Po pěti letech se do parlamentu vrátilo téma údajného vyrovnání státu s církvemi. Poté, co první verzi zákona ještě za dřevních Topolánkových časů neodsouhlasili ani všichni vládní poslanci, a po vysoce problematickém půlnočním hlasování 7. listopadu 2012, v době vyhlášené přestávky v jednání, kdy jednací sál opustila část opozičních poslanců, ale vládní poslanci všichni setrvali v potřebném počtu 101, se téma tentokrát vrátilo v podobě právě schváleného zdanění náhrad přiznaných §15 tohoto zákona.
Církve a jiné náboženské společnosti obdržely kostely, modlitebny, fary, kláštery a své úřední prostory včetně pozemků pod nimi a kolem nich v restitučním řízení v létech 1990 a 1991. Žádoucí náprava křivd minulého režimu v tomto směru byla jedním z prvních úkolů, které si předsevzal nový demokratický systém.
Později se však objevilo přání některých náboženských organizací získat majetek určený pro podnikatelské záměry. Církve pojaly domnělé vyrovnání jako své oddělení od státu. Dokonce i církev římskokatolická, která odloučení církve a státu roku 1907 (v encyklice Pascendi Dominici gregis, §15.5) označila za nebezpečný blud a tuto nauku dosud neodvolala.
Označíme-li držbu majetku k 25. únoru 1948 v rozporu s mnoha právními rozbory za vlastnictví, můžeme respektovat přání některých registrovaných náboženských společností, aby jim bylo vráceno to, co relevantními právními doklady prokážou jako své. Můžeme obdivovat těch pět z 21 náboženských organizací, které měly být do zákona zahrnuty, ale v různých etapách jeho projednávání či uplatňování se nároku na majetek vzdaly, protože po ukončení financování ze státního rozpočtu to nebudou mít snadné. 
Církve a jiné náboženské společnosti obdržely kostely, modlitebny, fary, kláštery a své úřední prostory včetně pozemků v restitučním řízení v letech 1990 a 1991. Foto Pixabay
Peněžní částky přiznané jednotlivým církvím však postrádají jakoukoli logiku, kromě logiky mocensko-politické. Dostávají je církve, které o nic dalšího, než co už dostaly zpátky, za komunistického režimu nepřišly, ba v té době dokonce neexistovaly. Apoštolskou církev, která se chystala jako šestá megaúplatek za politickou podporu pravice odmítnout, přesvědčili zdvojnásobením částky, což vedlo k výměně jejího vedení a připojení k procesu.
Nelze se divit, že některé politické strany si revizi zákona o vyrovnání daly v posledních volbách do sněmovny jako programový bod, že s ním uspěly a že teď plní slib voličům. Zákon je nesnadné změnit, protože mezi státem a 16 církvemi byly uzavřeny smlouvy, a smlouvu mezi právními subjekty, není-li nezákonná, nemůže zákon zrušit. Proto přišly obě vládní strany a komunisté, kteří je podporují, s novou právní konstrukcí, se zdaněním náhrad.
Je pravděpodobné, že Senát Sněmovně zákon vrátí, ale i to, že bude přehlasován. Je téměř jisté, že zákon poputuje k ústavnímu soudu a ten jej prohlásí za protiústavní. Ústavní soudci sice měli k zákonu o vyrovnání výhrady, ale jako orgán jej ústavní soud s jednou změnou odsouhlasil. Přistoupil tedy vlastně na to, že jde o náhrady, a zdanění náhrad za nezákonné jednání státu je sotva představitelné.
Přes věcný obsah sporu vystupují proti zdanění částek vyplácených církvím svorně opoziční strany a publicisté vyjadřující jejich názory. Zdá se, že nehraje roli zákon sám, jeho obsah, spravedlnost jeho záměru, nýbrž to, kdo se zákonem přišel a kdo ho podporuje.
Podle všeho vládne v České republice ještě pořád klanové pojetí politiky. Mám podporovat nějaké programové body proto, že je podporuje politický subjekt, jemuž jsem zavázán. Představa, že podporuji programové body a podle nich se případně rozhoduji o podpoře té či oné strany, takového nebo onakého politického hnutí, se stále zdá jako nerealistická.
Loajalita je víc než pravda?
Loajalita má v České republice stále přednost před pravdou. Mrzí mě, že jsem politický solitér, ale nedá se nic dělat, žádné straně nejsem za nic zavázán a žádnou nehodlám podporovat například z toho důvodu, že ji podporuje onen záhadný útvar, který je v poslední době tolik zmiňován, totiž moje (a číkoliv) politická bublina.
Ve většině politických bodů s komunisty nesouhlasím. Nelíbí se mi, jak jsou nacionalističtí, protievropští, konzervativní a autoritativní. Neznamená to, že nevidím některé sociální aspekty jejich politiky (a čekal bych od nich mnohem víc). A neznamená to, že odmítnu jejich stanovisko k takřečeným církevním restitucím.
Mohu z vlastní zkušenosti vědět všechno možné o minulosti komunistů, o tom, jak perzekvovali a kontrolovali církve, jak využívali a zneužívali jejich povolných a bezpáteřních představitelů k podpoře režimu. Mohu si leccos myslet o motivaci jejich současného postoje. Umím si představit, jak by znovu zaváděli preferovaný nebo povinný ateismus, kdyby jejich podíl na moci byl významnější.
Návrh nějak omezit štědré pravicové (ODS, TOP 09, KDU-ČSL a tehdejší Strana zelených) obdarování církví je i po uplynutí pěti let od špinavého hlasování aktuální, i když je možné, že se bohužel nenajde právně čistý způsob, jak ho realizovat.
(Původně 29.1.2019 v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz, foto v textu převzato z DR, úvodní ilustrace volně přístupná na internetu.)
2024 ©