Dnes jsem euroskeptik

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 30. 10. 2009 v kategorii Politické aktuality, přečteno: 1826×
smkc-eu.jpg

Poprvé mám velmi vážné pochybnosti o institucích Evropské unie. Vždy jsem dosud dával přednost civilizovaným nařízením bruselských úředníků proti barbarství české veřejnosti a českých úřadů. Byrokrati z EU nám nepřepisují jen délku, tloušťku a ohnutí eurobanánu. Jejich působení nespočívá jen v tom, že nám zakázali bramborový líh smíchaný s roztokem sachrózy, chemickými barvivy a chemickými aromaty nazývat rumem. Především jejich nařízení chrání náš život, naše zdraví, naše bezpečí, naše vzdělávací možnosti, náš dostup ke kulturním hodnotám a naše práva.

Teď zjišťuji, že Evropská rada machiavelisticky ustoupila tlaku Václava Klause a připustila, že pro české občany nebude platit vyšší strandard lidských a občanských práv, než jaký poskytuje zdejší Listina základních práv a svobod. Prezident Klaus byl vždy proti prosazování lidských a občanských práv. Dokonce prohlásil, že humanrightismus je v rozporu s demokracií. Český občan se nebude moci dovolat svých práv před soudními instancemi náležejícími Evropské unii. Naštěstí ještě stále zbývá Evropský soud pro lidská práva ve Strassbourgu, který nemá s EU nic společného (je orgánem Rady Evropy).

Ideologie stojící za systematickým omezováním práv českých občanů si říká liberalismus. Bývá také označována jako neoliberalismus. Václav Klaus se sám občas řadí ke směru liberálně konzervativnímu.  Je zřejmé, že liberalismus dnes zastává opak toho, pro co vznikl a podle čeho se jmenuje. Dnes je pouze účelovou obranou ekonomicko-politické mocenské elity, jejích vlastnických nároků a její kontroly nad občanskou společností.

Můžeme vést úvahy o iluzornosti liberálních deklarací, o vypjatém individualismu, který stojí za touto ideologií. Můžeme mluvit o potřebě smyslu pro komunitu a o potřebě deklarovat vedle občanských práv i občanské povinnosti. Můžeme se ptát jaké ekonomické a sociální poměry činí lidská práva méně iluzorními a více reálnými. Ale vždy nakonec nezbývá, než respektovat důstojnost lidské osoby, její duchovní charakter, božskou jiskru na dně lidské duše, hájit integritu lidského bytí, právo na ochranu, na prostor, na zachování lidské důstojnosti. Proti malthusiánské, darwinistické, prostě materialistické antropologii je třeba stát na stráži lidské svobody. Vnitřní svobodu ducha nezlomí ani žalář, natož klausovská limitovaná demokracie. Ale vnitřní svoboda žádá vnější projev.

Blíží se výročí 17. listopadu. Bude se konat velký happening včetně pochodu z Albertova na Národní třídu a rockového koncertu v cíli. Bude to triumf nynějších vítězů. Toho se zúčastnit nemohu. Slavit totiž budou vítězové nad sametovou revolucí a nad jejími ideály. Já nepůjdu dupat po pošlapaných ideálech. Budu spíš vděčně vzpomínat, co špatného jsme svrhli demonstracemi v listopadovém týdnu 1989, ale také vážně zpytovat čemu špatnému jsme tím otevřeli dvěře. Doporučoval bych téhož 17. listopadu vyjít do ulic pro stejnou vizi, jakou jsme měli na mysli tehdy. Pokusil bych se spolu s jinými protestovat proti čerstvým pokusům nastolit u nás prezidentský systém, proti omezování občanských a lidských práv a proti rozhodnutí Evropské rady, která nás, české občany obrala o část práv, která jsme měli na mysli v mrazivých listopadových dnech roku 1989 na Václavském náměstí. I my máme zatím prázdné ruce.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a dvanáct