Milovníci tradic si v sobotu u televizorů užili. Mohli shlédnout dlouhý televizní přenos svatby prý královské, tedy v pořadí šestého možného následníka trůnu ve Spojeném království a v patnácti dalších monarchiích Henryho, vévody ze Sussexu. V komentářích se to hemžilo veličenstvy a výsostmi. Plebejsky vyhlížející zrzounek Harry pochází z dynastie se vznešenými předky též z území dnešního Německa (například knížecí rod Saxe-Coburg-Gotha), Dánska a Řecka. Měl by mít pokrevní vazby i na rody na českém trůnu.
Komentáře řešily diamantovou „tiaru“ na čele nové vévodkyně, délku jejího závoje, limetkový odstín šatů královny, dopravní prostředky užité členy rodiny. Tím celá akce dostala výrazný nádech postmoderní popkultury. V postmoderní toleranci se už nepřipomínalo, jak Harry na party roku 2005 pózoval s nacistickými symboly. Vše je zapomenuto v pestrém, dojemném a zábavném světě státních a církevních ceremonií.
Čeští strážci tradic však asi zpozorněli, pokud o tom nebyli ze salónních drbů informováni už dříve, když zjistili, že se tu mísí hrdá britská panovnická krev s krví manželky Rachel Meghan Markle, od soboty vévodkyně, která je v jedné linii potomkem amerických černých otroků. Jak se zdá, je možno z monarchických manýr zachovat vše půvabné a populární, a přece se otevřít novým variantám životního stylu a preferovaných hodnot.
Ženicha a nevěstu (zřejmě vzhledem k jejímu původu) oslovil při svatebním obřadu v kapli Windsorského hradu (oficiálního sídla královny) předsedající biskup Episkopální církve USA. Toto společenství je stopou anglických kořenů dnešních Američanů. Ve Spojených státech jsou v kurzu spíše civilní a plebejské postoje. Tato americká podoba anglikánství s bohatou liturgií, biskupským uspořádáním je záštitou vznešené a důstojné tradice, zejména Nové Anglie.
Tato církev si však dokázala do služby předsedajícího biskupa roku 2006 zvolit první ženu (Katharine Jefferts Schori) a ukázat, že i v křesťanství mohou být ženy rovnoprávné s muži. I to je selektivní přístup k tradici. Přístup, který něco ponechává, ale v něčem přistupuje na obnovu. Tradice, vezmeme-li samo to slovo vážně, není zakonzervovanou minulostí. Je to spíš kontinuita, v níž se navazuje, na bázi zděděného nově tvoří a dále předává. 
Michael Bruce Curry je první Afroameričan, který předsedá episkopální církvi. Foto The Cut
Michael Bruce Curry (v čele církve od roku 2015), první Afroameričan zvolený do funkce předsedajícího biskupa, ve svém (prý neobvykle dlouhém a neobvykle emotivním) kázání ukazoval, co také může být sledování tradičních a křesťanských hodnot. Troufl si ženicha a nevěstu oslovit: bratře a sestro. U aristokratického publika v kapli vyvolal úsměvy, ale i tázavé pohledy. Mluvil o tématech aktuálních pro každý pár, o uzdravující a osvobozující síle lásky.
Duchovní starokatolické církve (těsně propojené s anglikány) na Slovensku Martin Kováč napsal mimo jiné na sociální síti: Musím říct, že mi opět bylo líto, že na Slovensku nemáme takovou etablovanou církev, jakými jsou anglikánské, episkopální či severské luterské církve v zahraničí. Tedy církve liberální, s otevřeným myšlením, ale i s úctou k tradici a pěknou liturgií… Svatební bohoslužba nám ukázala otevřenou církev, která i rozvedeným umožňuje vstoupit do nového a zodpovědného svátostného manželství, která akceptuje pluralitu názorů, která je ekumenicky otevřená, která je stejně otevřená mužům i ženám, která aktivně (činy i gesty) bojuje proti rasismu, sexismu, intoleranci a nerovnosti…
Co všechno je tradice u nás
U nás je naproti tomu strážcem křesťanských a tradičních hodnot končící arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka. V dohledné době lze očekávat jmenování jeho nástupce. Je těžké odhadnout, kdo to bude a jakou linii nastolí. Konzervativnější je však nesnadno představitelná.
Duka v nedávném televizním rozhovoru reagoval na provokativní inscenaci chorvatského souboru připravovanou na festival Divadelní svět Brno (organizovaný brněnským Národním divadlem), v níž (podle dostupných informací) Ježíš Kristus znásilní muslimku. Je jasné, že takové představení, které se má uskutečnit v divadelním prostoru Husy na provázku 26. 5., křesťana zarazí. Je však také jasné, že inscenace pod názvem Naše násilí a vaše násilí nechce nic sdělovat o historii, protože, jak je obecně známo, islám vznikl zhruba šest set let po době, do níž se klade život Ježíše Krista. Lze se snad, aniž bychom představení viděli, dohadovat, že to má třeba co dělat s nenávistnými postoji některých křesťanů (či „křesťanů“?) vůči islámu.
Jako reakce postoje části západního světa se koneckonců tento divadelní počin prezentuje. Podle festivalových dramaturgů provokativním způsobem klade nepříjemné otázky. Týkají se, jak se vyslovili, náboženství, přístupu Evropy k situaci na Blízkém východě i nestejného nahlížení na oběti teroristických útoků v Evropě a Bagdádu či Kábulu.
Ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser vyzývá k tomu, dát lidem šanci souhlasit s tvůrci této inscenace, nebo s nimi třeba posléze vášnivě nesouhlasit. Dejme jim, říká, šanci toto dílo ignorovat, nebo je se zájmem zhlédnout. Dejme jim ale hlavně prostor vytvořit si vlastní názor.
Duka však v rozhovoru nemluví jen o výprodeji křesťanství a jeho ideálů, čemuž by se dalo rozumět jako nepochopení, na něž máme každý právo. Divadelní představení výslovně prezentuje jako porušení zákonů, ba dokonce ústavy, a srovnává je se šířením nacistické ideologie. Popírá historické násilí, jehož se křesťané dopouštěli vůči islámu a uvádí jednostranně jen islámské násilí (okupaci Balkánu Osmanskou říší). Režisér a dramaturg inscenace mají být podle nejvyššího představitele římskokatolické církve u nás trestně stíháni.
Je zvláštní, co vše se vejde pod záhlaví tradice a její ochrany. Jak různě se křesťanské a tradiční hodnoty promítnou zároveň ve stejných dnech. Je též zajímavé, kdo se za církevní cenzorskou agresivitu staví. V brněnském městském zastupitelstvu chtěli podle dostupných informací hlasovat pro stažení představení z programu, snad marně, lidovci a komunisté.
(Publikováno 21.5.2018 v Deníku Referendum, htto://denkreferendum.cz, snímek v textu převzat z DR, úvodní obrázek volnně přístupný na internetu.)
2024 ©