V diskusi na sociální síti vyslovil můj diskusní partner spravedlivé rozhořčení nad tím, že na jedné straně je spousta bezdomovců a na druhé volné byty. V celém Česku jich je údajně kolem půl milionu! V tom s ním souhlasím. Je to podobné situaci, kdy nemalý počet lidí hladoví, protože jim z údajně životního či existenčního minima, ale třeba také z penze nebo sociálních dávek nezbývají peníze na každodenní jídlo. Restaurace a obchody přitom denně vyhazují metráky potravin do odpadu.
Pokud jde o potraviny, pravlast svobody, rovnosti a bratrství, míním Francii, nám ukázala, jak silný stát může omezit svobodu podnikání a nařídit supermarketům, aby potraviny určené k vyřazení dali k dispozici pro nasycení hladovějících. Sám jsem v Paříži viděl, a myslím, že to bylo bez příkazů státní moci, že oblíbené restaurace a kavárničky v Latinské čtvrti po večerním ukončení provozu daly zbylé jídlo na stůl před restauraci.
Česká vláda potřebuje více odvahy a méně pokory před inkvizitory kapitalistických dogmat, a měla by udělat podobné kroky, co se týče potravin i co se týče bytů. K tomu lze jen dodat, že to vše je individuální dobrovolná nebo nařízená almužna.
To, co bych čekal od vlády se sociálně demokratickou stranou v čele, by byla reforma, která by např. vysokým zdaněním lidí s nejvyššími příjmy (podle návrhu Thomase Pikettyho v jeho právě v češtině vydaném světovém bestselleru Kapitál v 21. století) a jinými systémovými opatřeními zajistila dodržování ústavních práv, jež jsou trestuhodně potlačována, např. práva podle §§ 26 a 28 Listiny základních práv a svobod.
Zápal mého diskusního partnera pro sociální spravedlnost se vyslovil ve formulaci: Pokud bude jediný bezdomovec a tolik prázdných bytů, nedovolím jediného přistěhovalce. Je to zápal sociální, ale jedním dechem také rasový, nacionální a regionální. Naši mají právo na sociálně spravedlivé poměry. Příslušníci cizích etnik nikoli. Je-li to socialismus, pak jistě nacionální. Zkráceně nacismus, lépe řečeno neonacismus.
Fašistická Itálie a nacistické Německo zavedly rozsáhlá sociální opatření. V korporacích se zaměstnanci určitého odvětví stávali partnery zaměstnavatelů. Bohužel nešlo o jejich dobrovolná sdružení. Korporace či „stavy“ byly ustavovány a řízeny direktivně státem, resp. režimem. Poválečná Itálie převzala pracovní normu fašistické Itálie zvanou Carta di lavore (Charta práce) a ta až do Berlusconiho časů byla základem italského sociálního státu. Dělníci v nacistickém režimu, ale např. i čeští protektorátní dělníci, kteří pracovali pro Říši, měli bezplatnou lázeňskou péči a rekreaci.
Sociální důrazy společné pro levici a pro fašistické a podobné konzervativní diktatury jsou oblíbeným tématem radikální pravice. Na těchto historických faktech ukazují, že být sociální nebo socialistický znamená být diktátorský nebo dokonce totalitní. Výtvor nedávno umístěný v Bruselu trapně posluhuje represivnímu systému a předvádí, jak se jeho kritici domněle shodují s represemi minulého režimu.
Můj diskusní partner ve své polemice pokračoval, že Cikáni nejsou bílí, tak sem nějak nepatří. Hle, kam až může vést horlivý sociální zápal. Nepodařilo se mi diskusi dokončit. Diskutér si mne umístil na blacklist. Argumenty mu došly, vlastně žádné neuvedl, a neunesl nesouhlas. 
Chtít sociální práva jen pro našinec je zcela určitě socialismus nacionální, tedy nacismus, či lépe neonacismus. Foto Vratislav Dostál, DR
Chtěl jsem mu napřed ukázat, jak jsou řeči o „bílých“ nesmyslné. Kdyby měl barvu pleti opravdu bílou, měl by navštívit dermatologa. Kdyby byl zaživa možný úplný nedostatek melaninu, karotenu a hemoglobinu v povrchové vrstvě kůže, mohlo by jít o albinismus nebo i jiné závažnější onemocnění. Možná výraz „bílý“ je jen projevem hlouposti, případně masové barvosleposti, ale těmto lidem asi jde o jakousi utajenou stupnici světlejších a tmavších odstínů pokožky.
Chtěl jsem mu na obrázcích ukázat, jak mají někteří plavovlasí Skandinávci tmavší pleť než někteří Romové. Může to být chvilkový rozdíl. Souvisí to mimo jiné, jak je dobře známo, vystavení pokožky světlu, zejména jeho ultrafialové složce. Třídění lidí na přijatelné a určené k vyhnání podle odstínu pleti známe. Ale znepokojující je ve spojení se starostí o bezdomovce a spravedlivým odporem vůči majitelům neobsazených bytů. Spravedlivý je odpor vůči státu, který není ochoten ani schopen garantovat přirozené právo na střechu nad hlavou.
Jak si poradit se skupinami, které křičí, že jsou sociální nebo levicové a jsou konzervativně nacionalistické a autoritářské? Nestačí jim dát nálepku sociálfašistů. Bylo by třeba jasně ukázat, že alternativou k současnému systému je jen kombinace sociální spravedlnosti s liberálním a demokratickým systémem.
Bylo by třeba nejen v teorii, ale i v politické praxi ukázat sociálně demokratickou vládu, která neustupuje rasismu (v podobě neochoty přijmout přiměřenou část přistěhovalců), která provádí důsledné sociální reformy a zachovává plné občanské svobody a lidská práva. Ukázalo by se, že právě demokratický socialismus je naplněním liberálních principů.
Uveřejněno v Deníku Referendum, www.denkreferendum.cz, 1.6.2015, foto v textu převzato z DR, úvodní foto volně přístupné na internetu.
2024 ©