Blíží se Prague Pride, týdenní program výtvarných, hudebních, divadelních, filmových, náboženských, vzdělávacích a občanských aktivit pořádaných lidmi menšinových erotických preferencí, zvaných někdy souhrnně queer scéna. Chtějí uznat svobodu, jíž mají ve státě, chtějí poukázat na zbytky represe v různých segmentech společnosti, někdy na venkově, v církvích (s čestnými výjimkami), v konzervatvních politických směrech. Chtějí se dovědět pstřednictvím přednášek debat něco o společných tématech.
Proti této akci tradičně vystoupí horliví kazatelé. Často lemují průvod, jímž týdenní akce vrcholí, a křičí na účastníky, že jsou zlozenci pekla a že se musí obrátit. Je mi jich líto protože si jich nikdo nevšímá. Nikomu nestojí za to ani s nimi polemizovat. Žádné hromadné konverze se nedostavují, i když je jejic bůh ujišťuje, že k tomu dojde.
15. srpna bude Prahou pochodovat průvod dvou aktivit římské církve. Jsou to hnutí Pro život a Pro rodinu. Je jistě dobré hájit život a podporovat rodinu. Je však smutné předstírat, že queer scéna je proti rodině a proti žvotu. I ti, kdo nepřispívají k rozmnožování lidského pokolení, přece mohou sloužit životu různými jinými způsoby. Queer lidé mají rodiny, z nichž pocházejí, a které někdy hájí jejich právo na odlišnost. Mají sourozence a jejich rodiny. Sami touží vytvářet alternativní rodinné prostředí s možností adopce. To vše je přece pro život a pro rodinu.
Světové hnutí Pro Life je smutně proslavené teroristickými útoky na zdravotní zařízení a jejich personál. Odhodlaně je u nás v jejich odporu k Prague Pride podporují takové spolky jako je Dělnická strana sociální spravedlnosti a strana Ne Bruselu - Národní demokracie. V tomto prostředí se v poslední době agituje pro vytváření ozbrojených bojůvek tak řečené domobrany, které si to vyřídí s migranty a buzeranty. Doufejme že se ozbrojují a cvičí za bdělé pozornosti bezpečnostních složek.
Tyto spolky a akce nebudí dojem, že by jim skutečně šlo o život a o rodinu. Spíše vše nasvědčuje tomu, že jde o katolický Taliban, nebo jak nedávno někdo vynalézavě napsal o Al-Katolaidu. Normání křesťané i v římské církvi s tím nemají nic společného. Vedení této náboženské organizace by se však mělo od těchto aktivit distancovat a ne jm poskytovat záštitu, pokud chtějí veřejně působit v souladu se Zákonem o církvích (§ 5).