Mediální zdroje Svatého stolce zveřejnily, že papež František rozhodl o změně článku 2267 (v českém vydání Praha: Zvon, 1995 jde o čl. 2266) Katechismu katolické církve. Papež schválil novou formulaci nauky o přípustnosti trestu smrti.
V části Katechismu věnované výkladu Desatera Božích přikázání, v kapitole o 5. přikázání Nezabiješ! se doposud mimo jiné říkalo: tradiční učení církve uznalo, že je odůvodněné právo a povinnost právoplatné veřejné moci ukládat tresty přiměřené závažnosti zločinu, aniž by vylučovala, případech krajní závažnosti, trest smrti.
Toto pojetí bylo v souhlasu se scholastickou teologií, podle které je např. součástí blaženosti spasených v nebi pohled na věčné utrpení zavržených. Bylo to také v souladu s právem této církve, která si připisovala ius gladii, právo fyzicky trestat provinilé včetně trestu smrti, i když obvykle delegovala výkon tohoto práva světským vrchnostem.
V novém znění příslušného článku Katechismu se říká: Církev proto ve světle evangelia učí, že trest smrti je nepřípustný, protože útočí na nedotknutelnost a důstojnost člověka a rozhodně se zasazuje o jeho zrušení v celém světě. V závazné nauce církve dochází k radikálnímu posunu, kdy to, co do 31. července bylo nejen právem, ale i povinností, je od 1. srpna letošního roku nepřípustné.
Římskokatolická církev považuje za pramen své nauky Boží zjevení, které se uskutečnilo v událostech charakterizovaných jako dějiny spásy. Tyto dějiny se naplnily v příběhu Ježíše Krista, v jeho slovech a činech. Zjevení je zaznamenáno v Bibli a předáváno tradicí. Magisterium, tedy učitelská autorita této církve čerpá z těchto zdrojů a vyjadřuje obsah víry především prostřednictvím naukových výroků papežů a koncilů (přičemž koncil je platný jen se schválením papeže).
Důvody pro novou a odlišnou nauku jsou přímo v textu článku v Katechismu uvedeny slovy: … stále více se prosazuje vědomí … navíc se rozšířilo nové chápání… Jako zdroj změny nauky se tedy nově deklaruje veřejné mínění. Pravděpodobným podnětem je praxe sekulárních, především evropských států (v Evropské unii je to závazné), které trest smrti zrušily.
Posun v nauce může být hodnocen jako součást alternativního přístupu papeže Františka především k otázkám morální nauky. Již u jiných morálních témat byl zevnitř římskokatolické církve obviněn, že podporuje herezi, tedy bludnou nauku zejména tím, že požaduje vstřícnější přístup ohledně účasti lidí, jejichž platné manželství se rozpadlo a žijí v novém civilním svazku, na svátostném životě církve. Komentáře k nové interpretaci pátého přikázání lze rovněž očekávat.
Roku 1998 vydal papež Jan Pavel II. dokument typu motu proprio, jímž upevnil disciplínu ohledně církevní doktríny. V tomto apoštolském listu Ad tuendam fidem (K ochraně víry) se ukládá při různých příležitostech (např. vznikla-li u někoho pochybnost o pravověrnosti nebo před ustanovením do některých služeb v církvi) pronést před svědky rozšířené vyznání víry.
Ohledně neomylně vyhlášených článků víry se člen, resp. služebník církve zavazuje přijmout je „pevnou vírou“. K nim však mravoučné kapitoly katechismů zřejmě nepatří. Tyto nauky dosud nikdy nebyly předkládány s nárokem na neomylnost, i když je teoreticky možné (na základě dogmatu o neomylnosti z r. 1870), že se tak v budoucnu stane.
I kdyby se těmto naukám připsala kvalifikace „nauky o víře a mravech předkládané definitivním způsobem“ nebo případně jen „učení autentického magisteria“, které není vyhlášeno jako definitivní, zavazuje papežský dokument „pevně je přijímat a uznávat“ resp. „s oddanou podřízeností vůle i rozumu je přijímat“.
V případě nové nauky o trestu smrti, není zřejmé, je-li možný alespoň druhý jmenovaný způsob přijetí, pokud má směřoval k učení, že tresty, včetně trestu smrti, jsou v některých případech povinností, nebo od určeného data k nauce, že trest smrti je morálně nepřípustný.
Zdroj: (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28056)
(Ve významně upraveném textu a pod jiným názvem publikováno 8.8.2018 v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz. Úvodní snímek volně přístupný na internetu.)
2024 ©