investičního partnerství, které zhorší pozici zaměstnanců a zákazníků ve vztahu k firmám. Na druhou stranu, když se české úřady nedokáží zastat občanů a zabránit v jejich klamání, tak evropské struktury zakázaly označovat bramborový líh s aromatem jako rum (což je destilát z cukrové třtiny). Nemálo našich obyvatel se však nechá obelhávat se zálibou a bruselští byrokraté prý do toho nemají co mluvit.
Že orgány evropské unie mají jasnou demokratickou legitimitu (Evropský parlament přímou volbou na celém území unie a Evropská rada jako volbou v jednotlivých zemích ustavení nejvyšší představitelé), odpůrce evropské integrace nezajímá. Pravicoví radikálové mají výslovný program vystoupit z EU a NATO a uzavřít spojeneckou smlouvu s Ruskou federací. Sociální reformu však bude lepší, dokud na to bude aspoň jakási naděje, prosadit v Evropě a s Evropou než proti ní.
Rasističtí radikálové by běžence a Romy natotata vystěhovali, nebo někteří možná zplynovali, islám by zakázali a zbylé muslimy a jejich podporovatele by, jak předvedli při demonstraci 1. července, pověsili. Zemi by ovinuli ostnatým drátem a nás za ním znovu uvěznili. Zavedli by nucené práce a pracovní lágry, v nichž by koncentrovali ty, kdo neodpovídají jejich představě řádného pracovitého Čecha. Stále stejná jména a stejné typy jednotlivců ukazují kontinuitu těchto iniciativ. Ukazují mohutný vznikající politický blok, který má ambice uplatnit se v následujících volbách.
Naštěstí toto hnědé bahno nevládne ani nepřevládá. Zatím jen křičí. A jsou skvělí lidé, kteří jezdí do vyčleněných komunit třeba na severu Čech nebo do jihovýchodní Evropy, sužované náporem migrantů na hranicích, a také v Praze na hlavní nádraží, a prakticky pomáhají. Xenofobnímu a autoritářskému prezidentovi říkají jasné ne. Slabá demokracie a netečný stát by znamenaly krajně nejistou budoucnost. S lidmi praktikujícími občanské ctnosti zbývá špetka naděje.
A neměli bychom zapomínat na širokou šedou zónu mezi oběma skupinami. Jsou to lidé, kteří nemají dostatek spolehlivých informací a váhají mezi fašizující propagandou a tradičními evropskými (křesťanskými a humanistickými) hodnotami pomoci a pohostinnosti. Vytrvalé poskytování informací a nabízení témat k samostatnému myšlení je krajně nutné. Dnes při sjednocování všech zmiňovaných skupin do mohutné jednotné fronty autoritativního, konzervativního nacionalismu, je to nutné více než kdy předtím.
(Původně uveřejněno v Deníku Referendum, www.denikreferendum.cz, 26.10.2015, obrázky v textu převzaty z DR, úvodní obrázek volně přístupný na internetu.)
2024 ©