Není tak vzdálená doba, kdy kritikům současného establišmentu Tomáš Halík vzkazoval, že jsou nezralí a že by se měli spíše zamyslet nad sebou. Po zločinném útoku náboženských fanatiků na redakci pařížského satirického časopisu Charlie Hebdo cosi naznačoval o imunitě náboženských autorit vůči ostré kritice a výslovně odmítl ztotožnit se s obětmi a pozůstalými v době, kdy pařížskými ulicemi společně na protest pochodovali hodnostáři římskokatolické církve, rabíni a imámové.
Náznaky nesouhlasu s poměry se však objevují a mohli jsme je dosud sledovat selektivně. Proslulý byl konflikt s Václavem Klausem. Jeho nesouhlas s jednáním politických elit bylo možno si domýšlet z obecně formulovaných spirituálních a etických stanovisek.
Halíkův pohár trpělivosti však přetekl. Probudilo se v něm svědomí veřejného intelektuála a svědomí křesťana a konkrétně služebníka církve, od nějž se očekává, že bude tlumočit křesťanské postoje ke společenským tématům. Neznamená to, že by snad měl nahrazovat členy církve, jimž tato služba svěřena nebyla a kteří jsou stejně kompetentní se vyslovovat k občanským otázkám.
Halík v menšině
Halík se svým nezávislým způsobem připojil k menšinovému hlasu českých křesťanů, nedávno reprezentovanému například vyjádřením Českobratrské církve evangelické k tématu migrantů ze zemí postižených válkami a jinými neštěstími, zejména z Blízkého východu a severní Afriky. Už tehdy postoj spojovaný s českými římskokatolickými biskupy, že je třeba přijímat jen nebo především křesťany, nazval nekřesťanským.
Tentokrát přišel nejprve článek v Katolickém týdeníku, v němž si mohli jeho čtenáři přečíst mimo jiné:
„Evropská unie nám věnovala stovky miliard, téměř každá vesnice profitovala z evropských zdrojů (a profitovala by mnohem více, kdyby velkou část dotací nerozkradla „neviditelná ruka“ mafiánské české cesty ke kapitalismu) – ale my jsme si nechali prolhanými ideology vsugerovat obraz EU jako „nového Sovětského svazu“.
Tato urážlivá lež se ujala, protože mnoha lidem vyhovovala – pokud máme nad sebou nějakou cizí velmoc, máme alibi pro vlastní lenost a nezodpovědnost, můžeme jen sedět u piva a nadávat. Stydím se za chování velké části našich politických elit a smýšlení velké části veřejnosti ve vztahu k EU.“
Po tomto článku Halíka oslovil třetím rokem působící český zpravodajský server Echo24 spojený též s autory a redaktory Mladé fronty Dnes a Lidových novin, kteří odešli nebo byli vyhozeni poté, co noviny ovládl dnešní místopředseda vlády, zemědělský a potravinářský magnát Andrej Babiš. 
Nezbývá než s povděkem přijmout a ocenit Halíkovo konstatování, vlastně výzvu, že je znovu čas osvědčit občanskou odvahu. Foto ceskatelevize.cz
V rozhovoru nejprve hodnotí intelekt a mravnost svých oponentů. Na to už jsme zvyklí a nepřekvapí nás, že dostal pozitivní reakce od lidí, kterých si váží. To je očekávaná mantra. Bez toho by se reakce obešla.
V další pasáži trefně shrnuje prezidentské působení Miloše Zemana. I kdyby snad někdo mohl namítnout, že zcela vynechává jeho chvályhodné kroky, například jmenování ústavních soudců, nezbývá než jeho diagnózu potvrdit.
Strach z uprchlíků pokládá právem za iracionální, i když jeho otázka, kde jsou lidé, kteří mají dost odvahy se postavit předsudkům a hysterii, je poněkud řečnická. Morální autority zastávající humánní postoje tu přece jsou, i když nesídlí na Pražském hradě jako Masaryk, jehož zmiňuje jako příklad z minulosti. Za připomenutí jistě stojí Anna Šabatová, Erazim Kohák, Miloš Rejchrt, Táňa Fischerová a Jiřina Šiklová.
Halík podle všeho ještě před pár lety považoval voliče sociální demokracie za hlupáky nebo nepřátele. Proto je třeba ocenit odvahu, s níž v článku pro Katolický týdeník vysoce ocenil Bohuslava Sobotku. V rozhovoru pro Echo to potvrzuje, nebojí se prohlásit, že v dané situaci již nelze zachovat politickou neutralitu a říká, že hledá seriózní politiky napravo i nalevo.
Odmítá tendence i u nás místo práva prosadit rozhodování oligarchů a lze mu jen přát, aby tuto tendenci rozpoznával za různých politických konstelací. K tomu nezbývá než s povděkem přijmout a ocenit Halíkovo konstatování, vlastně výzvu, již rozhovor pro Echo končí: „Je znovu čas osvědčit občanskou odvahu.“
Co jsou křesťanské hodnoty?
Potřetí se Halík vyjádřil v pořadu Interview 24 na stanici ČT24 dne 22. dubna. Potvrdil to, co už dříve bylo řečeno v článku a v rozhovoru a v půlhodinovém pořadu to mohl rozvinout a blíže vysvětlit. Zvláštní pozornost si zaslouží jeho obava z kapitalismu bez právního systému, který vládne v Číně a Rusku a který by se líbil zdejším oligarchům. Vyslovil obavu, že málo lidí tomu čelí.
Nová ve srovnání s oběma nedávnými vyjádřeními byla vyslovená obava ze zneužívání náboženství nejen muslimy. Halík se vyslovil, že jsou i takoví křesťané. Dokonce bylo řečeno, že náboženství může být nebezpečné. Na otázku moderátorky Zuzany Tvarůžkové po obraně křesťanských hodnot se Halík nebál ukázat, jak je toto heslo zneužitelné. Poukázal na současné Polsko a na riziko, kdyby se tam církev nechala vtáhnout do současné nebezpečné vlny nacionalismu.
Halík se vyslovil, že to, co hlásá papež František, to je evangelium. Lidé, kteří berou evangelium vážně, jsou nadšeni papežem. Je třeba totiž říct, co jsou křesťanské hodnoty – že je to solidarita, ochrana životního prostředí, milosrdenství a sociální spravedlnost.
Halík se vyslovil, že to, co hlásá papež František, to je evangelium. Lidé, kteří berou evangelium vážně, jsou nadšeni papežem. Repro DR
Halíkovy autenticky křesťanské výpovědi nevyvolaly odpor jen u extremistů, s jejichž útoky počítá. S nimi je třeba počítat. Nedělní útoky na několik pražských kaváren počítaných k zóně bez nenávisti (Hate Free Zone) ukazují, že rasisté, šovinisté a neonacisté jsou s Hradem za zády na koni. Vyhrožují a hrozby pozvolna realizují.
Halíkovo veřejné vyjádření odmítlo i tiskové středisko České biskupské konference. Výslovně bylo publikováno na jejich webu toto: „Dnešní prohlášení Mons. Tomáše Halíka, která zazněla v podvečerním vysílání ČT24 jsou jeho soukromými názory, nikoliv oficiálním stanoviskem ČBK“ (citováno doslova i s pravopisnou chybou).
Sdělení je pochopitelně nesmyslné. Halík zjevně psal a mluvil za sebe a ani nenaznačil, že by mluvil jménem biskupů. Úkolem biskupů je církvi sloužit, ale nejsou sami církví. Lze doufat, že tuto dávnou záměnu výslovně odmítnutou II. vatikánským koncilem (1962 – 1965) už tato církev překonala. Církví je Boží lid.
Jsem přesvědčen, že Halíkův hlas byl v tomto případě hlasem církve, zejména pokud církví bude mínit společenství všech, kdo věří v Ježíše Krista a snaží se ho následovat, nikoli jen některou jeho historicky vzniklou podobou.
Bylo by zajímavé se dovědět, co na Halíkově vyjádření vadilo nejvíc. Je v neshodě s oficiálním stanoviskem biskupů důraz na hodnoty evangelia nebo to byla spíš kritika Miloše Zemana. Mohli bychom se obávat, že vadilo opakované připomenutí sociální spravedlnosti, tématu silně zdůrazňovaného mimo jiné již papežem Janem Pavlem II. a silně připomínaného papežem Františkem.
Upřesnění námitek se nedočkáme, protože František Jemelka pověřený vedením tiskového střediska v nedělním rozhovoru pro Echo24 odmítl uvést, od kterých Halíkových výroků se jejich prostřednictvím ČBK distancovala. A navíc překvapil, že zveřejněné sdělení „není oficiálním stanoviskem ČBK, ale pouze neformálním upozorněním“. Že by během víkendu některá významná církevní autorita tiskové středisko napomenula? Spíše se zdá, že levá ruka neví, co v římském Kocourkově dělá pravá.
Nezbude, než se zeptat, je-li poslední vysvětlení Františka Jemelky oficiálním stanoviskem ČBK nebo jen jeho soukromým názorem.
(V Deníku RReferendum z 26. 4. 2016, www.denikreferendum.cz, obrázky v textu převzaty z DR, úvodní snímek volně přístupný na internetu.)
2024 ©