Rozhovor k výročí svobodných zednářů

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 24. 6. 2017 v kategorii Duch a současnost, přečteno: 1566×
first-degree-tracing-board.jpg

Pro denník Blesk jsem odpověděl na předložené otázky u příležitosti 300 let od významné a přelomové události v dějinách svobodného zednářství. Zde je původní a kompletní znění otázek a mých odpovědí.

Jaký je původ svobodných zednářů, proč vznikli?

Každá epocha dějin má své zasvěcené lidi, lidi, kteří používají určitou symboliku a vnitřně na sobě pracují. Pomáhají tomu i rituály. Tento okruh chce sloužit celku společnosti. Současná společnost zoufale potřebuje duchovní, kulturní a intelektuální podněty. Technický a ekonomický rozvoj se týká jen menšiny obyvatelstva světa a není vyvážen etikou.

Svobodní zednáři jsou novověkou podobou takového pomáhajícího společenství. Ve své současné podobě chtějí navazovat na stavitele dávných chrámů, například na stavbu jeruzalémského Chrámu doloženou v Bibli a na cechy kameníků, kteří pracovali na slavných středověkých katedrálách. Chtějí stavět chrám lidství.

Proč je rok 1717 pro ně významné datum?

Počátek novodobé podoby iniciační společnosti není dobře doložen, ale klade se do 17. století. Významným datem, od kterého již lze sledovat dějiny novodobého zednářského řádu, je 24. červen 1717, kdy na setkání v pivnici U husy a rožně v sousedství anglikánské katedrály sv. Pavla v londýnské City tamní lóže vytvořily to, co se dnes nazývá Spojená velká lóže Anglie. Zednáři toto datum každoročně připomínají slavností, letos zvlášť, protože jde o třísté výročí této události.

Proč si říkají zrovna svobodní zednáři?

Smyslem zednářství je, aby každý sám sebe otesával: zpočátku je hrubým kamenem a má se stát opracovaným živým kvádrem, který je vložen do stavby chrámu lidství. Tento chrám zednáři staví ze sebe a zapojují do toho ostatní lidi. Zednářský prostor se nazývá jednak dílna, a jednak chrám (templ). Vyjadřuje to jeden aspekt, že jde o lidi aktivní, zapojené do díla, lidi pracující (dílna) a zároveň lidi nacházející a rozvíjející duchovní skutečnost života (chrám). Chrám je pro ně dílnou a dílna chrámem.

Zednář na stavbě svého života a stavbě chrámu lidství pracuje svobodně, z vlastního popudu, nikým nenucen. Vstupuje do řádu svobodně a směřuje tam k vnitřní svobodě.

Jaká je další historie svobodného zednářství, jak se za 300 let změnilo? Jsou mezi zednáři nějaké frakce?

Brzy po sjednocení anglických lóží sledujeme rozvoj zednářství ve Skotsku, pak na evropském kontinentu, brzy zejména ve Francii. V habsburské říši reálně začíná za vlády císaře Františka I. Štěpána Lotrinského 1745 – 1765. Do současnosti vznikly zednářské lóže téměř ve všech zemích světa.

V jednotlivé zemi je vždy Velká lóže spojující tamní lóže. Velká lóže České republiky má vzájemné uznání s více než dvěma sty velkých lóží od Islandu po Austrálii, od Ameriky po Japonsko a Tchaj-wan (v USA je Velká lóže zvlášť v každém státě Unie). Jednota řádu je dána pouze tímto vzájemným uznáním, neexistuje žádná jednotná celosvětová organizace.

Některé lóže nejsou zapojeny do tohoto vzájemně se uznávajícího společenství a pracují samostatně. Větší část zednářů např. ve Francii tvoří samostatný Velký Orient Francie a s na něj jsou navázány lóže i v jiných zemích. To lze snad nazvat frakcemi, ale i tyto výrazně menšinové lóže se navzájem s ostatními respektují a do určité míry spolupracují.  

Co svobodné zednářky, existují?

Zednářství je tradičně mužskou společností. Jeho menšinová větev je smíšená (mužsko-ženská), u nás např. lóže Řetěz spojení a lóže sdružené ve velké lóži pod názvem Humanitas Bohemia.  

Jak to bylo se svobodnými zednáři u nás, proč se v roce 1938 a 1951 rozpustili?

V českých zemích není počátek dobře historicky doložen, ale mohlo by jít o začátek čtyřicátých let 18. století. V době Velké francouzské revoluce, na které se svobodní zednáři významně podíleli, byla ve Svaté říši římské (včetně Království českého a Markrabství moravského) fakticky znemožněna jeho činnost. To trvalo až do zániku říše r. 1918. Svobodní zednáři působili v meziválečném Československu. První pokus o jejich likvidaci nastal pod hrozbou nacistického režimu. Nacisté posílali odhalené svobodné zednáře do koncentračních táborů. V roce 1951 rozhodla tehdejší Velká národní lóže československá o ukončení činnosti, protože komunistický režim přišel s požadavky, které nemohla splnit. Obnova zednářství nastala r. 1990. 

Jak se vybírají noví členové a jaká je hierarchie u zednářů?

Zednář oslovuje lidi ve svém okolí, o kterých se domnívá, že mají požadované vlastnosti a že by mohli být zasvěceni (iniciováni). Pokud oslovený projeví zájem, bratří s ním vedou informativní rozhovory, o takovém zájemci se pak hlasuje a je-li schválen, je pozván k iniciaci.

Existují tři základní stupně dané víceméně jen dobou členství v řádu. Na počátku je bratr učněm, když pokročí v práci na sobě, po roce či dvou, je povýšen do stupně tovaryše, a zase po dalším období do stupně mistra. Bratři všech stupňů mají v lóži aktivní volební právo, pasivní volební právo mají mistři. Jeden z mistrů se stává stoličním mistrem (mistrem lóže) a s ním spolupracuje tým různě označovaný (např. rada lóže), který zastává rituální a administrativní úkoly. Do všech těchto funkcí je bratr volen na omezené období, např. na rok nebo na dva roky, a po skončení funkčního období se stává řadovým bratrem. Neexistuje žádná trvalá hierarchická struktura.

Podobné funkce a podobná pravidla platí rovněž o stupeň výš na úrovni národní velké lóže, v jejím čele stojí velký mistr (velmistr) s velkou radou.

Proč se jejich skupiny jmenují lóže, jak společně fungují?

Ve středověku u stavby katedrál byl pracovní prostor, který sloužil jako přístřeší a dílna. Ten se nazýval lóže. Tam se kameníci (řemeslníci a umělci pracující na stavbě) shromažďovali. V 17. století se již kamenické cechy nepodílely na stavbě chrámů. V té době již existovaly stavební firmy v dnešním smyslu. V lóžích se shromažďovali lidé, kteří měli na mysli symbolickou stavbu chrámu lidství.

Proč jsou opředeni tolika mýty?

Iniciační společnosti se snaží sloužit společnosti. Dělají to diskrétně. Neoblibují si světlo reflektorů. Proto vznikají představy o jejich tajném působení, o tom, že usilují o moc. Totalitní ideologie (nacismus a stalinismus) vymyslely legendu o „žido-zednářském spiknutí“. Takové režimy zednářství také krvavě pronásledovaly.

Občas se bohužel stávalo, že zednářské motivy byly zneužity ke skutečné spiklenecké rozvratné aktivitě. Smutně proslulý je případ bývalé lóže Propaganda Due (P2) v Itálii v létech 1976 – 1981. Taková zneužití přispívají k obavám ze zednářství a k vzniku temných legend.

Proč o sobě skoro všechno tají?

Duchovní usilování vyžaduje klidné zázemí. Kdyby zednáři připustili, aby se kolem nich odehrávaly senzace, ztratili by schopnost účinně na sobě pracovat a přispívat k obrodě společnosti. Stali by se v lepším případě společenským klubem. Druhým důvodem je jejich pronásledování. Historicky byli pronásledováni římskokatolickou církví, v novější době je pronásledovaly totalitní režimy a stoupenci totalitních ideologií. V demokratických zemích působí otevřeněji – vydávají publikace o sobě, ve kterých jsou podobnosti o zednářské symbolice, rituálech, organizaci apod. Prezentují se na internetu (např. u nás www.vlcr.cz), v některých zemích (např. v USA, Spojeném království, Francii, Belgii, Itálii, Německu) veřejně označují své prostory.

O zveřejnění vlastní příslušnosti rozhoduje každý sám, nemá to za něj řešit žádný spolubratr.

I dnes se však stane to, co např. v Polsku. Na začátku devadesátých let, kdy se obnovilo zednářství zakázané komunistickým režimem, lóže dávaly o sobě veřejně vědět. V katolickém Polsku to však vedlo k fyzickým útokům na prostory lóží a na zednáře osobně. Proto se museli znovu stáhnout a více se utajit.   

Jak je to s rituály u svobodných zednářů, jaký mají význam?

Rituál probouzí v člověku vnitřní potenciál. Vytváří prostor pro etický a duchovní rozvoj člověka. Ze stejného důvodu mají rituály např. křesťanské církve a jiná náboženská společenství. Tradiční setkání zednářů má intelektuální práci zarámovánu do rituálního rámce, rituálem je iniciace nového bratra a povyšování do stupně tovaryše a mistra. V těchto rituálech částečně popsaných v literatuře se bratrovi odhaluje smysl a charakter práce na sobě.

Další rituály se týkají svátečních dnů, např. 24. června, a pak dále významných životních událostí, např. tak řečené propuštění z bratrského řetězu člena lóže, který zemřel. 

(Úvodní snímek volně dostupný na internetu.)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
TBCD z IP 46.23.63.*** | 24.6.2017 23:30
Člověk, který toto sepsal k Řádu snad ani nemůže patřit. Neskutečně povrchní, egocentrické a pokrytecké odpovědi!
ivan.stampach@seznam.cz | 25.6.2017 17:37
Mrzí mě, pokud jsem odpovídal povrchně. Domníval jsem se, že jednoduchost a srozumitelnost odpovědí je vzhledem k populárnímu rázu deníku Blesk nutná a že případnný hlubší rozbor patří jinam.

Vaše námitky jsou nekonkrétní a nevěcné. Nic netvrdím o své příslušnosti k Řádu.

To, co píšete, je nepřesvědčivé, když jste jako autor tak zbabělý, že neste ochoten stát svým jménem za tím, co tvrdíte.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a osm