Včera jsem poslal a zveřejnil e-mail norské velvyslankyni jako reakci občana na Zemanovo odvolání jejího pozvání na oslavu výročí založení Československa 28. října. Napsal jsem jí toto:
Ambassador, Mrs. Sletner: I am ashamed by our President. Thank you that you are standing firmly on the side of democracy, which is formally laid down in our country, but we lack a democratic culture. It's a shame, who resides at the Prague Castle after Masaryk and Havel.
With regards
Ivan Štampach
Na tento zveřejněný e-mail přišly nebývale ostré odezvy, včetně vyhrožování násilím. Měl jsem asi tak před rokem na to téma rozepři i s nepochybnými a úctyhodnými lidskoprávními aktivisty. Ale tam jsme si řekli, jak to vidíme, nesouhlasili jsme, ale respektujeme se. Nikdo totiž nemůžeme stoprocentně znát všechny detaily.
Osobně věřím norským úřadům a soudům i proto, že Norsko se dlouhodobě umisťuje na špičce podle indexu demokracie. Ten vyjadřuje míru demokracie ve 167 zemích a je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: míra politické volby a pluralismu, občanská práva, funkčnost vlády, politická spoluúčast a politická kultura. Na dalších místech se umisťují další skandinávské státy, pak Švýcarsko, Kanada ap.
Norové mimochodem mají k náboženství svbodný postoj kritický k církevním doktrnám a a zřejmě sledují především humanistický obsah víry. 82 % tamních obvatel se však hlásí ke křesťannství a 3 % k jiným náboženstvím. Z Čechů, kteří se teď tak vehementně hlásí k "tradičním křesťanským hodnotám" se ke křesťanství hlásí 13 % obyvatel a mnoho z nich zastává konzervativní, autoritativní podobu náboženství.
Včerejší a dnešní reakce budí dojem, že je psali rozzuření samci a samice, kteří chtějí zatnout zuby a drápy do toho, o kom si myslí, že ohrožuje jejich mláďata. Kulturní otcovství a mateřství podle mé zkušenosti z rodiny, kde jsem vyrostl a z dalších rodin příbuzných a přátel, potomky chrání, ale také respektuje jejich lidství, chrání jejich duševní a tělesnou integritu. Nic neomlouvá týrání dětí rodiči.
Divoši zamaskovaní náležitostmi 21. století mají pocit, že jejich děti jsou jejich majetkem, že si s nimi mohou dělat, co se jim zlíbí. Rodina požívá v cvilizovaných zemích ochrany. Ale není nejvyšší hodnotou. Stát někdy musí bohužel chránit děti jako osoby před brutalitou jejich rodin.