Svobodné zednářství, jehož první novověké historické stopy nalezneme v 17. století a jež je kontinuálně doloženo od r. 1717, kdy se londýnské lóže spojily v útvar dnes známý jako Spojená velká lóže Anglie, bylo různými ideologiemi a různými systémy na nich založenými tolerováno, respektováno, ale také zakazováno a pronásledováno.
O charakteru svobodného zednářství svědčí to, že pro státy založené na demokratické a liberální politické filosofii je ve veřejném prostoru legitimním partnerem občanských uskupení různého filosofického či náboženského zaměření. Systémy diktátorské, resp. totalitní svobodné zednářství zakazují.[1] Komunistický režim u nás prakticky znemožnil jeho působení r. 1951 tím, že vznesl na jeho vedení požadavky, jež nemohlo splnit.[2] Nacistický režim v Německu a na okupovaných územích zednáře posílal do koncentračních táborů.
Svobodné zednářství se pokládá za utajenou organizaci. V publikacích, které se k němu staví otevřeně nepřátelsky, jsou přitom aktuální a přesné informace o jeho směrech u nás působících, o jednotlivých lóžích a počtech členů. Podle všeho jde o informace z otevřených zdrojů. Zednářské organizace (obedience) o sobě informují a jejich jednotliví členové se rovněž otevřeně vyslovují o své příslušnosti a různých zednářských tématech.
Na informace potvrzované z jiných zdrojů, včetně zdrojů zednářských navazují stoupenci totalitních ideologií dalšími překvapujícími sděleními. Jedním z nich je Adam B. Bartoš, v současnosti trestně stíhaný vůdce strany Národní demokracie, která má ve svém programu kritiku amerického imperialismu, vystoupení Česka ze Severoatlantického obranného společenství a postavení svobodných zednářů mimo zákon.[3]
Při spekulaci o příslušnosti Václava Havla po stránkách obsahujících ověřitelné věcné informace uvádí např., že Havel je na řadě fotografií s rukama sepnutýma do trojúhelníku, a prohlašuje to za zednářské gesto, stejně jako ukazovák a prostředník vztyčené ve tvaru V.
Obelisk na 3. hradním nádvoří byl v době působení Václava Havla ve funkci prezidenta doplněn o jehlan z pozlacené oceli ve tvaru pyramidy. I to má podle Bartoše být zednářský, resp. iluminátský symbol. Text pro zachování zdání solidnosti pasáž o Havlovi doplňuje tím, že „nemusí být oficiálním členem lóže, ale zednářské ideje dokonale ztělesňuje“.
Vedle domněnek o gestech doporučuje Bartoš sledovat, co se o kom říká, protože přece „tato informace má někde původ, z něčeho vychází a nyní se už jen traduje“. Článek obsahuje celou řadu jmen, o nichž se naznačuje, že by mohli být svobodnými zednáři.[4]
Jiní autoři si nedělají starost se zdáním akademické serióznosti. Pro J. Macha se s nástupem papeže Jana XXIII. r. 1958 všechny brány do té doby nedobytné vatikánské pevnosti se otevřely Židům, zednářům, komunistům a všem ostatním nepřátelům církve.[5] F. H. Kramář ve stejné publikaci souhlasně uvádí, že tři nepřátelé, kteří jsou příčinou krize v církvi, byli uváděni jako Satan, talmudské židovství a svobodné zednářství.[6]
Radomír Malý, který v létech 1996 – 2010 přednášel historické předměty na (římskokatolické) Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, se vyslovuje v publikaci Humanisté nebo satanisté?[7]Nejsou uvedeny její bibliografické údaje. Navazuje na brněnského dominikána Tomáše Jiřího Bahounka, veřejně usvědčeného z plagiátorství[8], který pod pseudonymem „Kolektiv autorů SVAM“ vydal v neexistujícím nakladatelství Svam Praha publikaci Svobodní zednáři: stručný výtah z rozsáhlejšího díla.[9] Často zmiňovaným Malého inspiračním zdrojem je též polská verze spisu francouzského autora z lefébvristického prostředí Arnauda de Lassus pod názvem Masoneria: intrygująca tajemniczość[10](Zednářství: fascinující tajemství).
V Malého publikaci s množstvím pravopisných a věcných chyb, najdeme četná tvrzení, u nichž bychom u historika působícího na akademické půdě čekali odkazy na primární prameny a na uznávanou odbornou historickou literaturu. Autor se odvolává na těžko dohledatelné prameny. Z četby špatně pochopené zednářské literatury a z polemických pamfletů vyvozuje konstrukce ohledně organizační struktury svobodného zednářství, které nepotvrzují publikace, v nichž se, včetně své struktury, zednářství prezentuje veřejnosti[11] ani informace akademických badatelů na toto téma.[12] Předkládá např. domněnku o samostatných lóžích učňů, tovaryšů a mistrů.[13]
Dále autor konstruuje požadavky New Age např. na celosvětové uzákonění genetických manipulací a eutanazie. Prohlašuje New Age za nejnovější stadium zednářství a za uctívání Satana, jímž se prý New Age netají.[14]
I u Malého nalezneme spekulaci o židozednářském spiknutí. Dává se do spojitosti s Marxem a Engelsem, u nichž je podle jeho zdrojů mimo pochybnost jejich členství v satanistické sektě. Zednářství prý nemohlo nechat nevyužit potenciál marxistického antiklerikalismu. Sionismus iniciovaný Theodorem Herzlem (u Malého Herzel) nese myšlenku židovské světovlády a vyhlazení (římsko)katolické církve. Židozednáři měli sehrát důležitou roli v bolševické revoluci v Rusku.[15] I když se Malý distancuje od rasového antisemitismu, resp. antijudaismu, nutno konstatovat, že úvahy o nebezpečí židozednářské světovlády stály za nacistickým holokaustem.
Spiklenecké teorie připisující svobodnému zednářství ničitelské úmysly vůči církvi a sekulární společnosti a snahu ovládnout svět mohou mít původ v obavách totalitních ideologií, že svobodní zednáři tvoří překážku jejich programu totálního ovládnutí společnosti a jednotlivců. Nutno však připustit, že ke spekulacím o spiknutí přispívají svobodní zednáři sami svým utajením.
Zednáři odůvodňují dodržování zednářského tajemství spirituálně. Má být nesdělitelné již svou povahou, nespočívá ve výrazech, nýbrž v prožitku. Rituál dokáže přivést člověka do stavu otevřenosti mysli, jež bude snadněji schopna vnímat nadsmyslový svět.[16] K tomu se někdy připojuje účel bezpečí. Vztah úřadů, církví a veřejnosti k zednářům je různý. Uvádí se, že např. v Polsku nebo v Rusku může dodnes veřejně známá příslušnost k řádu znamenat nepříjemnosti, někdy i fyzické útoky.
Pro zednáře platí, že o své příslušnosti k řádu může člověk uvážlivě mluvit. Tam, kde to je i jinak známo a z různých dalších důvodů v Česku od obnovy svobodného zednářství na začátku 90. let veřejně o sobě promluvily různé veřejně známé osobnosti. O bratřích zednář mluvit nemá. Bylo by zvlášť nesolidní mluvit o někom bez jeho souhlasu a způsobit mu případné potíže.
Mluvit se nemá rovněž o detailech obřadů a tradičních poznávacích znameních. Toto utajení je spíše formální, protože všechny dotyky (způsoby podání ruky) a slova byly zveřejněny. Dnes těchto znamení nelze použít k identifikaci zednáře a používají se prostředky bezpečnější a více odpovídající dnešním možnostem.
Historicky jsou doloženy tajné společnosti s čistě politickými cíli. Např. některé aktivity proti minulému totalitnímu režimu u nás byly veřejně známé, ale jiné byly zakonspirované. Někdo by se mohl obávat, že řád svobodných zednářů je takovou konspirací zaměřenou proti principům demokratické společnosti, že jde o přípravu státního převratu.
Je bohužel možné opustit principy zednářského hnutí a zneužít tohoto prostředí k politické konspiraci. To se v dějinách svobodného zednářství stávalo. Historicky známé případy pak vzbuzují obavy a pomáhají vytvářet konspirační fantazie o řádu svobodných zednářů jako celku. Vzhledem k minulým případům se svobodní zednáři těžko mohou proti takovým obviněním bránit.
Smutně proslulým případem zneužití byla italská lóže P2 (Propaganda due). Nová lóže pod tímto (již v minulosti užitým) názvem byla založena v rámci Velkého Orientu Itálie r. 1945. Zednářská charta jí byla odebrána r. 1974, a od té doby do roku 1982 existovala jako tajná, pseudozednářská, extrémně pravicová organizace připravující státní převrat. Podle výsledků vyšetřování po zavraždění jejího člena Roberta Calviho (šéfa vatikánské Banco Ambrosiano) se ukázalo, že jejími členy byli šéfové velkého byznysu, vysocí důstojníci, vrcholoví politici, činitelé tajných služeb a Svatého stolce.[17]
Svobodní zednáři, podobně jako jiné organizace, které jsou tématem konspiračních teorií (Židé, jezuité, Biderberg) se snaží vysvětlovat své principy a svou činnost, a tím se hájit. Mohou upozorňovat, že konspirační teorie vznikají při nerespektování pravidel zacházení s evidencí, např. použití absence příznaku jako důkazu toho, že jev nastane. Mohou připomínat psychologický jev apofenie, jako nemotivovaného vidění souvislosti, případně univerzální tendence vidět vzory v náhodných datech (rozlišení řeči v hluku, rozpoznání obrazu obličeje ve změti čar) která však může patologicky růst. Může jít o počátek psychické poruchy nebo o sociální patologii.
Nakonec však bude nutno konstatovat, že definitivně nelze nad konspiračními fantaziemi zvítězit. Jistý typ aktivit a uskupení takovou odezvu vyvolává a zřejmě bude vyvolávat nadále.
(Původně vyšlo v Dingiru, religionistickém časopisu o současné religiozitě, v č. 2/2016; úvodní foto volně přístupné na internetu.)
[1] Eugen Lennhoff: Svobodní zednáři, Praha: Petrklíč, 1993, s. 26 – 27, 128 - 130
[2] Miloslav Martínek: Čeští zednáři v zrcadle věků, doslov připojený k českému překladu Lennhoff, 1993, s. 299 - 315
[3] Národní demokracie: Program, online http://narodnidemokracie.cz/program/
[4] Adam B. Bartoš: Česká republika a svobodní zednáři, FreeGlobe, online www.freeglobe.cz/Articles/1282-ceska-republika-a-svobodni-zednari.aspx,
[5] Prof. J. Mach: Zednáři ve Vatikáně v souboru článků z týdeníku Politika a časopisu Dnešek, kol.: Zednáři a ekumenismus, Brno: Nové obzory, bez vročení, s. 3
[6] F. H. Kramář: Svobodné zednářství v dnešní církvi, táž publikace, s. 22
[7] Radomír Malý: Humanisté nebo satanisté? Bez uvedení bibliografických údajů
[8] Jana Soukupová: Brněnský kněz Tomáš Bahounek vykradl slavný příběh Pana Kaplana, iDnes Brno a jižní Morava z 5. 12. 2009
[9] Kolektiv autorů SVAM: Svobodní zednáři: stručný výtah z rozsáhlejšího díla, Praha: Svam, 1992 (podle informací dostupných autorovi Tomáš Jiří Bahounek vlastním nákladem, rozsáhlejší dílo není známo)
[10] Arnaud de Lassus: Masoneria, intrigująca tajemniczość, Paříž: Ruch na rzecz rodziny i szkoły, 1993 (bibliografický údaj rekonstruovaný podle nedostatečných údajů v publikaci)
[11] Tomáš Srb: Řád svobodných zednářů 1: Individuální cesta k poznání skryté skutečnosti, Praha: Eminent, 2001, s. 58 – 69, Srb: Řád 2 Symbolika jako prostředek hledání světla, tamtéž, 2003, s. 183 - 303
[12] Jana Čechurová: Čeští svobodní zednáři ve 20. století: Příspěvek k sociálně historickému poznání českých elit, Praha: Libri, 2002
[13] Malý, s. 22 - 26
[14] Malý, s. 72 - 74
[15] Malý, s. 38 - 40
[16] Srb, 2001, s. 47 - 49
[17] Philip Willan: Puppetmasters: The Political Use of Terrorism in Italy, London: Constable, 1991
2024 ©