Obhájci autoritativního a represivního náboženství potřebují argumenty mimo jiné proti lidem menšinových partnerských preferencí. Shledávají v Bibli závazné odsouzení soužití muže s mužem nebo ženy se ženou. Touto metodou by mohli obhajovat například biblické výzvy zabíjet obyvatele prokletých měst, výslovně včetně žen, dětí a starců (Ezechiel 9, 5-7). Mohli by pokládat za normativní slova žalmu: „Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.“ (Žalm 137, 8-9).
Při letošním Prague Pridu, který probíhá tento týden, jim nechtěně dalo do rukou důvody k odsouzení a k návrhům na omezení této skupiny obyvatel nové společenství, které si dává název Satanova komunita. Pravděpodobně nezávisle na oficiálním programu vystoupili její protagonisté veřejně v pražském Hyde Parku na Palackého náměstí se svými programovými body. Zaujali novináře a Lidovky přinesly reportážní článek anonymního autora.
S odvoláním na postavu Satana jakožto biblického odpůrce Boha existuje široký okruh skupin, u nichž religionisté odhadují jako motiv příklonu k tomuto symbolu protestní postoj zejména vůči křesťanství, jeho historickým vinám, někdy i vůči jeho nauce. Je to odpor proti civilizaci založené na staleté přítomnosti biblických náboženství.
Satanova komunita, podle toho, co jsem se doposud o ní dověděl, se distancuje od nejrozšířenější podoby tohoto hnutí, Satanovy církve, jejímž zakladatelem a autorem Satanské bible byl Američan Anton Szandor LeVey (1930-1997). Připisuje Satanově církvi teatrálnost a vyčítá jí, že je to spíše konzervativně, okultisticky a autoritativně zaměřená organizace.
Nová komunita potvrzuje hypotézu, že jde o hnutí kritiky autoritářského náboženství. Sami o sobě říkají, že Satan je pro ně pouhým symbolem a metaforou. Představuje pro ně svobodu, odpor vůči duchovnímu i fyzickému otroctví a zpochybňování autorit. Filosoficky se kloní spíše k panteismu. V přednáškách pro veřejnost poukazují na nebezpečí sekt, chtějí poskytovat právní pomoc při odchodu z tradičních náboženství. Chtějí chránit děti před náboženským fundamentalismem. Vyslovují se proti jakýmkoli formám násilí a odmítají politické ambice.
Satanismus bývá spojován s kultem zla. Na Facebooku jsem sledoval diskusi pod vyjádřením Satanovy komunity k Pridu. Tolik nadávek a hrozeb násilí, jako jsem se tam dočetl od obhájců „tradičních křesťanských hodnot“, jsem už dlouho pohromadě neviděl.
Dala-li se někde shledat veřejná prezentace násilí, bylo to v křesťanských (nebo, doufejme, domněle křesťanských) diskusních vstupech. Do toho se překvapivě mísí ostrá kritika nové komunity od hard core satanistů, kteří oslavují teror a právo silnějšího, a kteří se vysmívají pomoci potřebným jako projevu slabosti.
S protagonistou Satanovy komunity jsem se seznámil, když s kolegou zakládali v České republice odnož amerického vyznání, které se nazývá Kristova komunita. Jako religionista jsem jim poskytl (jako každému jinému) informace o možné registraci podle zákona o církvích a náboženských společnostech. Pak jsem zpovzdálí sledoval změnu jména dnešního Jakuba Jahla a jeho přihlášení k satanismu.
Potřeboval jsem si vyjasnit, co tato změna znamená pro mne. Jak bych mohl informace zužitkovat jako religionista, který se věnuje současné scéně náboženství a spirituality. Bylo pro mne důležité i to, k čemu tento kontakt pro mne vede z morálního hlediska.
Při nedávném setkání na toto téma jsme se vrátili i k tématu registrace. Vzhledem ke své profesi mám přehled, co stát požaduje. Tuto informaci už jsem dřív na přání a bezplatně poskytl církvi Santo Daime, když uvažovala o registraci. Po prvním kontaktu se již neozvali a v seznamu registrovaných je nevidím.
O pár let později jsem probíral možnosti registrace se zástupcem původem korejské zenové školy Kwan Um a dospěli jsme k tomu, že asi nedají dohromady požadovaných tři sta podpisů. Nedávno jsem asistoval novému Společenství baptistických sborů v registračním řízení, které bylo zdárně uzavřeno. Ve výuce a akademickém psaní musím zachovávat nepředpojatost a neutralitu. V poradenství, pokud možno též, avšak nové baptistické sdružení mi bylo i osobně blízké.
Novinář babišovských Lidovek si vycucal z prstu tvrzení, že Satanova komunita má širokou podporu a že ji pomáhám i já. Vzbudilo to vášně. Bohužel ani oprava informace o den později na tom mnoho nezměnila.
Dezinformace se v následujících hodinách rozběhla vlastními cestami po českých luzích a hájích. Je to asi stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že pomáhám sektám tím, že o nich jako religionista nepředpojatě píšu a přednáším.
Rozlišiit mezi falešným a skutečným profilem Jiřího Ovčáčka na Twitteru je čím dál obtížnější. Repro DR
Kauza, jak se zdá, zaujala i hlavu státu. Jiří Ovčáček jakožto mluvčí prezidenta, ne tedy za sebe osobně, potřeboval přihodit polínko pod hranici. Na Twitteru napsal: „Satanova komunita plánuje stát se registrovanou církví, pomáhá v tom bývalý religionista Ivan Štampach.“ Dále se pak zabývá mou spoluprací s Českou televizí.
Babišoviny a Ovčáček mne vyřadili z religionistiky, tedy oboru, který jsem po listopadu 1989 pomáhal u nás obnovit, spoluzaložil jsem jedno jeho pracoviště a dosud o něm přednáším a píši. Z Hradu už jednou zaznělo zahřmění, když mne roku 2001 Václav Klaus nazval marxistickým teologem.
Ať se to komu líbí nebo nelíbí, budu hájit svobodu vyznání pro občany, demokratickou kontrolu podle zmíněného zákona (3/2002 Sb.), podle jeho § 5, který stanovuje podmínky působení náboženských organizací. K Satanově komunitě zůstávám neutrální jako ke kterémukoli jinému subjektu tohoto druhu.
(Publikováno 10.8.2019 v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz, ilustrace v textu převzata z DR, úvodní obrzek z internetu.)
2024 ©