1. září v pražském evangelickém kostele U Martina ve Zdi proběhlo shromáždění za smíření. Měl jsem tam úkol říct úvodní slovo. Zde je jeho stručné shrnutí:
Vítám všechny, kdo jsou znepokojeni situací ve světě, křesťany různých vyznání, Židy, muslimy i sekulární humanisty.
My zalezlí do svých příbytků, na svých školách a pracovištích se cítíme relativně v klidu a bezpečí. Konflikty probíhají daleko od nás.
V současném zasíťovaném světě jsou však místa krveprolévání blízko. Ve 30. letech minulého století se v souvislosti se španělskou občanskou válkou říkalo: V Madridu se bojuje o Prahu. Podobně můžeme říct dnes: Prahy, Česka, nás všech se týkají konflikty hořící, doutnající jinde. Jejich aktéry i oběti jsme mohli potkat a mohli jsme se s nimi setkat ve virtuálním prostoru.
Někdy nedokážeme dát zapravdu jedné ze stran sporu, v jiných případech je jasný útočník a právo na obranu. Zůstává však otevřena otázka přiměřenosti obrany.
Máme na mysli konflikt na východní Ukrajině, nedávný konflikt mezi Izraelem a Palestinci v pásmu Gazy. Trápí nás také tzv. Islámský stát operující v Sýrii a Iráku. Útočí na jiné muslimy, násilně nutí ke konverzím jezídy a křesťany.
Některé z těch sporů jsou etnické. Je to zápas o půdu, o vlast. Jsou vystupňované na obou stranách vyhroceným, ostrým nacionalismem. Konflikt Izraele a Palestiny je vyvolán mimo jiné bezohlednou velmocenskou politikou
Do hry je vtahována víra. V Donbasu operuje Pravoslavná armáda. Druhá strana se zase o protivnících vyslovuje, že jsou služebníci ďáblovi a že jsou ďáblem posedlí. Spor o Palestinu se stává sporem judaismu a islámu. Na obou stranách jsou fanatičtí násilníci
Jsme přesvědčeni, že dovolávat se Boha ve prospěch násilí znamená brát Boží jméno nadarmo. To je pravý význam přikázání z Desatera.
Jsme iniciativní skupina. Osobně přistupujeme k pramenům různě. Máme však společné přesvědčení o humanistické poselství všech tří (abrahámovských) tradic. Ačkoli máme spirituální či náboženská východiska, máme přátele sekulární humanisty. Sami žijeme v sekulárním světě a hlásíme se k humanismu.
V normativních textech tří (a dalších) náboženství spatřujeme humanistický potenciál. Věříme, že to je jejich pravý smysl, že Bůh promlouvající v textech není kosmický totalitní diktátor, že je Život sám, Zdroj života. Když se stane událost Slova, když za nedokonalou lidskou mluvou tradic najdeme živý Zdroj, vede nás to k tomu život člověka chránit, podporovat a rozvíjet
Chceme nechat zaznít poselství Koránu jako zdroje islámu a Bible jako pramene pro Židy a křesťany
Z Koránu zazní úryvek ze súry (kapitoly) Prostřený stůl, kde mimo jiné je řečeno: „… ti kdož vyznávají židovství, a sabeci a křesťané – vůbec ti, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.“ Je tam pro Židy a křesťany výzva držet se Tóry a Evangelia.
Z biblické knihy Deuteronomium si budeme číst o vyvoleném Božím lidu. Rabíni raději mluví o lidu povolaném. Vyvolení není privilegium. O Bohu je tam řečeno, že miluje i hosty, tedy lidi z jiných národů a náboženství žijící s Izraelci. Připomíná se tam Izraelcům, že i oni byli cizinci, oni byli utlačovanou menšinou v Egyptě.
Z Jakubovy epištoly uslyšíme výzvu k trpělivosti, soucitu a slitování. Není to však text měkký a smířlivý. Ukazuje také kořen zla v tehdejším i současném světě: „… vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí. … vaše bohatství shnilo … nashromáždili jste si poklady – pro konec dnů! Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.
Nebudeme ke slovům Písem nic dodávat; zaposloucháme se do poselství, necháme doznít s hudbou a v tichu a necháme se inspirovat k jednání.
(Z Písem zaznělo toto: z Koránu súra 5 Prostřený stůl 70 - 75, z Bible Deuteronomium 10, 14 - 22 a List Jakubův 5, 1 - 11, snímek je ze shromáždění)
2024 ©