V současném křesťanstvu probíhá spor o službu žen v církvi. V některých protestantských církvích se objevovaly první ženy v kazatelské či pastorské službě již od 18. století. V posledních desetiletích se postupně prosazuje služba žen i v v těch z nich, které zachovaly služebné kněžství v třístupňové hierarchii, tedy službu biskupů, presbyterů a jáhnů s apoštolskou posloupností. Tak tomu je v současnosti ve skandinávských luterských církvích a v části anglikánského společenství (Anglie a Wales, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland).
Mezi církvemi a uvnitř církví se uvádějí argumenty pro a proti zahrnutí žen do předsedání liturgii, vysluhování svátostí, hlásání a učení a vedení komunit. Argumentace na obou stranách je obsáhlá a pracuje jednak s teologickou antropologií a jednak s odkazy na tradici a historii.
Biblickou argumentaci mohou reprezentovat výroky z listů apoštola Pavla. Odpůrci duchovenské služby žen uvádějí text: Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon (1 Kor 14:33b,34). Její obhájci se dovolávají Pavlovy žádosti: Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích. Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému (Řím 16:1,2) a sdělení téhož autora: Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši (Gal 3:28).
V římskokatolické církvi jsou tři stupně služebného kněžství podobně jako v církvích pravoslavných a starobylých východních vyhrazeny mužům. Pokládá se to za závaznou a neměnnou nauku. I další služby v liturgii byly doposud, po přechodném uvolnění via facti, k němuž došlo v souvislosti s liturgickou reformou po roce 1969, určeny jen mužům.
Tyto další činnosti v liturgii jsou též služba akolyty a lektora. Akolyta asistuje knězi při službě u stolu Páně, může podávat posvěcený chléb a víno při eucharistii a může být pověřen vystavováním svátosti oltářní při adoraci. Není-li přítomen kněz ani jáhen, může pověřený akolyta vést bohoslužbu slova. Další je služba lektora, tedy toho, kdo při liturgii čte z Bible. Číst může i jiná pověřená osoba, ale lektor je stálá služba.
Aspoň teoreticky je možné, aby doposud jen muž pověřený stálou službou akolyty pravidelně vedl samostatně bohoslužbu složenou ze čtení z Písma, kázání a podávání eucharistie ve farnostech nebo na misijních územích, kde není v dosahu kněz nebo jáhen.
Papež František vydal k 10. 12. 2020 apoštolský list motu proprio (z vlastního popudu) pod názvem Spiritus Domini, v němž mění kánon 230 Kodexu kanonického práva. Text podle jeho nařízení dnes zní takto: Laici, kteří mají vlohy požadované podle rozhodnutí biskupské konference, mohou být předepsaným liturgickým obřadem natrvalo pověřeni službou lektora a akolyty… Vypuštěno je dosavadní první slovo textu Muži.
Papež František při více příležitostech mluvil o potřebě ocenění role žen v církvi. Jmenoval ženy do vyšších funkcí v Římské kurii, které nejsou vázány na příslušnost ke kněžskému stavu, např. jako členky kongregací. Inicioval teologickou komisi, která zkoumá možnost jáhenského svěcení žen. Loňské prosincové otevření služby akolytů a lektorů ženám, které již oficiální publikací získalo účinnost, a možná budoucí jáhenská služba žen vyvolávají otázku o možnosti revize dosavadní nauky o službě presbyterů a biskupů ve vztahu k ženám.
Papež se v apoštolském listu výslovně odvolává na doktrinální vývoj. Činí tedy to, co encyklika Pascendi Dominici gregis papeže Pia X z r. 1907 řadí k sofismatům, která každé náboženství podrývají a ničí (srov. čl. I f a g). Je-li dnes již možný a oprávněný naukový vývoj, nelze dopředu odhadnout, kam povede.
Náhledový snímek dívek v liturgické službě z prostředí americké episkopální církve ze zdroje zde.
Původně v Náboženském infoservisu, https://info.dingir.cz/2021/01/zeny-mohou-v-rimskokatolicke-cirkvi-nove-zastavat-sluzbu-akolyty-a-lektora/.
2024 © 